Cesta k dokonalosti 3,5 - 3,7
Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
5 - Proto vás prosím, abyste se snažily být takové, že si zasloužíte od Boha tyto dvě věci: první, aby mezi svatými a učenými osobami, které dnes hájí Církev, bylo mnoho těch, kteří, jak jsem říkala, mají potřebné předpoklady, a aby je Bůh udělil těm, kteří jich nemají dost, neboť dokonalý člověk vykoná mnohem víc, než zástup nedokonalých. A druhá - aby je Pán v urputném boji, do něhož se vrhli, podpíral svou rukou, aby se vystříhali všech nebezpečí světa, a přepluli toto rozbouřené moře s ušima ucpanýma pro zpěv sirén. Dosáhneme-li u Boha něco právě v tomto, potom i my bojujeme pro Jeho Slávu, i když jsme uzavřeny v samotě. Pak stála za to ona trápení, snášená při zařizování tohoto zákoutí (1), kde jsem chtěla, aby se s všemožnou dokonalostí dodržovala původní Řehole naší Paní a Vládkyně.
6 - Nemyslete si, že je to zbytečné stále se o to modlit. Znám osoby, kterým se to zdá tvrdé, nemodlit se hodně za sebe. Může však být lepší modlitba? Obáváte-li se, že tím nijak nedosáhnete odpuštění očistcových Trestů, pak vězte, že to naopak velmi napomáhá. A zůstane-li pak něco, ať jen zůstane! Vůbec mi na tom nezáleží, že budu v očistci až do Posledního Soudu, jestliže zachráním svými modlitbami byť i jen jedinou duši! A což teprve, když se jedná o mnohé a o Boží Čest? Nedbejte nikdy na trýzně, jež pomíjí, jde-li o službu Tomu, který Jich pro nás tolik vytrpěl. Usilujte vždy o nejdokonalejší. (2) Zapřísahám vás pro Boží Lásku, abyste prosily Jeho Velebnost, aby nás vyslyšela. Já sama jsem o to nikdy nepřestala prosit, navzdory své veliké ubohosti: jde o Jeho Slávu a o dobro Jeho Církve a tam směřují všechny mé touhy.
7 - Zdá se mi, že jsem trochu domýšlivá, když si myslím, že tu mohu něco dosáhnout. Já však, Pane, mám důvěru v tyto Tvé věrné služebnice, které tu přebývají. Vím, že se Ti chtějí líbit a nic jiného. Kvůli Tobě opustily to málo, co vlastnily, a rády by měly víc, aby to mohly obětovat ke Tvé Slávě. Ne, můj Stvořiteli, Ty nejsi nevděčný a jsem jista, že vyslyšíš jejich prosby. Když jsi chodil po této zemi, nepohrdal jsi ženami, nýbrž velmi jemnocitně jsi jim projevoval Svou Přízeň. (3) Nevyslyš nás, když prosíme o pocty, důchody, bohatství nebo jiné věci tohoto světa; když však prosíme o to, abys hájil Čest Svého Syna, proč bys, Věčný Otče, neměl vyslyšet ty, které by rády pro Tebe obětovaly tisíceré pocty a tisíckrát svůj život? Ne, kvůli nám, Pane, jež toho nezasluhujeme, nýbrž pro Krev Svého Syna a pro Jeho Zásluhy.
Poznámky:
(1) Klášter sv. Josefa v Avile.
(2) Naléhavě vás o to prosím z těch důvodů, o nichž jsem se už zmínila a o kterých ještě budu mluvit. O tomto se vždy poraďte se vzdělanými osobami. (Rukopis z Escorialu)
(3) V původním textu - který je uchováván v Escorialu - je cenzorem škrtnut následující odstavec: "Našel jsi v nich tolik lásky a víry, mnohem víc než u mužů, neboť pro Zásluhy Tvé Matky, jejíž šat nosíme, zasluhujeme to, co jsme si nezasloužily pro své viny. Nestačí, Pane, že nás svět drží uzavřené ... že pro Tebe neděláme na veřejnosti nic účinného, ani že se neodvážíme diskutovat o jistých pravdách, že potají pláčeme; a dojde snad ještě k tomu, že bys nevyslyšel tak spravedlivou prosbu? Tomu, Pane, nevěřím, pro Tvou Dobrotu a Spravedlnost, neboť Ty jsi Spravedlivý Soudce, a ne jako pozemští soudcové, kteří jako Adamovi synové, a koneckonců všichni jsou jimi, mají v podezření jakoukoliv ženskou ctnost. Ano, musí přijít den, můj Králi, kdy se ukáže, co je v každém člověku. Nemluvím o sobě, neboť svět už zná mou ubohost, a těší mě to, že je to známo, ale vidím, jaká je doba, a že není rozumné zavrhnout ctnostné a silné duše, jen protože jsou to ženy."
