Sv. Terezie od Ježíše - Kniha o zakládání (11)
11. kapitola
Pokračuje se v započaté látce ohledně postupu, jaký zvolila doňa Casilda de Padilla, aby dosáhla své svaté touhy vstoupit do Řádu.
1. V té době se stalo, že byl dán hábit1 jedné laické sestře v tomto klášteře Početí,2 o jejímž povolání možná ještě také povyprávím, neboť i když jsou jiného druhu3 – protože se jedná o prostinkou selku4 – vzhledem k Velkým Milostem, které jí prokázal Bůh, je její povolání takové, že si zaslouží – aby byl Jeho Majestát chválen – aby se připomenulo. A jelikož doňa Casilda (jak se jmenovala tato Pánem milovaná) byla na této obláčce přítomna s jednou ze svých babiček, která byla matkou jejího snoubence,5 do krajnosti si zamilovala tento klášter, poněvadž se jí zdálo, že když je tam mnišek tak málo a jsou chudé, mohou sloužit Pánu lépe, ačkoli ještě nebyla rozhodnuta opustit svého snoubence, což – jak jsem řekla6 – bylo to, co ji nejvíc zdržovalo.
2. Rozvažovala o tom, že předtím, než se zasnoubila, trávívala nemálo času7 na modlitbě; poněvadž k tomu je8 měla dobrota a svatost jejich matky,9 a taktéž jejího syna,10 kteří vyrostli v tom, že je zhruba od sedmi let vodívala na chvíli do nějaké oratoře11 a učívala je, jak mají rozvažovat o Utrpení Páně a vedla je k časté zpovědi. A proto se také dočkala tak dobrého výsledku ve svých touhách, ve kterých chtěla, aby patřili Bohu,12 a tak mi to také ona sama řekla, že Mu je vždy odevzdávala a prosila Jej, aby je vytrhl ze světa, jelikož ona sama již byla vyvedena z omylu a věděla, jak málo si jej má člověk cenit. Já sama občas uvažuji o tom, že když její děti uvidí, že se těší z Nebeských Radostí a že jejich matka k tomu byla prostředkem, jak jí asi budou děkovat a jaká bude nejspíš její vlastní radost, když je tak uvidí; a jak tomu bude naopak u těch, kteří, poněvadž nebyli vychováváni svými rodiči jako Boží děti (kterými jsou více, než jejich vlastními): jaká zlořečení asi budou pronášena a jaké budou mít projevy zoufalství.
3. Nuže, abych se vrátila k tomu, o čem jsem mluvila, jelikož viděla, že už i Růženec se modlí nerada, zmocnila se jí velká bázeň, že to bude stále horší, a zdálo se jí, že jasně vidí, že kdyby vstoupila do tohoto domu,13 měla by svou Spásu zajištěnou. A tak se zcela rozhodla a jednoho rána, když sem přišla se svou sestrou a matkou, umožnilo se jim vstoupit dovnitř, bez jakéhokoli podezření, že by mohla udělat to, co udělala. Jakmile viděla, že je uvnitř, nic ji už nepřimělo k tomu, aby dům opustila. Jejích slz i proseb,14 aby ji tu nechali, bylo tolik, že tím všechny přivedla v údiv. Její matka, ačkoli se z toho uvnitř radovala, se obávala příbuzných a nechtěla, aby tam zůstala takto,15 aby se neřeklo, že byla přesvědčena jí. A také převorka16 byla stejného názoru, neboť jí přišlo, že je ještě dítě a že je proto zapotřebí si to víc ověřit.17 To se stalo ráno. Musely se tam zdržet až do večera a poslaly pro jejího zpovědníka a otce mistra fra Dominga,18 který byl zpovědníkem mým, dominikán (o kterém jsem se zmínila prve),19 ačkoli já jsem zde tehdy nebyla.20 Tento otec hned pochopil, že se jedná o Ducha Páně21 a velmi jí pomohl, takže si hodně vytrpěl od jejích příbuzných (takto by ovšem měli postupovat všichni, kdo Mu mají v úmyslu sloužit, když vidí, že je nějaká duše povolaná od Boha, totiž nehledět příliš na lidská opatrnictví)22 jelikož jí slíbil, že jí pomůže, aby se sem dalšího dne mohla vrátit.
4. Po mnohém přesvědčování, aby se nepřipisovala vina její matce, protentokrát odešla; ovšem ve svých touhách spíše dál rostla.23 Začali tedy – její matka ve skrytosti – o tom mluvit s příbuznými (drželo se to takto v tajnosti, aby se o tom zatím nedozvěděl snoubenec).24 Ti však prohlásili, že je to dětinství a aby se počkalo, až bude mít dostatečný věk, vždyť dosud nedosáhla ani dvanácti let. Ona však na to odpovídala, čím to, že ji shledávali dostatečně zralou25 na to, aby se vdala a zůstala ve světě, když ji jako takovou neshledávali pro to, aby se oddala Bohu. Vůbec jim říkala věci, u kterých se zdálo, že to není ona, kdo je vyslovuje.26
5. Nemohlo se to ovšem udržet v takové tajnosti, aby na to nebyl upozorněn její snoubenec. Jakmile se to dozvěděla ona,27 připadlo jí, že není možné dál otálet, a jednou, na den Početí, když byla v domě své babičky – která byla zároveň její budoucí tchýní28 a nic o tom nevěděla – snažně si na ní vyprosila, aby ji nechala vyjet si na venkov s její vychovatelkou, aby se trochu potěšila; ona jí to dopřála, aby jí udělala radost, a to v kočáře a s obsluhou svých sloužících. Dívka29 dala jednomu z nich peníze a požádala ho, aby na ni počkal před branou tohoto kláštera s několika otýpkami nebo svazečky rostlin,30 a sama nechala vést kočár tak, aby ji přivezli k tomuto domu.31 Když dojela k bráně, řekla sloužícím, aby u kola32 poprosili o džbán vody, ale neříkali, pro koho, a velmi spěšně vystoupila. Namítli jí, že by jí jej podali.33 Ona to však nechtěla. I otýpky už byly tam. Požádala je,34 aby řekli na fortně,35 aby si vyzvedli ony otýpky, a ona sama se tam postavila, takže když mnišky otevřely, vstoupila hned dovnitř a běžela obejmout Sochu naší Paní,36 a plakala přitom a prosila převorku, aby ji nevyháněla. Pokřik sloužících byl totiž velký, jakož i bušení na dveře.37 Ona pak k nim šla promluvit ke mříži38 a řekla jim, že za žádnou cenu nevyjde ven, aby to šli oznámit její matce. Ženy, které ji doprovázely, velmi naříkaly. Ona si však z toho dělala pramálo. Jakmile tu zvěst předali její babičce, chtěla se tam neprodleně vydat.
6. Nakonec, ani ona, ani její strýc ani její snoubenec, který tam také přišel a velmi se vynasnažil, aby ji přesvědčil39 přes mříž, nedokázali nic jiného, než že ji jen působili větší muka, když byla právě s nimi, a jen co ji opustili,40 byla pevnější.41 Snoubenec jí po mnoha nářcích řekl, že mohla více sloužit Bohu rozdáváním almužen. Na to mu odpověděla ona, aby je rozdával on. A na ostatní věci mu odpovídala, že je víc povinna myslet na svou Spásu a že vidí, jak je slabá a že by se ve světských příležitostech42 nespasila a že by si na ni neměl naříkat, protože jej neopustila, leč kvůli Bohu, takže jej tím nepohaněla. Z toho viděl, že ji nic neuspokojí,43 a tak odešel a nechal ji být.
7. Na ni to neudělalo žádný dojem, naopak, byla jím zcela znechucena; neboť duši, které Bůh udílí světlo pravdy, pokušení a překážky, jež jí klade Démon, spíše víc pomáhají; neboť je to pak Jeho Majestát, který zápasí za ni; a tak i zde bylo jasně vidět, že to nebyla ona, kdo mluvila.
8. Když její snoubenec a příbuzní viděli, jak málo bylo k užitku chtít ji vytáhnout z kláštera po dobrém, vynasnažili se, aby se to podařilo silou, a tak si obstarali královské opatření, aby ji dostali ven z kláštera a aby ji mnišky propustily na svobodu. Po celou tuto dobu, což bylo od Početí až po den Neviňátek,44 kdy ji vyvedli, byla v klášteře, aniž by jí tam byl dán hábit, ale zachovávala všechny řeholní záležitosti, jako by jej měla, a to s velikánským uspokojením. Tohoto dne ji odvedli do domu jednoho rytíře, jelikož si pro ni přišla spravedlnost.45 Odvedli ji s mnohými slzami, přičemž jim říkala, že ji jen zbytečně mučí, poněvadž jim to stejně nebude nijak ku prospěchu. Tam byla velmi přesvědčována, jak řeholníky, tak i jinými osobami; protože jedněm to připadalo jako dětinství, jiní zase toužili po tom, aby se těšila ze svého stavu. Velmi bych se rozepsala, kdybych měla vylíčit spory, které tam vedla, a způsoby, jak se z nich všech dostávala.46 Zanechávala je v údivu nad věcmi, které říkala.
9. Když viděli, že to k ničemu nevede, zavřeli ji v domě její matky, aby ji tam drželi po nějakou dobu; ta již byla unavena tím dívat se stále na tolikerý neklid a tak jí nijak nepomáhala, naopak – jak se zdálo – byla proti ní. Možná, že to bylo proto, aby ji více prověřila; alespoň tak mi to později vysvětlila (a poněvadž je tak svatá, není důvod, leč věřit tomu, co říká); ovšem dívka to tak nevnímala. A rovněž zpovědník, který ji zpovídával, byl krajně proti ní, takže na své straně neměla, leč Boha a jednu služebnou své matky, o kterou se opírala.47 Takto si prošla mnohým strádáním a námahou, než dospěla do dvanácti let, kdy zjistila, že se vyjednávalo o tom umožnit jí stát se mniškou v klášteře, kde již byla její sestra48 – vzhledem k tomu, že ji nemohli odvrátit od toho, aby se jí stala – a to proto, že nebyl tak přísný.
10. Ona, jakmile to zjistila, se rozhodla, že se všemi prostředky vynasnaží o to, aby dosáhla svého uspokojení tím, že uskuteční svůj záměr. A tak jednoho dne, když byla na Mši se svou matkou v kostele, a její matka vešla do zpovědnice, aby se vyzpovídala, ona požádala svou vychovatelku, aby zašla za jedním z otců požádat o odsloužení jedné Mše. A když viděla, že odešla, zastrčila si sandály do rukávu49 a vyhrnula si sukni,50 a vydala se v co největším spěchu, jakého byla s to do tohoto kláštera, který byl velmi daleko. Její vychovatelka, jelikož ji nenašla, běžela hned za ní;51 a když už byla blízko,52 požádala jednoho muže, aby ji zadržel. On později vypověděl, že se náhle nemohl ani pohnout, a tak ji nechal utéci. Ona, jakmile proběhla první branou kláštera, zavřela ji za sebou a začala volat. Když tam dorazila vychovatelka, už byla uvnitř v klášteře, a tam jí hned daly hábit, a tak dotáhla do konce ony tak dobré počátky, jež do ní Pán vložil. Jeho Majestát jí to vbrzku začal odplácet duchovními Milostmi, a ona Mu sloužila s velikánským uspokojením a velikánskou pokorou a odpoutaností od všeho.
11. Kéž je navždy požehnán, neboť takto uspokojuje chudobným oděvem ze šerky tu, která bývala předtím tak ráda v jiných, velmi vybraných a bohatých. I když ani ten chudý oděv nebyl s to skrýt její krásu, neboť Pán jí nadělil tyto přirozené půvaby, podobně jako i ty duchovní, a tak milou povahu a mysl, že ve všech probouzí touhu chválit Jeho Majestát, a tomu kéž se zalíbí, aby bylo mnoho těch, kdo takto odpoví na Jeho Volání.53
1 = proběhla obláčka.
2 Jednalo se o sestru Štěpánku od Apoštolů, která měla obláčku v klášteře valladolidských karmelitek na svátek Navštívení, dne 2. července 1572.
3 = tato dvě povolání.
4 O (zdrobnělina) = una labradorcita („malou selku“); = prostou, nepatrnou osobu neurozeného původu.
5 = doňa Luisa de Padilla, vdova po Donu Antoniovi Manrique († 1560) a matka Dona Martína de Padilla.
6 Srov. Z 10,15.
7 O = ratos.
8 O = las; = všechny tři dcery.
9 = doňa María de Acuña.
10 = k tomu byl matkou veden i nejstarší syn.
11 = kostela, kaple.
12 O = quererlos para Dios („chtěla je pro Boha“).
13 = do valladolidského kláštera bosých karmelitek.
14 O = palabras („slov“).
15 = takovým způsobem.
16 = Marie Baptista, převorka bosých karmelitek ve Valladolidu.
17 O = era menester más prueba; = že je potřeba si ověřit, zda má skutečně povolání k řeholnímu životu bosých karmelitek.
18 = Domingo Báñez OP.
19 Srov. Z 9,3.
20 Světice se od konce července 1573 nacházela v Salamance.
21 = o Boží Vnuknutí, Působení Ducha Svatého.
22 O = prudencias humanas; = přehnané obavy a falešné projevy obezřelosti.
23 O = iba siempre más adelante.
24 = Don Martín de Padilla.
25 O = con edad („s dostatečným věkem“).
26 = mluvila tak moudře, že to nepůsobilo jako uvažování dvanáctileté dívky.
27 = že už o záležitosti ví i její snoubenec.
28 = doňa Luisa de Padilla, srov. výše pozn. 5.
29 O = ella („ona“).
30 O = unos manojos u sarmientos; označení jsou příliš obecná, než aby bylo možné pochopit, oč přesně se jednalo. Kdoví, zda byl tento detail znám samotné světici, která znala příběh pouze nepřímo z líčení valladolidské převorky, srov. T. Álvarez, Comentarios al Libro de fundaciones, s. 57.
31 = k valladolidskému klášteru bosých karmelitek.
32 = kolo (nebo také vinda) je otáčecí zařízení většinou válcovitého tvaru, sloužící ke komunikaci a předávání drobných předmětů mezi klauzurou mnišek a vnějším prostředím. Je-li však potřeba předat rozměrnější věci, otvírají se dveře klauzury.
33 = do kočáru, aby z něj nemusela vystoupit.
34 = sloužící.
35 = mnišce, která měla službu u kola (srov. výše pozn. 32).
36 = Sochu Panny Marie, která se dochovala dodnes; je umístěna na čestném místě v chórové kapli valladolidských bosých karmelitek.
37 = na dveře klauzury, které se za ní a „otýpkami“, pochopitelně, hned zase zavřely.
38 = do hovorny, tj. místnosti, umožňující návštěvám mluvit s mniškami, přičemž prostor klauzury je tam od vnějšího prostředí oddělen mříží.
39 O = alelarla; = slovo nejasného významu, které bude (na základě kontextu) nejspíš znamenat „přesvědčit“ nebo dokonce „okouzlit, ošálit“, srov. bac, pozn. 8 k danému místu.
40 = jen co odešli.
41 = byla si jistější svou volbou.
42 = ke hříchu.
43 = že ji nic nepřesvědčí, nepřiměje k tomu, aby si věc rozmyslela.
44 = od 8. do 28. prosince roku 1573.
45 = představitelé světské moci.
46 O = libraba („osvobozovala“).
47 = pravděpodobně Ana de Pedruja, která se později sama stala bosou karmelitkou, a to v Malagónu, kde měla obláčku dne 3. května 1577.
48 = valladolidský klášter dominikánek, srov. pozn. 48 k Z 10,10.
49 = nejspíš proto, aby jimi nenadělala hluk.
50 = aby se jí lépe běželo.
51 = se vší pravděpodobností se hned dovtípila, kam Casilda běží.
52 Není zřejmé, zda se tím míní, že když už byla Casilda blízko kláštera bosých karmelitek nebo když už jí vychovatelka málem dostihla. Celkový kontext mluví spíše pro první možnost: je logické, že když vychovatelka viděla, že Casildu již nedostihne, požádala o pomoc muže, který byl její chovance blíže a mohl jí snáze dostihnout, srov. dále.
53 Závěr líčení o podivuhodné povolání Casildy de Padilla vyznívá jako pohádkový happyend. Ten se však tak docela nekonal: nespokojení příbuzní si následně na Casildě vymohli, aby přinejmenším přestoupila do Kláštera františkánek koncepcionistek v Santa Gadea del Cid (u Burgosu) a stala se tam abatyší. Casilda se jimi nechá udolat a svolí pod podmínkou, že si tam s sebou odvede také nejstarší sestru Marii, která byla do té doby dominikánkou ve Valladolidu (srov. pozn. 48 k Z 10,10). Stalo se tak začátkem září roku 1581. Světice to ještě stihne následujícím způsobem okomentovat v jednom ze svých dopisů otci Graciánovi: „Dnes mi doručili dopis z Valladolidu, který mě zprvu vyděsil; ale později jsem uvážila, že Boží Úsudky jsou velké, a že nakonec opravdu miluje tento Řád. (…) Ubohé dívky je mi hodně líto, neboť se jedná o nejhorší možné osvobození. (…) Pán ať mě osvobodí od těchto světských pánů, kteří zmohou všechno a mají prapodivné způsoby“ (D 390,2–4 ze 17. září 1581).
Jelikož chtěli příbuzní stůj co stůj dosáhnout svého, nakonec přiměli prostřední sestru Luisu (která se původně rozhodla zůstat neprovdána v rodném domě, srov. Z 10,13.16), aby se – na základě dalšího papežského dispenzu – provdala za Dona Martína. Měla s ním početné potomstvo, a poté, co roku 1602 ovdověla, vstoupila k bosým karmelitkám a stala se dokonce zakladatelkou klášterů v Talaveře de la Reina a v Lermě. Srov. k celému příběhu T. Álvarez, Comentarios al Libro de Fundaciones, s. 57–60.
