KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

1 - Pořád naříkat na kdejakou nevolnost se mi zdá, mé sestry, nedokonalé. Můžete-li ji mlčky snést, pak to nedejte ani najevo. Jde-li o těžkou nemoc, pak se to projeví samo a docela jinak, než to děláte svými nářky. Uvědomte si, že je vás hrstka; vládne-li mezi vámi upřímná láska, stačí, aby některá měla tento zlozvyk, a budou tím trpět všechny ostatní. Je-li některá opravdu nemocná, ať to řekne a bere potřebné léky. Není-li v područí sebelásky, každá úleva ji bude tak trápit, že se není nutno obávat, že by jich zneužívala anebo naříkala bezdůvodně. A proto nepožádat o léky a neužívat jich, když je to nutné, by bylo horší, než je brát bez potřeby; a bylo by to velmi špatné vysvědčení pro sestry, kdyby neměly s nemocnou veškerý soucit.

2 - Kde vládne láska a kde je málo sester, tam nechybí starostlivá péče o nemocnou. Vyvarujte se však nářku nad svými lehkými nevolnostmi a ženskými bolístkami, neboť někdy je to sugesce podnícená Satanem. Přicházejí a mizí; nepřestanete-li se zlozvykem o nich mluvit a naříkat si na všechno, kromě v rozhovoru s Bohem, nikdy s tím neskončíte. (1)
Naše tělo má tuto špatnou vlastnost, že čím více se mu vyhovuje, tím je náročnější. Budí to údiv, pozorujeme-li, kolik toho vyžaduje ke svému uspokojení! A protože má vždy dost záminek po ruce, pocítí-li nejmenší potřebu, oklame ubohou duši a zabrání jí, abypokročila.

3 - Vzpomeňte na tolik chudých, kteří jsou nemocní, a nemají, komu by si mohli postěžovat. A vy chcete být chudé a zároveň hýčkané? To nejde dohromady. Vzpomeňte si na mnohé vdané ženy. Znám některé, i dobře situované, jež mají plno trápení a zlých nemocí, a přesto se neodváží o tom ani zmínit, jen aby tím neobtěžovaly své muže. A my - já ubohá! - jsme vstoupily do kláštera, aby se s námi zacházelo lépe než s nimi? Ach, sestry, když už jste oproštěny od protivenství světa, snášejte aspoň něco pro Lásku Boží, aniž by o tom všichni museli vědět!
Anebo žena, která se velmi špatně vdala, raději mlčí, nenaříká, všechno snáší, nikomu si nestěžuje, jen aby manžel nic nezvětřil. A my samy před Bohem budeme považovat za kdovíco malá trápení, jež jsme si zasloužily za své hříchy, tím spíše když je nicotná útěcha z toho, že si na ně naříkáme.

Poznámky:
(1) Zdůrazňuji-li tento bod, pak proto, že vidím, jak je důležitý, a vím, že je v klášterech příčinou úpadku.