KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

1 - Jsem velice zahanbena nad tím, o čem vás chci nyní přesvědčit, neboť jsem se nezmohla na žádný úkon, ba musím přiznat, že jsem v tom udělala jen mizivé pokroky, protože mám vždy pohotově nějaký zdánlivý důvod, abych se přesvědčila, že je ctnostnější omlouvat se. Někdy je dovoleno, ba nutno omlouvat se; poněvadž ale neumím dobře rozlišovat, nebo lépe řečeno, protože nejsem pokorná, neumím to v pravý čas. (1)
Je to totiž velká pokora, když někdo je neprávem obviňován a mlčí, tím se totiž napodobuje věrněji náš Pán, který vzal na Sebe všechny naše hříchy. Proto vás prosím, abyste na to zaměřily veškeré své úsilí, neboť vám to nezměrně prospěje. Z věčného omlouvání nevzejde nic dobrého, ledaže, jak říkám, se nejedná o jisté případy, k nimž mlčet by podnítilo hněv nebo pohoršení. Avšak rozpoznat, které to jsou, k tomu je zapotřebí Daru rozlišování, který já nemám.

2 - Myslím si, že je velmi důležité zvykat si na tuto ctnost i proto, abychom dosáhly od Boha pravou pokoru, jež je jejím zdrojem. Opravdu pokorný člověk má toužit po tom, aby jím lidé pohrdali, aby ho pronásledovali a bezdůvodně odsuzovali, i v závažných věcech. Chce-li následovat našeho Pána, v čem to může lépe vykonat, ne-li v této věci? Nepotřebuje kdovíjakou fyzickou sílu, ani aby mu kdokoliv pomáhal, kromě Boha.

3 - Chtěla bych, mé sestry, aby naše úsilí a kající skutky směřovaly k dosažení těchto velkých ctností. Jak samy víte, dávám dobrý pozor, abyste nekonaly přehnané kající skutky, neboť mohou uškodit na zdraví, konají-li se nerozvážně. Co se týká vnitřních ctností, není se čeho obávat: ať jsou sebevětší, nikdy vás tak neoslabí, abyste nerostly ve zbožnosti, ale upevní vám duši. Navykněte si především přemáhat se v malých věcech a tak, jak jsem vám to říkala už několikrát, dokážete zvítězit i ve velkých.
V těch velkých jsem si to nemohla vyzkoušet, protože jsem nikdy neslyšela o sobě mluvit tak špatně, abych si přitom neuvědomovala, že je to příliš málo. Když mě obviňovali v jedné věci, viděla jsem, že jsem Pána urazila v mnoha dalších, a že mi tedy prokazovali velkou lásku, že o nich nemluvili. A tak mě vždy těší, když jsem obviňována z toho, co jsem neprovedla, než ze svých skutečných provinění. (2)

Poznámky:
(1) Jaká hrůza je tento spis! ... Je v něm vidět osobu, jež neví, co dělá. Ale to je vaše vina, sestry, protože jste to na mně požadovaly. Čtěte jej, jak dokážete, neboť i já jej píšu, jak dokážu. Shledáte-li, že je to zmetek, hoďte jej do ohně. Nemám k tomu potřebný klid ani dost času. Někdy na to celý týden nesáhnu, a tak zapomenu, co jsem řekla a co jsem měla říct. Je to velmi nemístné omlouvat se tu, ale já vás prosím, abyste mě v tom nenapodobovaly.
Zvyk neomlouvat se je velmi dokonalý, velmi vzdělává a získává mnoho zásluh. Často jsem vám o tom mluvila, a díky Bohu vidím, že jste v tom věrné. Já, bohužel, ještě nedostala tuhle Milost. Kéž mi Ji Pán udělí aspoň přes smrtí. (Rukopis z Escorialu)
(2) Falešná obvinění, byť sebevětší, se mě nedotkla, avšak u těch oprávněných, i když byla malá, jsem podléhala své přirozenosti a lpěla na méně dokonalém. Kvůli tomu chci, abyste ihned pochopily tuto pravdu. (Rukopis z Escorialu)