Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sv. Terezie od Ježíše - Kniha o zakládání (18)

terezie_z_avily.jpg

18. kapitola

 

Pojednává o založení Kláštera svatého Josefa v Salamance, k čemuž došlo roku 1570. Probírá také několik rad převorkám, velmi důležitých.1

 

1. Po dokončení těchto dvou založení2 jsem se vrátila do města Toleda,3 kde jsem zůstala několik měsíců, dokud se nekoupil dům, o kterém byla řeč, a dokud jsem to všechno nemohla opustit v pořádku.4 Když jsem na tom pracovala, napsal mi jeden rektor koleje Společnosti Ježíšovy v Salamance,5 a ve svém dopise uvedl, že by bylo velmi dobré, kdyby jeden z těchto klášterů6 byl i tam u nich, a podal mi pro to důvody. Ačkoli mě od toho, abych tam založila klášter bez rent,7 poněkud zdržoval důvod, že místo bylo velmi chudé, když jsem uvážila, že Ávila je na tom stejně,8 a nikdy netrpí nedostatkem – a nevěřím, že by se Bůh nepostaral9 o toho, kdo mu slouží, pokud se záležitosti uspořádají tak rozumně, jak se to dělá,10 poněvadž je nás vždy málo11 a vypomáháme si prací vlastních rukou – rozhodla jsem to nakonec udělat. A jelikož jsem se z Toleda vydala do Ávily,12 postarala jsem se o to, abych odtamtud13 dostala svolení biskupa, který tam tehdy byl,14 a ten to ochotně15 udělal, neboť onen otec rektor jej informoval o tomto Řádu,16 a přesvědčil jej o tom, že by to bylo k Boží službě,17 a tak nám je dal hned.

2. Mně se zdálo, že když už mám povolení ordináře, klášter jako by již byl hotov, vzhledem k tomu, jak to šlo snadno; a tak jsem se hned vynasnažila o pronajmutí jednoho domu, což mi zařídila jedna paní, kterou jsem znala,18 a bylo to nesnadné, protože to bylo v době, kdy se domy běžně nepronajímají, a navíc v něm dosud byli nějací studenti, se kterými ovšem skončili,19 s tím, že ji opustí, jakmile se tam objeví ti, kdo jej mají převzít.20 Nevěděli,21 pro koho to je,22 jelikož jsem měla velikánskou starost o to, aby se až do převzetí vlastnictví nic nevědělo, neboť už mám tu zkušenost, co všechno podniká Démon pro to, aby zabránil byť jen jedinému založení z těchto klášterů. A i když v tomto případě mu Bůh nedal svolení, aby to dělal hned v počátcích – poněvadž chtěl, aby se založil – později bylo strádání a protivenství tolik, kterými se muselo projít, že ještě i teď není konec všemu urovnávání, a je to už několik let, co je klášter založen, kdy toto píšu,23 a tak věřím, že se v něm velmi slouží Bohu, vzhledem k tomu, jak to Démon nemůže snést.

3. Nuže, když už jsem měla povolení a zajištěný dům, v důvěře v Boží Milosrdenství (neboť jsem tam neměla žádnou osobu, která by mi mohla jakkoli pomoci v tom mnohém, čeho bylo zapotřebí k zařízení domu)24 jsem tam vyrazila a vzala jsem s sebou jen jednu společnici,25 abych cestovala co nejtajněji – poněvadž jsem to tak shledávala jako lepší – a nebrat26 s sebou další mnišky, dokud se nepřevezme vlastnictví; neboť jsem byla poučena tím, co se mi přihodilo v Medině del Campo, kde jsem se27 ocitla v mnohém strádání; neboť kdyby mělo dojít k nějaké nesnázi, prošla bych si oním strádáním sama, či spíše jen s tím nejnutnějším doprovodem, který jsem nemohla vyloučit. Dorazili jsme o vigilii Všech svatých,28 přičemž noc předtím jsme urazili značný kus cesty za velké zimy a pak jsme spali na jednom místě, kde mi bylo hodně zle.

4. Obvykle u těchto popisů zakládání neuvádím všechna ta velká strádání, spojená s cestováním: zimu, horko, sníh,29 neboť někdy se stalo, že nepřestalo sněžit po celý den, jindy ztráta cesty, jindy za značných nevolností a horeček – neboť, chvála Bohu, i když obvykle bývám málo zdravá, přesto jsem vídala,30 že mi náš Pán dává sílu – takže se mi někdy stávalo, že když se teprve dojednávalo nějaké to založení, byla jsem na tom tak špatně a v takových bolestech, že jsem se tím velmi rmoutila, neboť se mi zdálo, že nemám ani na to, abych zůstala v cele, bez toho, abych byla nucena ulehnout, a jen co jsem se obrátila na našeho Pána a postěžovala si Jeho Majestátu a řekla mu, jak po mně může chtít, abych udělala, čeho jsem nebyla schopna,31 a hned vzápětí, i když se strádáním, mi Jeho Majestát dával sílu a díky zápalu, který mi dodával, a starosti, se zdá, že jsem na sebe zapomínala.

5. Nakolik se pamatuji, nikdy jsem nevzdala založení pro strach ze strádání, i když jsem vůči cestování, zvláště dlouhému, pociťovala velký odpor; ale když už jsem se jednou na cestu vydala, zdálo se mi to málo32 u vědomí toho, komu se tím prokazovala služba, a při úvaze nad tím, že by se v onom domě33 mělo chválit Pána a mít tam Nejsvětější Svátost. Toto je pro mne obzvláštní útěcha: vidět jeden kostel navíc, zvláště když si vzpomenu na mnoho těch, které ruší luteráni. Neumím si představit, jaká strádání, byť by byla sebevětší, by musel člověk přestát výměnou za tak velké dobro pro křesťanství;34 neboť i když si to mnozí ani neuvědomujeme, přebývání Ježíše Krista, Pravého Boha a Pravého Člověka, jak se na mnoha místech uskutečňuje v Nejsvětější Svátosti, by nám mělo být velkou útěchou. Mně alespoň jím zajisté častokrát je,35 a to v chóru, když vidím tyto tak čisté duše, pohroužené do Chval Božích,36 neboť toto37 lze vyrozumět z mnoha věcí, jak co se týče poslušnosti, tak i z toho, že je na nich vidět spokojenost, kterou jim skýtá ona uzavřenost38 a samota a radost, když se jim naskytnou nějaké příležitosti k umrtvování.39 Kde Pán uděluje více Milosti převorce, aby je v tomto umrtvovala, vidím větší spokojenost;40 a tak se stává, že se dříve unaví převorky v procvičování sester, než ony v poslušnosti, neboť v této věci nikdy nepřestávají toužit.41

6. I když se tím odkloním od založení, o kterém se začalo pojednávat,42 vybavují se mi zde nyní některé záležitosti ohledně umrtvování, a snad se budou, dcery, hodit převorkám, a tak, abych na ně nezapomněla, řeknu je teď. Neboť ve shodě s tím, jak odlišná jsou obdarování a ctnosti převorek, rády by právě onou cestou vedly své mnišky. Té, která je43 velmi umrtvená, se zdá stejně snadné cokoli, co přikáže, aby si podrobila vůli,44 jako by to bylo pro ni samotnou, ba možná, že i jí by to nakonec přišlo velmi těžké. Toho si musíme velmi hledět: abychom nepřikazovaly, co by i nám přišlo drsné. Rozlišování45 je pro vedení kláštera velká věc a v těchto domech je naprosto nezbytné – myslím tím, mnohem víc než v jiných – protože se v nich více vyžaduje počet od podřízených, jak co do vnitřního, tak co do vnějšího.46 Jiné převorky, které jsou velmi duchovní,47 by zase rády, aby všechno bylo jen modlení;48 nakonec, Pán vede různými cestami. Ovšem představené si mají hledět toho, že tam49 nejsou ustanovovány převorkami, aby si vybíraly cestu50 podle svého ducha, nýbrž aby podřízené vedly cestou své řehole a svých stanov, i kdyby se v tom musely přemáhat a raději by dělaly něco jiného.

7. Pobývala jsem jednou v jednom z těchto domů s jednou převorkou, která byla přátelsky nakloněná skutkům pokání.51 A tudy52 také vedla všechny ostatní. Stávalo se tam, že se konalo bičování53 celého konventu54 po dobu sedmi kajících žalmů,55 spolu s dalšími modlitbami a záležitostmi tohoto druhu. Totéž se jim stává, když se převorka pohrouží do modlitby, a to i když nejde zrovna o dobu vnitřní modlitby,56 leč třeba po matutinu; drží tam celý konvent, v době, kdy by bylo lépe, aby šly sestry spát.57 Je-li – jak říkám – převorka přátelsky nakloněná umrtvování, všechno musí být ve varu,58 a tyto ovečky Panny Marie přitom mlčí jako beránci;59 *Iz 53,7* což ve mně, jistěže, vzbuzuje velkou zbožnost a zahanbení,60 ale občas i značné pokušení, protože sestry si toho nejsou vědomy,61 jelikož bývají všechny62 ponořeny v Bohu; ovšem já se obávám o jejich zdraví a ráda bych, aby zachovávaly řeholi – neboť v tom je třeba konat hodně – a to ostatní se má dít s mírností. Zvláště to, co se týká umrtvování, je velmi důležité, a – pro lásku k našemu Pánu – ať si v tom představené uvědomí, že je v těchto záležitostech velmi důležité rozlišování63 a poznání jednotlivých obdarování; a pokud v tom nebudou postupovat velmi uváženě, místo aby sestrám prospěly, způsobí jim velkou škodu a uvedou je do neklidu.

8. Mají vždy uvážit, že to, co se týká umrtvování, není povinnost: jako je to první,64 čeho si mají hledět. I když je umrtvování velmi nezbytné k tomu, aby duše nabyla svobody a vznešené dokonalosti, neuskutečňuje se to za krátkou dobu, leč postupně, pomalu si pomáhají jedna druhé, podle obdarování, které jim poskytuje Bůh jak co do rozumu, tak co do ducha. Bude se jim zdát, že k tomu není zapotřebí rozumu, ale v tom se mýlí; neboť se bude stávat, že dříve než některá sestra pochopí dokonalost,65 ba i ducha naší řehole, bude si muset hodně vystát, a třeba pak právě tyto budou nejvíc svaté; protože ani nebudou vědět, kdy je správné se ospravedlnit a kdy ne,66 ani další jednotlivosti, které – kdyby je pochopily – by nejspíš snadno snášely, a ony je přitom ne a ne pochopit, ba dokonce se jim ani nezdá, že se jedná o dokonalost, což je pak nejhorší.

9. Jedna taková mniška je v jednom z těchto domů, a jde o jednu z největších služebnic Božích v nich67 (nakolik to alespoň mohu posoudit z velkého ducha a Milostí, které jí prokazuje Jeho Majestát, a z kajícnosti a pokory) a přesto není s to pochopit některé záležitosti ze stanov. Obžalovávat z vin na kapitule jí připadá jako nedostatek blíženské lásky a podivuje se, proč by se mělo cokoli říkat o sestrách, a jiné věci podobné těmto, které by se daly říci o některých sestrách, a to velkých Božích služebnicích, a přitom v jiných záležitostech vidím, že mají náskok vůči těm, které to chápou hodně. Převorka se nemá domnívat, že zná duše okamžitě; to ať ponechá Bohu, který jediný tomu68 může rozumět; leč ať se snaží vést každou sestru, kudy ji vede Jeho Majestát,69 pochopitelně za předpokladu, že se neproviňuje proti poslušnosti v nejpodstatnějších věcech řehole a stanov. Stala se světicí i mučednicí také ona panna, která se z těch jedenácti tisíc napřed schovala; naopak, možná vytrpěla víc než ostatní panny, když se pak sama nabídla mučednictví.70

10. Nuže tedy, vraťme se k umrtvování: stane se, že převorka přikáže nějakou věc jedné mnišce, která – ačkoli pro ni samotnou – je malá, pro umrtvení sestry je příliš těžká; a i když to třeba vykoná, je v tom tak neklidná a pokoušená, že by bylo lépe, kdyby se jí to vůbec nepřikázalo. Hned se rozumí,71 že převorka si má dávat pozor na to, aby nezdokonalovala mnišky silou paží,72 nýbrž ať se přizpůsobuje73 a postupuje pomalu, až v ní začne působit Pán Sám;74 aby snad to, co se dělá jen kvůli tomu, aby ještě víc pokročila vpřed – vždyť i bez oné dokonalosti by se jednalo o velmi dobrou mnišku – se nestalo příčinou jejího zneklidnění a uvržení jejího ducha do sklíčenosti, neboť to je strašlivá věc. Když bude pozorovat ostatní, postupně začne dělat to, co ony, jak jsme to mnohokrát viděly;75 a i kdyby ne, i bez této ctnosti se spasí. Vždyť znám jednu z nich, která ji76 měla velkou a má již hodně let a mnoha způsoby sloužila našemu Pánu, a přesto má jisté nedokonalosti a pocity, s nimiž si mnohokrát neví rady, a ona je z toho přede mnou sklíčená77 a uznává to. Já si myslím, že ji do těchto nedostatků nechává Bůh upadnout bez hříchu78 – neboť v oněch věcech hřích není – aby se pokořovala a měla kde vidět, že není zcela dokonalá. Takže jedny sestry snesou velká umrtvení, a čím větší se jim přikáží, tím víc se z toho radují, protože jim Pán udělil sílu v duši k tomu, aby snadno podrobovaly svou vůli; jiné naproti tomu nesnesou ani malá, a budou se podobat dítěti, které, když se mu naloží dvě měřice obilí, nejenže je neunese, nýbrž nutně se pod nimi podlomí a padne na zem. Takže, mé dcery, (teď mluvím k převorkám) odpusťte mi, že kvůli věcem, které jsem viděla u některých z vás, mě vedou k tomu, že se o tom tolik šířím.

11. Další věc vám radím, a ta je velmi důležitá: abyste i tehdy, kdy to bude kvůli ověření poslušnosti, nepřikazovaly věc, která by byla hříchem, pokud by se skutečně udělala, a to ani všedním, neboť některé, o nichž jsem se dozvěděla, by byly hříchem smrtelným, kdyby je dané sestry udělaly. Přinejmenším ony samy by se snad zachránily pro svou nevinnost, ne však převorka, protože žádná79 jim vzápětí neřekne, aby to ve skutečnosti nedělaly;80 nakolik totiž slýchají a čtou o svatých z pouště81 věci, které dělávali, všechno jim připadá jako správné, co se jim přikáže, přinejmenším aby to udělaly ony samy.82 A také podřízené ať vědí, že věci, které by byly smrtelným hříchem, kdyby je udělaly bez toho, že jim byly přikázány, nemohou dělat ani tehdy, když se jim přikážou, vyjma případu vynechání Mše nebo porušení církevního postu nebo jiných takových věcí, jelikož k tomu by mohla mít převorka své důvody. Ovšem záležitosti jako vrhnout se do studny a jiné věci tohoto druhu, by bylo špatné dělat; protože žádná mniška se nesmí domnívat, že je Bůh povinen udělat podobný zázrak,83 jako to dělával u svatých; je hodně jiných věcí, v nichž lze cvičit dokonalou poslušnost.

12. Ovšem všechno to, co není spojeno s takovými nebezpečími,84 já chválím.85 Jako když jednou jedna sestra v Malagónu požádala o dovolení, aby mohla vykonat bičování,86 a převorka – zjevně ji o to musela žádat vícekrát – jí odpověděla: „Nechte mě na pokoji.“87 Jelikož na ni i dál naléhala, řekla jí nakonec: „Běžte se projít; nechte mě.“ Ta druhá88 se ve velké prostotě procházela několik hodin, až se jí jedna spolusestra zeptala, čím to, že se tak dlouho prochází, nebo něco v tom smyslu;89 a ta jí odvětila, že jí to bylo přikázáno. Vtom se zazvonilo na matutinum, a když se převorka ptala, jak to, že daná sestra nepřichází, ta druhá jí řekla, co se děje.

13. Takže je zapotřebí – jak jsem už uvedla dříve90 – aby byly převorky rozvážné vůči duším, u kterých již viděly,91 že jsou velmi poslušné, aby si hleděly toho, co dělají. Vždyť jindy se stalo, že jedna mniška jí92 šla ukázat jednoho z oněch velkých červů a řekla jí, aby se podívala, jak je hezký. Převorka jí žertem odpověděla: „Nuže,93 snězte si jej.“ A ona šla a pořádně ho usmažila. Kuchařka se jí ptala, proč jej smaží. Ona odvětila, že proto, aby jej mohla sníst, a tak to také chtěla udělat – a převorka o tom neměla ani tušení94 - a jí to mohlo velmi uškodit. Já osobně se ovšem95 těším raději z toho, když ve věci poslušnosti poněkud přehánějí,96 protože mám zvláštní úctu97 k této ctnosti, a tak jsem zde uvedla všechno, co jsem mohla,98 aby ji měly;99 bylo by mi to ovšem jen pramálo prospělo, kdyby jim Pán ze Svého Velikánského Milosrdenství neráčil udělit Milost, aby se k tomu obecně klonily. Kéž se zalíbí Jeho Majestátu, aby je takto vedl i nadále, amen.

1 K historickému pozadí obsahu kapitoly viz TyV II,273–279.

2 = mužského a ženského Karmelu v Pastraně.

3 Dne 21. července 1569.

4 = dokud nebylo dokončeno vše, co bylo potřebné, aby se založení v Toledu mohlo považovat za dovršené.

5 = Martín Gutíerrez SI.

6 = bosých karmelitek.

7 O = fundación de pobreza („založení chudoby“); = klášter bez zajištěných stálých příjmů.

8 Může znamenat obojí (a nejspíš je to v obojím smyslu také Terezií zamýšleno): 1. Ávila je také velmi chudé město; 2. tamní klášter bosých karmelitek patří k těm bez rent.

9 O = ni Dios faltará („ani Bůh nikdy nezanedbá, neselže“).

10 Světice byla při svých zakládáních velmi realistická, takže nikdy nepovažovala spoléhání se na Boží Dobrotu a Prozřetelnost za důvod k tomu, aby zároveň neudělala vše pro dobré zajištění svých klášterů. Dva konkrétní prostředky uvádí vzápětí: malá komunita a vydělávání si vlastní prací.

11 = původně patnáct, následně třináct a nakonec jedenadvacet sester, v každém případě (na dobové poměry!) velmi omezený počet.

12 Původně napsala světice pouze obecně „odtud tam“; následně toto vyjádření škrtla a údaj upřesnila.

13 = ze Salamanky.

14 Na tomto místě světice nechala prázdné místo, zjevně, aby zde později doplnila jméno salamanského biskupa, které se při psaní nemohla vybavit, nakonec tak však neučinila. Tamějším biskupem byl don Pedro González de Mendoza.

15 O = tan bien („tak dobře, velmi dobře“).

16 = o tereziánské Reformě Karmelu.

17 = pokud by se v Salamance takový klášter založil.

18 = zřejmě doňa Beatriz Yáñez de Ovalle, která byla příbuznou Tereziina švagra, Juana de Ovalle, manžela její mladší sestry Juany.

19 = nájemní smlouvu.

20 O = quien había de entrar en ella („kdo měl do ní vstoupit“); = budoucí nájemníci.

21 = vlastníci.

22 = komu je určen nový pronájem.

23 = čtyři roky, vzhledem k tomu, že toto založení popisuje světice roku 1574.

24 Na rozdíl od dosavadních založení neměla světice v Salamance žádné přátele nebo známé ani významnější styky.

25 = Marie od Nejsvětější Svátosti (Suárez). Ve skutečnosti je obě doprovázel ještě věrný průvodce při založeních, otec Julián z Ávily, kaplan Kláštera sv. Josefa.

26 Anakolut, zapříčiněný délkou souvětí. Můžeme doplnit: „a rozhodla jsem se nebrat…“

27 = i kvůli nedostatku utajení.

28 = dne 31. října 1569.

29 O = con fríos, con soles, con nieves.

30 = při těchto příležitostech cestování kvůli zakládáním.

31 = uskutečnila ono plánované založení.

32 = připadalo mi to jako malá námaha.

33 = v nově založeném klášteru.

34 = aby se dalo říci, že ona strádání odpovídají onomu bohatství, jímž je nový kostel s Nejsvětější Svátostí.

35 = mně je útěchou Kristova Svátostná Přítomnost.

36 = její mnišky při chórové či vnitřní modlitbě.

37 = že se jedná o čisté duše, které chválí Boha.

38 = papežská klauzura.

39 O = algunas cosas de mortificación.

40 Formulace je příznačná: světice nebyla příliš nakloněna umělému vyhledávání příležitostí k umrtvování sester; „Milostí“ je zde to, že se takové situace vyskytnou přirozeně a převorka je dokáže využít k duchovnímu růstu mnišek.

41 = nepřestávají nikdy toužit nacházet nové příležitosti k tomu, aby osvědčily svou poslušnost a umrtvenost.

42 Světice vědomě činí tuto tematickou odbočku, aby se věnovala otázkám umrtvování. K líčení založení kláštera bosých karmelitek se vrátí až na začátku následující kapitoly.

43 Terezie napsala původně no está („není“), přičemž v originálu je dnes zápor no přeškrtnut. Není tedy zřejmé, zda jde o její vlastní opravu nebo o zásah jiné osoby. Pokud by se zvolila těžší četba (= „není“), bylo by třeba výpověď chápat následovně: té převorce, která není umrtvená pasivně (= tělesným, duševním nebo duchovním strádáním), připadá snadné se umrtvovat aktivně.

44 O = para doblar la voluntad (tedy i „zdvojnásobila, posílila vůli“).

45 O = discreción (v kontextu tedy i „soudnost“).

46 = jednak je život v klášterech bosých karmelitek přísnější co do vnějšího uspořádání (a tedy i kající praxe a umrtvování), jednak jsou v nich mnišky povzbuzovány k tomu, aby se nechaly duchovně vést (zvláště, co se týče praxe vnitřní modlitby) svými převorkami, srov. St ??.

47 O = tienen mucho espíritu („mají mnoho ducha“).

48 = aby se veškerá pozornost zaměřila na modlitbu. Vzhledem k použitému slovu (rezar) je zřejmé, že má světice na mysli tendenci k množení ústních modliteb.

49 = v daném klášteře.

50 = jedná se zejména o společné směřování komunity, nikoli rozvíjení osobních darů jednotlivých mnišek.

51 O = era amiga de penitencia („byla přítelkyní pokání“).

52 = cestou kajících úkonů.

53 O + : disciplina.

54 = celé komunity mnišek.

55 Jedná se o žalmy 6, 32 (31), 38 (37), 51 (50), 102 (101), 130 (129) a 143 (142); bylo zvykem „odměřovat dobu“ bičování recitací těchto kajících žalmů (většinou však ne najednou, vcelku), které zároveň sloužily k usměrnění úmyslu a ducha tohoto kajícího úkonu.

56 O = no sea en la hora de la oración; = nejedná se o jednu ze dvou hodin, věnovaných společně vnitřní modlitbě, jak s tím počítá denní řád klášterů bosých karmelitek.

57 = matutinum (jako původně noční modlitba, případně modlitba za svítání) se v Tereziině době anticipovala večer předchozího dne a tvořila tak prakticky poslední společnou modlitbu komunity.

58 O = todo ha de ser bullir („všechno musí překypět“); = všechno ostatní se musí ponechat stranou a zanedbat jako opuštěné hrnce na plotně, které nakonec nutně překypí.

59 = nijak si nestěžují, snášejí trpělivě všechna příkoří.

60 = když totiž vidí, jak sestry snášejí všechny tyto útrapy.

61 = že něco není v pořádku a že se s nimi zachází neprávem špatně.

62 O = todas (tedy i „cele, zcela“).

63 Srov. výše pozn. 45.

64 = zachovávání řehole a stanov.

65 = dříve než pochopí, v čem spočívá pravá dokonalost.

66 = kdy je namístě, aby vyvedly z omylu představenou nebo spolusestru, která jim připisuje špatné úmysly nebo jednání, a kdy to naopak mají snést s ohledem na vnitřní růst a zrání.

67 = v klášterech bosých karmelitek.

68 = lidské duši, nitru člověka.

69 = ať se snaží respektovat způsob, jakým vede danou sestru Bůh Sám.

70 Jde o svatou Kordulu, která podle Zlaté legendy (Legenda aurea) Jakuba z Varazze, podstoupila mučednickou smrt poté, co se nejprve – na rozdíl od ostatních jedenácti tisíc panen – ze strachu schovala na lodi, ale následně se sama vydala mučednické smrti. Terezie znala tuto legendu jak z dobového vydání zmíněného díla (pod názvem Flos sanctorum), tak z dobového propria karmelitánského breviáře, který uváděl tuto legendu v jednom ze čtení matutina pro 21. říjen.

71 O = luego se entiende; = z toho je zřejmé. Někteří však chápou tento obrat ve smyslu: „To se hned pozná, to vyjde vzápětí najevo“. S ohledem na pokračování větné konstrukce se tento překlad ale jeví jako málo pravděpodobný.

72 O = a fuerza de brazos; = násilně, předčasně, bez respektování osobních rytmů růstu jednotlivých sester.

73 O = disimule (tedy i „předstírá“ a „odpouští“).

74 = až jí k danému umrtvování inspiruje Svými Vnuknutími Bůh.

75 = jak to známe ze zkušenosti.

76 = ctnost umrtvování.

77 O = ella se aflige conmigo; = je z toho sklíčená, když mi to svěřuje.

78 = aniž by se tím proti Němu prohřešovala.

79 = z takových pošetilých převorek, o kterých jsem se dozvěděla, že přikazovaly věci, jejichž uskutečnění by představovalo materiálně těžký hřích.

80 = nedá jim najevo, že šlo pouze o zkoušku a že danou věc nemusejí udělat.

81 O = los santos del yermo; = eremitech, poustevnících. Terezie má se vší pravděpodobnosti na mysli rané poustevnictví, zvláště v jeho radikálně asketických podobách syrského mnišství.

82 = i kdyby si připustily, že to není vhodné vyžadovat od druhých, u sebe to vnímají jako oprávněné, zřejmě pro pokoru, kterou mají.

83 = mimořádný zásah na jejich záchranu.

84 = dopuštění se hříchu, zejména riskováním vlastního života.

85 = jsem pro to, aby se rozumným způsobem procvičovala poslušnost.

86 O = para tomar una disciplína; z formulace je zřejmé, že jde o jednorázový asketický úkon mimo běžnou kající praxi komunity.

87 = neobtěžujte mě tím pořád; zjevně ji tedy vícekrát odmítla a daná sestra svéhlavě prosazovala své.

88 = ona sestra, která žádala o dovolení k bičování.

89 O = u ansí una palabra.

90 Viz výše, č. 6.

91 = měly možnost se přesvědčit.

92 = převorce.

93 = když se vám tak líbí.

94 O = y la priora muy descuidada („a převorka velmi bezstarostná“).

95 = navzdory oněm excesům, které zde líčím.

96 = než aby měly tendenci k nedostatku poslušnosti.

97 O = particular devoción.

98 Světice napsala pouze he po, a zbytek slova (dido) již neuvedla, neboť na to při přechodu na nový list evidentně zapomněla.

99 = aby tím byly povzbuzeny k úsilí o tuto ctnost.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář