Cesta k dokonalosti 7,1 - 7,3
Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
1 - Je to úchvatné, jak je tato láska vroucí, kolik slz dokáže prolévat, jaká pokání, jaké modlitby koná, a jak naléhavě doporučuje milovanou osobu všem, o nichž si myslí, že by jí mohli být užiteční u Boha. Duše naplněná láskou touží, aby milovaná osoba dělala stálé pokroky, a nelze utěšit její bolest, když vidí, že tomu tak není. Když pak zpozoruje, že po nějakém zlepšení se zase vrací zpět, zdá se jí, že už nenajde klidu. Ať při jídle či ve spánku, stále ji svírá úzkost ze strachu, že ta duše, kterou tak miluje, se zatratí a že se budou muset navždy odloučit. Tělesná smrt se jí ani netkne, protože nedokáže lpět na životě, který pomíjí při nejlehčím závanu, aniž by jej někdo dokázal zadržet. Její láska je tedy naprosto nezištná: nechce nic jiného a po ničem jiném netouží, než aby ta duše byla naplněna Nebeskými Dobry. - Toto je ryzí láska a ne ty ubohé pozemské náklonnosti.
2 - Tím nenarážím na špatnou lásku: před tou nás Bůh chraň! To pak je učiněné peklo; nesmíme se nikdy unavit hovořit o ní jako o nezměrném zlu, protože nemáme dost výrazů, abychom vyjádřily byť i jen nejmenší z jejích škod. Nesmíme vyslovovat ani její jméno, nenaslouchat takovým historkám, nepřipustit, aby se před námi o ní mluvilo, ani žertem, ani vážně, ba ani nemyslet na to, že ve světě existuje. Vždyť vůbec neprospívá jen o ní slyšet, spíše to škodí.
Láska, o níž se zmiňuji, je dovolená, totiž ta, jak jsem uvedla, jakou máme mít jedna ke druhé, k příbuzným a přítelkyním. V této lásce je stálá obava, že ta osoba zemře: bolí z toho hlava a zdá se nám, že nás cosi trápí v duši; domníváme se, že prodělává zkoušky, naše trpělivost je vniveč atd.
3 - Docela jiná je dokonalá láska. I zde se zakouší první hnutí přirozeného citu; avšak rozum ihned prověřuje, zda ona duše využívá zkoušek ke své dokonalosti, jak je snáší, a zda jich dokáže využít: prosí Pána, aby jí udělil trpělivost a aby jí dal získat mnoho zásluh. A vidí-li, jak je odevzdaná a že se tím ani netrápí, velice se z toho raduje. A také by ráda trpěla místo ní, jen aby neviděla, jak se trápí, vždy ovšem s úmyslem, aby jí pak mohla věnovat zásluhu, ale kvůli tomu se nevzrušuje, ani neztrácí svůj pokoj. Její láska totiž - a opakuji to znovu - je kopií té, jakou k nám měl Opravdový Milovník, Ježíš.
