Cesta k dokonalosti 17,1 - 17,2
Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
1 - Konečně se zdá, že začínám výklad o modlitbě, avšak je třeba, abychom se ještě trochu zabývaly jednou hodně důležitou věcí: pokorou; je to nezbytná ctnost v tomto domě, kde je modlitba hlavním cvičením.
Je v našem nejvyšším zájmu, jak jsem řekla, najít způsob, jak se opravdu cvičit v pokoře, neboť je to její opěrný bod a je naprosto nezbytná pro duše oddané modlitbě. Jak se bude moci opravdu pokorný člověk přesvědčit, že je tak ctnostný, aby se vyrovnal nazíravým? O tom nelze pochybovat, že mu Bůh může dát, aby se takovým stal; ale já bych mu radila, aby se stavěl vždy na poslední místo, jak nás tomu Pán učil Svými Skutky. Chce-li Bůh duši povznést ke kontemplaci, ať dělá vše možné, aby se disponovala; jestliže ne, pak se ukáže její pokora; bude se považovat za příliš šťastnou, že může sloužit Božím služebnicím a bude děkovat Jeho Velebnosti, že ji povolal do tak svatého společenství, neboť si zasluhovala být otrokyní Ďáblů v pekle.
2 - A neříkám to jen tak, neboť, opakuji, je velmi důležité uvědomit si, že Bůh nevede všechny toutéž cestou, vždyť možná ten, jemuž se zdá, že je velmi nízko, je mnohem výš v Očích Pána. A kvůli tomu není nutno si myslet, že všechny řeholnice v tomto domě jsou kontemplativní, protože se věnují modlitbě. To je nemožné. Bude mít velké neútěchy ta, která jí není, nepochopí-li, že je to Čirý Boží Dar a tedy není nutný ke Spáse, ani že si Ho nemůže vynutit. Bude-li konat, co jsem říkala, stane se velmi dokonalou, i když nebude kontemplativní: ba dokonce, protože se musí více namáhat, může tím získat více zásluh. Pán s ní zachází jako se silnou duší, a nedá-li jí zakoušet Své Slasti zde, pak kvůli tomu, že jí dá všechny naráz v druhém životě. Ať neztrácí odvahu, ani ať nezanechá modlitby, nýbrž ať koná dál vše s ostatními, neboť někdy Pán přijde hodně pozdě a tehdy dá v jediném okamžiku tolik, kolik dal jiným během mnoha let.
