KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

4 - Docela jinak je tomu u kontemplace, dcery, neboť často upadáme do omylu. Uvažuje-li někdo každý den o svých hříších, jak to má dělat každý, kdo nechce být křesťanem jen podle jména, hned je nazýván člověkem hluboké kontemplace a chtějí se na něm velké ctnosti, jaké je vidět u opravdových nazíravých osob. On by je pak rád předčil, ale už od počátku se klame, neboť nedokáže rozehrát svou hru. Myslí si, že pouhá znalost figurek stačí, aby dal šach mat; to je však nemožné, neboť tento Král se vzdá pouze těm, kteří se Mu zcela oddají.

5 - Chcete-li proto, dcery, abych vám ukázala cestu, na níž dosáhnete kontemplace, dovolte mi, abych se ještě trochu zabývala věcmi, které jsou podle mého názoru velmi důležité, i když se vám to nezdá. Nebudete-li chtít o tom slyšet ani to uvádět ve skutek, zůstanete po celý život u svého rozjímání: jak vás, tak každého, kdo chce dosáhnout dokonalého nazírání, ujišťuji, že je nikdy nedosáhne. Mohu se docela dobře mýlit, když soudím o druhých podle sebe, ale naučila jsem se tomu během dvaceti let vlastní zkušenosti.

6 - A nyní vám chci vysvětlit, co je vnitřní rozjímavá modlitba, protože snad některá z vás ještě neví, co to je.
Kéž dá Bůh, aby se konala, jak se patří. Obávám se však, že ji nějak příliš dobře nekonáte, jestliže se zároveň nesnažíte obohatit se ctnostmi, i když to není nutné v tak vysokém stupni, jako při kontemplaci. Jestliže se však nesnažíme získat velké ctnosti, Král Slávy nikdy nepřijde do duše tak, aby se s ní spojil.
Chci to lépe vysvětlit, protože byste mi už nic nevěřily, kdybyste mě přistihly, že jsem užila nějaký ne zrovna správný výraz. Kdybych to dělala záměrně, měly byste pravdu, ale toho mě Bůh uchovej! Kdyby se mi to stalo, pak proto, že o tom už víc nevím, anebo že nechápu, co říkám.
Chci totiž říci, že Pán někdy ráčí udělit velkou Přízeň duším ve špatném stavu, aby je vyrval z moci Ďábla. (1)

Poznámky:
(1) Špatným stavem nemíním stav těžkého hříchu. Taková duše může mít snad i pravá vidění, ale nemyslím, že by mohla dospět ke kontemplaci. V tomto Božském Spojení, v němž se Bůh těší z duše a duše z Boha, je nemožné, aby se pokálený tvor mohl kochat Čistotou Nebes, a aby Potěšení andělů bylo dobře ve společnosti duše, která není Jeho. Víme, že kdo se dopustí smrtelného hříchu, spadá pod vládu Ďábla. A tedy, kdo vyhověl Ďáblu, má právo těšit se z něho, a my víme, že Ďábel těší tak, že stále trápí, už v tomto životě. Můj Bůh bude mít vždy dost zbožných dětí, a bude se moci z nich těšit, aniž by se sháněl po dětech jiného. Avšak udělá to jako obyčejně: vyrve Ďáblu i ty. (Rukopis z Escorialu)