KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

4 - Žijeme-li v komunitě, musíme si dát velký pozor na to, abychom neškodily těm, které se nám snaží prospět příkladem. Kdybychom chápaly dosah škody nějaké špatné zvyklosti, pak bychom raději chtěly zemřít, než ji zavést. Koneckonců by šlo jen o tělesnou smrt, zatímco špatný příklad ničí duše a jeho vliv tak brzo neskončí, neboť po řeholnicích, jež umřou, přijdou další a ty se raději přikloní ke špatné zvyklosti než k dobré. Zatímco Ďábel špatnou zvyklost stále připomíná, dobrá upadne v zapomenutí kvůli naší slabosti.

5 - Ach, jak krásně by projevila svou lásku a jak velkou službu by prokázala Bohu ta řeholnice, jež cítí, že není schopna žít podle zvyklostí tohoto domu, a uznala by to a odešla z kláštera. (1) Ať uváží, co je pro ni vhodné, nechce-li mít peklo zde, a kéž nedá Bůh, jiné tam. Je nutno se toho obávat z mnoha důvodů, a snad to dobře nepochopí jako já ani ona, ani ostatní.

Poznámky:
(1) ... dříve než složí sliby a nechala na pokoji sestry. Věří-li mi, nepřijmou ji v žádném jiném, anebo ji nepřipustí ke slibům, leda až po tom, když zjistily během několika let, že se polepšila. Nemíním tím nedostatky v zachovávání kajících skutků a postů, neboť to nenadělá velké škody, přestože to jsou chyby. Mluvím o jistých povahách, které usilují o to, aby byly váženy a byla jim prokazována čest, jež bedlivě pozorují chyby druhých a nikdy neuznají vlastní a podobně: všechny tyto věci pocházejí z nedostatku pokory. Nedá-li jim Bůh velkou horlivost, a ony se ani po mnoha letech nenapraví, Bůh vás chraň, držet si je! Pamatujte si, že takové nebudou mít nikdy pokoj a také nikoho nenechají na pokoji. 
Poněvadž nepožadujete žádné věno, je pro vás snazší poslat je pryč: já však velice lituji ty kláštery, kde se drží v domě zloděj, který rozchvacuje všechno dobré, a to mnohokrát jen proto, aby se nemuselo vracet věno, nebo z obavy, aby se nějak nedotkly cti příbuzných. Tím, že jste vstoupily do tohoto domu, pošlapaly jste všechnu světskou čest, protože chudí tohoto světa nejsou ctěni: nechtějte nyní zachraňovat na svůj úkor čest druhých.
Vaší jedinou ctí, sestry, má být služba Bohu: kdo vám v tom míní překážet, ať zůstane se svou ctí doma! Právě proto naši otcové nařídili rok zkoušky. Avšak my v našem Řádu to můžeme prodloužit až na čtyři, a byla bych ráda, kdyby se to protáhlo, až na deset. Pokorná řeholnice se totiž netrápí, že není profesní sestra, neboť ví dobře, že nebude poslána pryč, bude-li konat své povinnosti. Není-li však taková, proč by měla škodit tomuto Kristovu společenství?
Nejedná dobře řeholnice, když se dá ovládnout marnivostí - doufám v Boží Dobrotu, že tuto chybu nikdy u vás neobjevím - ale především, není-li umrtvená, když lpí na světských věcech, a u sebe na tom, o čem jsem se zmínila. (Rukopis z Escorialu)
Tento předpis později sama světice změnila v druhé hlavě Konstitucí.