KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

Shrnutí základních znaků tereziánské modlitby

Modlitba – pro Terezii velký životní objev; velmi jasně vyjadřuje své pojetí modlitby v textu: „Mentální modlitba není, podle mého názoru, leč styk přátelství, kdy se často přebývá o samotě s Tím, od něhož víme, že nás miluje“ (Ž 8,5).
Tato definice modlitby (plod zkušenosti světice) nabízí vlastní charakteristiky tereziánské modlitby: jde o sedm znaků (posvátný počet!).

1. Bůh nás miluje
První a nejdůležitější: poslední slova – důraz na Boží Iniciativu (Jeho Lásku k nám.) Otvíráme se a důvěřujeme Tomu, „od něhož víme, že nás miluje“.
Připomeňme si evangelijní vyprávění o bohatém mladíkovi (srov. Mk 10,17‑27): „Ježíš na něho pohlédl s Láskou.“ → Vědomí, že se na nás dívá, vědět, že nás miluje! není samozřejmé. Strach z Boha („Chtěl bych se opravdu přesvědčit, že mě Pán miluje, ale ve skutečnosti nepřestávám být vůči Němu nedůvěřivý. Neustále mě pobízí k tomu, abych bojoval s touto nedůvěrou, kterou v sobě živě pociťuji. Ale ze strachu stále ustupuji…“)
Kontemplujme neustále Tajemství Vtělení: Bůh se stává Člověkem z Lásky. Kristus, Bohočlověk, je nám tak blízký! Když mi to dochází, jsem si plně vědom této Kristovy Lásky ke mně. Otvírám Mu bránu svého srdce. Toto hnutí je povýtce tereziánské.
Kristus dlouho všemi prostředky hledal Terezii, aby ji získal pro Svou Lásku:
radami jejího otce;
Zjevením přísně se tvářícího Krista;
upřímným povzbuzováním některých spolusester;
četbou Vyznání svatého Augustina;
nakonec, pohledem na malou Sošku Krista u sloupu, který ji hluboce vyvedl z míry.
Terezie se otevírá Božímu Působení v ní. Rozvíjí se nový život. Kristus ji osvobodil od ní samotné. Od nynějška je to On, kdo žije v Terezii. Nemůže udělat totéž i s námi?

2. Vzájemné přátelství
Druhý moment: trato de amistad („styk přátelství“) = odpověď na tuto Kristovu Lásku! Boží Láska volá po mé lásce → výsledkem: „niterné přátelství, častý styk“.
„Velkou věcí pro mne bylo, že mi udělil Milost modlitby, kterou mi daroval, neboť ta mi dala pochopit, co to znamená milovat Ho“ (Ž 6,3).
Jde o modlitbu srdce, osobní setkání dvou milujících se osob! Proto Terezie varuje před modlitbou, která plodí jen rozumové úvahy: „Chci jen, abyste si všimly, že to, abyste mnoho pokročily na této cestě a vystoupily k příbytkům, po kterých toužíme, nezáleží v mnohém přemýšlení, nýbrž v mnohém milování; a tak dělejte to, co vás víc probudí k milování“ (4H 1,7).

3. Svoboda lásky
Z předchozího: velká svoboda v praxi tereziánské modlitby (ne pevná metoda nebo stálá technika). Ve věci lásky není vyznačené cesty!
Terezie radí: Dělat to, co nás více povzbuzuje k milování:
volbou prostředků (např. dobrá kniha, ikona/obraz…);
co se týče postojů duše (podle okolností, událostí, liturgických dob, okamžiků dne, atd.);
ve volbě forem vztahů k Pánu („Jednejte s Ním jako s Otcem a jako s Bratrem a jako s Pánem a jako se Snoubencem; jednou tím způsobem, jindy oním, neboť On /Sám/ vás naučí, co máte dělat, abyste Jej uspokojily“ /C 28,3/). 

4. Na cestě k plnosti
Tereziánská modlitba – dynamika směřování k plnosti lásky, ke kontemplaci a ke sjednocení s Bohem v duchovním manželství.
Duchovní život ≠ nic statického. Vztah lásky je neustále ve vývoji.
Terezie: dva obrazy – čtyři způsoby zavlažování zahrady a vnitřní hrad, ve kterém vládne Pán. 
Důležitá rada: „Zvyknete-li si být stále s Ním, a On uvidí, že to děláte s láskou a že se snažíte Jej uspokojit, nebudete moci, jak se říká, už být bez Něj“ (C 26,1). A ještě víc: „Vraťme se nyní k těm, kdo chtějí po ní [= cestě modlitby] jít a nezastavovat se až do konce, jímž je, aby dospěli k tomu, že budou pít tuto vodu života. Jelikož mají začít, říkám, že mnohé, ba všechno záleží na tom, aby měli velmi velké a velmi rozhodné rozhodnutí nezastavit se, dokud k ní [= modlitbě] nedospějí, ať přijde cokoli, ať se stane cokoli, ať se trpí cokoli, ať si reptá kdokoli, ať už tam člověk dorazí nebo zemře cestou nebo nebude mít odvahu k velkým utrpením, která na ní jsou, nebo se bude hroutit svět“ (C 21,2).
Ke sjednocení s Bohem se nedojde bez stoprocentní zaangažovanosti (= odevzdanost Kristu Spasiteli na základě vlastních slabostí!).

5. Pevně stanovené doby
Důležitý faktor: čas! Proto nám Terezie doporučuje pevně stanovené doby pro modlitbu (opravdová škola modlitby).
Stýkat se s Bohem není nic samozřejmého. Je třeba „si zvyknout na Svaté Lidství a velmi se do Něho zamilovat“ (acostumbrarse e enamorarse mucho; Ž 12,2). To vyžaduje čas!
Možno se modlit ve všem: „V mnoha knihách se píše o tom, že se máme o všechno přestat starat, abychom niterně dospěli k Bohu, a dokonce i v samotných zaměstnáních se máme stáhnout před námi samotnými. I kdyby to mělo být je na krátký okamžik, ona vzpomínka, že mám ve svém nitru společnost, je velkým prospěchem“ (C 29,5).
Ale i čas vyhrazený výhradně modlitbě: pevně stanovené doby vnitřního mlčení jsou nezbytné (naslouchání Bohu, který říká, co od nás očekává v ostatní dobu). Buďme věrní těmto pevně stanoveným dobám, které jsou jak nezbytné, tak užitečné, aby nás disponovaly k Nejvyššímu Daru Boží Lásky, a učinily nás plodnými v Církvi.

6. Církevní rozměr
Neméně důležité: Církev. Terezie s Ní udělala hlubokou zkušenost. Její bolestně zakoušený „smysl pro Církev“ → reforma Karmelu (= služba Církvi prostředky, které měla k dispozici: modlitba, přátelství s Kristem, sesterská láska uprostřed „holubníčků Panny“).
Modlit se = pro ni podpírání církve v nebezpečí. 
Terezie žila pro Církev. Zemřela v Církvi: v radosti, díkůvzdání, v klidu. „Vřele vám děkuji, že jste mě učinil dcerou Své Církve a že mi dáváte umřít v Jejím lůně. Nakonec, Pane, jsem dcerou Církve!“
Nepotřebuje snad Církev dneška naší modlitby?

7. Tereziánský realismus
Na cestě k Bohu – celý člověk. Terezie učí modlitbě, vyrůstající z konkrétního života. Člověk se neumí připravit na setkání s Bohem uprostřed života. Terezie proto sestavuje „infrastrukturu modlitby“: sesterské/bratrská láska, oproštěnost a pokora.
Boží Láska se dokazuje sesterskou/bratrskou láskou (ne iluze) ← Tereziin hluboký realismus.
Neváhejme vstoupit do této Tereziiny vize a začněme bez průtahů urovnávat cestu modlitby!