Cesta k dokonalosti 6,4 - 6,6
Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
4 - Možná se vám, sestry, zdá, že je to opravdu zbytečné, zabývat se tím, neboť jde o věci, jež všechny dobře znáte. Kéž se líbí Bohu, abyste je znaly, jak se patří, a měly je dobře vryté do paměti! Je-li vám to vše známo, pak také uznáte, že nelžu, když tvrdím, že ten má ryzí lásku, koho se Pán takto dotkne. Takové osoby, jež Bůh povznese do tohoto stavu, jsou velkomyslné duše, královské duše, pro které není žádným uspokojením milovat tak křehké věci, jako sjou tato naše těla, i když se zdají krásná a obdařená mnoha půvaby. Jejich oku se to opravdu líbí a chválí Stvořitele. Avšak ulpívat na nich, to tedy ne. Říkám "ulpívat" v tom smyslu, že by si ty věci zamilovaly: zdálo by se jim, že ulpívají na nicotnostech a že objímají stín; styděly by se před sebou a neodvažovaly by se říkat Bohu, že Ho milují, aniž by se přitom musely rdít.
5 - Namítnete mi, že tyto osoby neumějí milovat ani oplácet Lásku, jíž jsou zahrnovány.
Přinejmenším si toho nevšímají; a jestliže někdy při prvním přirozeném hnutí pociťují určité zalíbení, sotvaže se nad sebou zamyslí, nahlédnou, že je to marnost, ledaže se jedná o osoby, jež mohou prospět jejich duši, ať už svou učeností nebo svými modlitbami. Každá jiná náklonnost je nudí, neboť chápou, že z toho nemají žádný prospěch, leda jen škodu. Nicméně nepřestávají být vděčny a odporoučet Pánu ty, kdo je milují; ponechávají na Něm, aby je odměnil, neboť vidí, že na nich není nic úctyhodného, zdá se jim, že jsou zahrnovány láskou, protože to chce Pán: přenechávají to Jeho Velebnosti, aby jim jejich jménem odplatil. A tím se cítí zproštěny každého závazku, jako by se jich to netýkalo.
6 - A vůbec si někdy myslívám, že dychtit po tom, abychom byly milovány, je velká zaslepenost, ledaže, to opakuji, se nejedná o osoby, jež nám mohou víc napomáhat získat opravdová dobra.
Vždyť, touží-li někdo po tom, aby byl milován, vždycky je to kvůli nějakému osobnímu zájmu či uspokojení. Dokonalí, naopak, drží pod nohama všechna pozemská dobra a světské rozkoše. A uspokojení jim nepřináší nic, leč Bůh Sám a mohou-li o Něm mluvit. A tedy jaký prospěch mají z toho, že jsou milovány?
