KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

7 - Když si uvědomí tuto pravdu, smějí se samy sobě, i jak se kdysi trápily, protože si nebyly jisté, zda je jejich láska opětována či ne.
Je to přirozená touha i u počestné lásky, aby byla opětována. Sotvaže se nám toho dostane, sami nahlédneme, že to byla jen sláma, jen vzduch, jen taková nicůtka, kterou vítr odnese. Vždyť co nám zůstane z toho, že nás měl někdo hodně rád? Právem se ty osoby starají málo o to, anebo vůbec zda jsou či nejsou milovány: snaží-li se získat přízeň těch, kdo mohou prospět jejich duši, pak jen kvůli tomu, že uznávají, že při naší slabosti by se bez jejich pomoci brzy unavily.
Bude se vám zdát, že tyto duše nemilují a nedokážou milovat, ba ani Boha. Ony však milují i bližního, a to větší láskou, opravdovější, užitečnější a vroucnější, protože je upřímná. Takové duše jsou vždy ochotny více dávat než přijímat, a tak se chovají i vůči Bohu. Toto zasluhuje jméno láska, a ne ony nízké pozemské náklonnosti, jež si přivlastnily tento výraz.

8 - Také vás napadne: Nemilují-li, co vidí, k čemu se upíná jejich láska? Ony však opravdu milují, co vidí, a nacházejí zalíbení v tom, co slyší, avšak vidí jen nepomíjivé věci. Neulpívají na těle, nýbrž zaměřují svůj pohled na duši a hledají, zda je v ní něco hodné jejich lásky. Nemá-li nic takového, ale ony vidí nějaký zárodek ctnosti nebo nějakou dispozici, jež jim dává předpokládat, že objeví zlato, budou-li kopat v tomto dole, pak nehledí na těžkosti, jež se jim staví do cesty, a dělají pro dobro té duše, co jen mohou, neboť ji chtějí i nadále milovat; vědí totiž dobře, že to mohou jen tehdy, má-li v sobě Nebeské Dary a velkou lásku k Bohu. Bez toho totiž, opakuji, nemohou ji milovat a tím méně natrvalo, ani kdyby si je ta osoba zavázala oběťmi, kdyby kvůli nim umírala lásklou a měla všechny přirozené půvaby. Protože z vlastní zkušenosti vědí, jakou hodnotu mají pozemská dobra, neudělají v tomto špatný tah, neboť vidí, že nejsou stvořeny pro sebe, ani aby se nadále milovaly: ta láska totiž ničí život; jestliže druhá osoba nezachovává Boží Zákon a chápe, že Jej nemiluje, pak je lépe, aby každý šel svou cestou.

9 - Duše, kterým Bůh udělil pravou moudrost, jsou vzdáleny toho, aby si cenily více lásky, jež pomine s tímto životem, než povinnosti; neváží si jí víc, než jakou má hodnotu, a někdy ani to ne. Může mít nějakou cenu pro ty, jimž působí radost různá potěšení, pocty, bohatství a pozemská dobra, a majíce bohaté přátele, zúčastní se různých jejich slavností a kratochvílí; avšak pro duše, jež těmito věcmi pohrdají, nemá žádnou cenu.
Jestliže takové osoby milují nějakou osobu, hned touží, aby i ona milovala Pána a byla Jím milována, neboť jinak příliš dobře vědí, že jejich láska nemůže trvat dlouho. Tuto lásku však platí draze, neboť jsou ochotny podniknout všechno k většímu dobru duší, jež milují: pro jejich sebemenší pokrok by tisíckrát obětovaly život. - Ach, vzácná lásko, jež tak věrně napodobuješ Samého Knížete Lásky, Ježíše, naše Jediné Dobro!