KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

1 - Přejděme k jiným věcem, jež jsou také velmi důležité, i když se to nezdá.
Na cestě dokonalosti se nám zdá všechno obtížné, a právem, neboť je to válka, kterou vedeme proti sobě. Sotva se však pustíme do práce, Bůh nám udělí tolik Milostí a působí v duši tak mocně, že se jí zdá nicotné všechno, co může vykonat v tomto životě. A pak, my řeholnice, už jsme většinu vykonaly. Z lásky k Bohu jsme se zřekly své svobody a podrobily ji moci druhých, a nyní konáme hodně skutků pokání, postů, zachováváme klauzuru a modlíme se v chóru. I kdybychom se chtěly hýčkat, jak jsem to činila jen já v různých klášterech, kde jsem žila, podaří se nám to jen zřídka. A proč se tedy tak vzpíráme umrtvovat své nitro, když nás to činí dokonalejšími a získává nám to více zásluh než všechno ostatní, a když nám to pomáhá přemáhat se s větším klidem a lehkostí? Toho se nedosáhne, jak jsem říkala, leč krok za krokem tím, že se zapírá vlastní vůle a přirozené touhy již v nejmenších věcech, až se dosáhne, že duch plně ovládá tělo.

2 - Všechno, nebo téměř všechno záleží na tom, zřekneme-li se samy sebe a svých potěšení. Kdo začne opravdu sloužit Pánu, pak to nejmenší, co Mu může obětovat, je život, a poněvadž Mu zasvětil svou vůli, čeho se bojí? Opravdový řeholník, nebo člověk oddaný modlitbě, jenž dychtí zakoušet Boží Dary, musí být ochoten zemřít pro Boha, ba dosáhnout mučednické smrti. Vždyť to víte i vy, sestry, že život dobrého řeholníka, který chce patřit mezi nejdůvěrnější přátele Boha, je jediné dlouhé mučednictví. Nazývám je "dlouhé", a ono také je ve srovnání s těmi, jimž byla sťata hlava. Avšak život je krátký. A pro některé velmi krátký. A nevíme, jestli náš není právě takový, že skončí hodinu či hned nato, kdy jsme se rozhodly bezvýhradně se oddat službě Bohu. A není to nijak nemožné. Nesmíme se spoléhat na to, co končí. Každá hodina by mohla být poslední: a která z vás by ji nechtěla dobře využít? 

3 - Věřte mi, sestry, tato myšlenka je velmi účinná. Snažme se zapírat svou vůli ve všem, a tak krok za krokem, aniž si toho všimneme, dospějeme k cíli. 
Zdá se to příliš přísné požadovat, abychom nehledaly v ničem potěšení. Proč se nám však zároveň neříká, že takovým způsobem získáváme už v tomto životě radost, útěchu a bezpečí? Vy, které jste se vydaly touto cestou, už většinu máte za sebou. Povzbuzujte se navzájem, pomáhejte si a snažte se předehnat ostatní.