KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

1 - A nyní si promluvme o tom, jak nemáme na ničem lpět, neboť v tom je vše, dokážeme-li to dokonale.
Říkám, že je to pro nás vše, neboť lneme-li jen ke Stvořiteli a nijak nelpíme na tvorech, Bůh nám vlévá tolik ctnosti, takže nemusíme už úporně bojovat, nýbrž jen lehce, snažíme-li se podle svých sil všemožně dosáhnout dokonalosti, neboť Pán vztáhne Svou Ruku k naší obraně proti Ďáblu a proti světu. Myslíste si snad, sestry, že to nic není, zcela a bezvýhradně se zasvětit Tomu, který je Všechno? On je Zdrojem všeho Dobra a my Mu musíme děkovat neustále, že nás shromáždil v tomto domě s jediným záměrem, abychom byly zcela Jeho.
Opravdu nevím, proč vám vyprávím o této věci, vždyť každá z vás by mě o tom mohla ještě poučovat. Upřímně přiznávám, že v této tak důležité ctnosti nejsem tak dokonalá, jak bych chtěla a jak by se slušelo. (1) A o ostatních, o nichž jsem se tu zmiňovala, tvrdím totéž, neboť je snadnější o nich psát, než je konat. Kéž bych to uhádla aspoň, když o nich píšu! Aby mohl někdo mluvit o jistých věcech, musí je znát z vlastní zkušenosti. A mluvím-li o nich já, pak jen proto, že jsem dosud dělala pravý opak toho, co říkám.

2 - Navenek je patrné, že jsme se odloučily od všeho. A já vás, sestry, prosím, abyste to považovaly za velé dobro pro Lásku Boží, jež nám Pán prokázal, když nás povolal do tohoto domu. Každá z vás ať o tom uvažuje sama u sebe. Zde vás může být jen dvanáct a přesto se líbilo Jeho Velebnosti, abyste byly jako jedna.
Kolik lepších duší než já by bylo rádo na mém místě! Pán to však vyhradil pro mne, ačkoliv jsem si to vůbec nezasluhovala. Buď veleben, můj Bože, a ať Tě chválí všichni tvorové, protože já Ti nedokážu patřičně poděkovat, nejen žes mě povolal do řeholního stavu - což je už velký projev přízně, nýbrž ani za mnohá dobrodiní, jimiž jsi mě zahrnul. Protože jsem byla tak zkažená, nedůvěřovals mi: žila jsem totiž mezi tolika svatými dušemi, že mé nedokonalosti mohly zůstat skryté až do konce mého života (2), a proto jsi mě přivedl do tohoto domu, kde je nás tak málo, že je nemožné, aby si nikdo nevšimnul mých chyb, a tak vzdálena každé nebezpečné příležitosti jsem nucena dát si na sebe víc pozor. Teď už nemám žádnou výmluvu, Pane, a prosím Tvé Milosrdenství, aby mi všechno odpustilo.

3 - To vám kladu na srdce, sestry, jestliže některá z vás cítí, že není s to zachovávat, co se koná v tomto domě, ať to otevřeně řekne. Vždyť je dost klášterů, kde se slouží Bohu jiným způsobem: ať tam jde a neztěžuje život hrstce řeholnic, jež Pán zde shromáždil. Jinde jí bude možno hledat útěchu u příbuzných, zatímco sem nikoho nevpouštíme, je to stejně jen pro jejich potěšení. Ať se považuje za nedokonalou ta řeholnice, jež se chce pro své potěšení bavit s příbuznými, kteří nevedou hluboký duchovní život, ať si uvědomí, že ještě na tom lpí, že její duše je nemocná, že potřebuje lékaře a že nebude mít dokonalý pokoj a tím méně vnitřní svobodu. Nezřekne-li se tohoto lpění a neuzdraví se, pak jí říkám, že se nehodí pro tento dům.

4 - Pro takové duše je podle mého názoru nejlepším lékem, že nevidí příbuzné tak dlouho, dokud se nezbaví tohoto lpění. Ať prosí Boha o tuto Milost s velkou naléhavostí; a mohou se s nimi opět vidět, až budou snášet jejich návštěvy jako kříž, protože pak jim to neuškodí a i jejich příbuzným to prospěje (3).

Poznámky:
(1) Vidím, že jsem nejméně dokonalá ze všech, ale poněvadž mi to přikazujete, sdělím vám tu trochu myšlenek, jež mi napadají. (Rukopis z Escorialu)
(2) Naráží na svůj pobyt v klášteře Vtělení.
(3) Budou-li však ve svém citu hluboce prožívat různá trápení svých příbuzných a rády naslouchat jejich vyprávění, pak ať mi věří, že budou škodit samy sobě a nijak neprospějí svým příbuzným. (Rukopis z Escorialu)