KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

1 - Ach, kdyby řeholnice pochopily, jak jim škodí, když se často stýkají s příbuznými, pak by se toho vyvarovaly. Nechápu, jaký z toho mají prospěch, a to nejen co se týká Boží služby, nýbrž i jejich vlastního pokoje a vyrovnanosti. Nelze se totiž těšit z jejich společnosti a kratochvílí, není to přípustné, a při nich se dovídat o všech jejich trápeních, a nad každým z nich vylévat hojné slzy, a snad víc než oni sami. I když je potěší nějaký dárek, duše pak na to draze doplácí.
Toto nebezpečí vám nehrozí. Mezi vámi má být všechno společné a není dovoleno, aby si někdo  ponechal pro sebe nějaký dárek; dostane-li některá z vás almužnu, je to pro všechny, a proto si nemusíte lámat hlavu, jak byste to příbuzným oplácely, neboť víte, že Pán Sám se o to postará.

2 - Nahání mi strach škody takových styků s příbuznými. Kdo to nezná z vlastní zkušenosti, ani si to nedokáže představit. A přesto se zdá, že se v současné době zapomíná na tuto dokonalost v řeholních domech. Když prohlašujeme, že jsme pro Boha opustily všechno, opravdu nevím, co tím míníme, když zároveň neopustíme to hlavní, totiž příbuzné. Avšak došlo to až tak daleko, že to řeholní osoby považují za nedstatek ctnosti, jestliže je nemají dost rády a jestliže se s nimi často nestýkají; a nestydí se ani o tom mluvit a uvádět různé důvody (1).

3 - V tomto domě, dcery, je třeba dbát o to, abychom se hodně modlily za všechny své příbuzné, jak je spravedlivé, ale jinak je musíme vymazat z paměti, nakolik je to možné, neboť naše přirozenost nás k nim tíhne mocněji než k jiným osobám.
Moji příbuzní mě velmi milovali a já jim oplácela jejich lásku, takže na mne nemohli zapomenout. Avšak uvědomila jsem si sama pro sebe i pro druhé toto: nemluvím o rodičích, neboť ti jen zřídkakdy zapomenou na své děti; je tedy správné, abychom s nimi nejednali jako s cizími, mají-li zapotřebí útěchy. Totéž platí o sourozencích, zvláště nepřekáží-li to našemu hlavnímu úsilí o dokonalost. Co se však týká ostatních, pak mohu dosvědčit, že mi pomáhali málo, když jsem měla nějaká trápení: účinné pomoci se mi zato dostalo od Božích služebníků.

4 - Věřte mi, sestry, budete-li řádně sloužit Pánu, nenajdete tak zbožné příbuzné jako ty, které vám pošle Jeho Velebnost. Vím, že je tomu tak. A budete-li se v tomto bodě chovat jako nyní, jsouce přesvědčeny, že byste jinak urážely svého Přítele a Ženicha, věřte mi, že v krátké době dosáhnete vnitřní svobody.
Nikdy vám nebudou chybět ti, kteří vás milují jen kvůli Bohu, a na ně se budete moci spolehnout více než na své příbuzné. Najdete otce a bratry v těch, o nichž jste si to nemyslely, neboť o ni se budou starat o naše potřeby výhradně z lásky k Bohu, od něhož očekávají odplatu, zatímco ten, kdo ji očekává od nás, a vidí, že jsme chudobné a že mu v ničem nemůžeme přinést prospěch, brzo se unaví a opustí nás. Nejednají tak všichni, ale běžně k tomu ve světě dochází, vždyť koneckonců je to svět.
Kdo vás bude učit opaku a bude se snažit vám to vylíčit jako ctnost, tomu nevěřte. Kdybych chtěla popsat všechny škody tohoto lpění, musela bych se o tom velmi šířit; protože však mnohem vzdělanější osoby o tom už napsaly dost, stačí, co jsem uvedla. Jestliže já, která jsem tak nedokonalá, v tom vidím tolik nebezpečí, co teprve odhalí dokonalí?

5 - Je to zřejmě dobrá rada, neboť světci nás znovu a znovu nabádají, abychom utíkaly před světem. Věřte mi, že náklonnost k příbuzným nás nejvíce poutá ke světu a také se jí nejobtížněji zbavujeme. Proto je dobré, odejdou-li daleko od svého rodného kraje, pomůže-li jim to oprostit se od této náklonnosti, neboť podle mého názoru lze toho dosáhnout spíše tím, že duše velkodušně přilne k Dobrému Ježíšovi, našemu Pánu, než když se jen tělesně vzdálí od domova: najde-li v Něm všechno, zapomene na ostatní.
Dokud nepochopíme tuto pravdu, bude nám velkou pomocí žít daleko od svých příbuzných. Může se pak stát, že nám Pán dá kříž právě v tom, co bývalo naším potěšením, abychom totiž s nimi jednali.

Poznámky:
(1) Snad se někomu bude zdát tato asketická zásada příliš tvrdá, ale takový dojem začne mizet postupně, čteme-li dál. Světice odsuzuje pouze přehnanou lásku a má tu na mysli širší příbuzenstvo, nikoliv rodiče a sourozence. Ostatně zůstane stále platné, že je třeba opustit vše, škodí-li věrnému následování Krista. On Sám řekl: "Kdo miluje otce nebo matku více nežli Mne, není Mne hoden" (Mt 10,37).