KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

12 - Láska, o níž míním mluvit, je dvojího druhu: jedna je zcela duchovní bez jakékoliv smyslovost nebo přirozené něžnosti, jež by zakalovaly její žár; druhá je také duchovní, ale smíšená se smyslovostí a slabostí, je to dobrá láska a dovolená, jako např. mezi příbuznými či přáteli, o níž jsem se už zmínila.

13 - Nyní se budu zabývat duchovní láskou, do níž neproniká žádná vášeň. Vždyť pronikne-li do ní vášeň, uvede všechno do velkého zmatku. Proto musíme ve svých vztazích s ctnostnými osobami, zvláště se zpovědníky, jednat s rozvahou a zdrženlivě. (1) Jestliže zpozorujete u zpovědníka nějaký sklon k marnivosti, budiž vám to podezřelé, a v žádném případě se nedržte jeho rad, i kdyby se vám zdály sebesvětější, krátce se vyzpovídejte a skončete. Nejlepší by ovšem bylo, kdybyste to řekly představené, že máte vnitřní potíže a že chcete změnit zpovědníka: lze-li to učinit, aniž byste uškodily jeho pověsti, pak je to nejlepší.

14 - V takových a podobných případech, v nichž by nás Satan mohl oklamat, když člověk neví, na jakou radu dát, pak je nejjistější předložit to nějakému vzdělanému zpovědníkovi, vyznat se mu a jednat podle jeho rady (máte-li toho zapotřebí, pak vám to nebude odmítnuto). Ano, je třeba sáhnout k léčení, ale jednat bez předchozí porady, to pak se lze dopustit mnoha omylů: a ve světě se upadá do tolika omylů, zvláště, když jde o druhé.
Je tedy velmi důležité ihned sáhnout po léku, neboť začíná-li Ďábel útočit z této strany, není to maličkost, leda že by nebyl ihned zahnán na útěk. A proto je-li možné, snažte se o tom hovořit s jiným zpovědníkem, jak jsem se už zmínila, a já doufám, že vám to Boží Dobrota vždy umožní.

Poznámky:
(1) Je to tak choulostivý problém, že leckdy člověk neví, jak jednat, zvláště když jde o zpovědníky. Duše oddané modlitbě ho považují za svatého, který chápe jejich jednání, oblíbí si ho a Ďábel v nich vyvolá mnoho skrupulí, a tak je uvede do hlubokého zmatku. A o to mu jde. Vede-li je zpovědník k velké dokonalosti, tak na ně naléhá, až je přiměje, aby ho opustily a našly si jiného, i když pak i u toho upadnou do stejného pokušení, atd.
V takovém případě se musíte varovat toho, abyste myslely na to, zda ho milujete, či ne, a neprověřovaly to. Milujete-li ho, klidně ho milujte. Vždyť máme-li rády toho, kdo nám prokazuje nějakou hmotnou službu, proč bychom neměly mít rády toho, kdo se tak namáhá, aby naše duše prospívala. Je-li zpovědník světec, který miluje duchovní život, a my zakoušíme, jak jeho horlivost prospívá naší duši, pak si myslím, že láska k němu je prostředek, abychom víc postoupily v dokonalosti. Vzhledem k naší slabosti nám tato náklonnost podivuhodně pomáhá vykonat velké věci v Boží službě.
Nebezpečné je ovšem, nemá-li zpovědník uvedené vlastnosti, a nebezpečí vzrůstá tím víc, čím jasněji si uvědomí, že je milován, zvláště v klášteře jako je váš, kde se zachovává přísná klauzura. Protože však není snadné rozpoznat, je-li zpovědní světcem či ne, je třeba jednat se svrchovanou rozvahou a zdrženlivostí. Bylo by lepší, aby mu vůbec nenapadlo, že je oblíben. Nesmíte mu to nikdy otevřeně říci. Avšak v tomto bodě nás Ďábel tak trápí, že někdy nedokážeme mlčet. Zdá se nám, že nemáme, z čeho bychom se zpovídaly a že jsme tedy povinny vyjevit i tyto city. Upozorňuji vás, abyste považovaly tuto péči za zbytečnou a marnivou, a vůbec si jí nevšímaly.
Vzpomínejte si vždy na to, co vám říkám: zjišťujete-li, že jediným cílem zpovědníka při všech jeho rozhovorech je prospěch vaší duše, neobjevíte-li u něho žádnou marnivost (a nejste-li pošetilé, nahlédnete to hned), když prostě zjistíte, že je to duše plná Bázně Boží, pak se toho varujte, abyste ho opustily, přestože velká láska, kterou k němu cítíte, vás vrhá do všemožných pokušení a zkoušek. Je třeba, aby se Ďábel unavil a pak vám dá pokoj. (Rukopis z Escorialu)