Sv. Terezie od Ježíše - Kniha o zakládání (2)
2. kapitola
Jak náš otec generál přicestoval do Ávily a co z jeho příjezdu vzešlo.1
1. Naši generálové2 sídlí v Římě,3 a nikdy z nich žáden nepřicestoval do Španělska,4 a tak se zdálo nemožné, aby přicestoval nyní. Když ovšem náš Pán chce, pak není nic, co by bylo takové,5 a tak Jeho Majestát zařídil, aby se to, co nikdy nebylo, stalo nyní.6 Mně – když jsem se to dozvěděla – to přišlo těžké; neboť, jak už se zmínilo při zakládání svatého Josefa,7 tento dům nebyl právně podřízen bratřím ze zmíněného důvodu,8 a tak jsem se bála dvou věcí: zaprvé, že se za to na mne bude hněvat (a vzhledem k tomu, že nevěděl, jak se to stalo, by k tomu měl důvod), a zadruhé, že by mi mohl přikázat, abych se vrátila do kláštera Vtělení – který je klášterem zmírněné řehole – což by pro mne bylo neútěchou z mnoha důvodů, které zde není proč uvádět.9 Jeden sám o sobě stačil, totiž že jsem tam nemohla zachovávat přísnost prvotní řehole a že počet sester byl vyšší než sto padesát;10 zatímco tam, kde je sester málo, je více souznění11 a klidu. Pán to však zařídil lépe, než jsem si myslela; poněvadž generál je natolik jeho služebníkem a je tak rozvážný12 a vzdělaný, že toto dílo shledal dobrým, a co do ostatního13 mi neprojevil žádnou nelibost. Jmenuje se fra Juan Bautista Rubeo14 z Ravenny,15 velmi ceněná osoba Řádu, a to velmi po právu.
2. Když tedy dorazil do Ávily, zařídila jsem, aby přišel ke svatému Josefovi, a biskup považoval za správné, aby se mu16 prokázalo veškeré přijetí, jako kdyby to bylo jeho vlastní osobě.17 Já mu ze všeho vydala počet s veškerou pravdivostí a přímostí, neboť mám sklon takto jednat s představenými, ať se stane, co se stane, neboť jsou na místě Božím,18 a se zpovědníky taktéž; a kdybych toto nedělala, nepřipadalo by mi možné, aby má duše měla jistotu. A tak jsem mu z ní19 a takřka z celého života vydala počet, ačkoli je hodně ubohý. On mě velmi utěšil a ujistil mě, že mi odtamtud20 nepřikáže odejít.21
3. Zaradoval se, když viděl způsob života a jakoby portrét – byť nedokonalý – počátku našeho Řádu, a jak se zachovává prvotní řehole v celé přísnosti, protože v celém Řádu se nezachovávala v žádném klášteře, leč jen ta zmírněná.22 A jelikož chtěl, aby se tento počátek velmi rozvinul, dal mi velmi rozsáhlá zmocnění,23 aby se zřídilo více klášterů, a to i s cenzurami,24 aby mi v tom žádný provinciál nemohl bránit.25 O ta jsem je neprosila já, on prostě z mého způsobu postupování ve vnitřní modlitbě poznal, že mám velké touhy přispět něčím k tomu, aby se alespoň nějaká ta duše přiblížila víc Bohu.
4. O tyto prostředky jsem neusilovala, naopak, zdálo se mi to jako pošetilost; protože taková bezmocná ženuška26 jako já, jak jsem jasně poznávala, nemůže udělat nic; ovšem když duši přicházejí tyto touhy, není v její moci je odehnat. Láska, toužící uspokojit Boha, a víra činí možným to, co z pohledu přirozeného rozumu nelze;27 a tak když jsem viděla velkou rozhodnost28 našeho ctihodného generála, s níž chtěl, abych založila víc klášterů, přišlo mi, jako bych je už viděla hotové. A když jsem si nadto vzpomněla na slova, která mi řekl náš Pán, začínala jsem vidět počátek toho, co jsem předtím nemohla pochopit. Stálo mě to velmi mnoho, když jsem viděla, že se náš otec generál vrací do Říma; pocítila jsem k němu velkou lásku a nyní se mi zdálo, že mi zůstává jen velká opuštěnost. On mi prokazoval mnohou a velikánskou přízeň, a pokaždé, kdy se jen mohl uvolnit,29 přicházel tam k nám30 společně probírat duchovní záležitosti, jako ten, komu Pán jistě dává mnoho velkých Milostí: v takovém případě nám vždy bylo útěchou mu naslouchat. Ještě předtím, než odcestoval, biskup, jímž je don Alvaro de Mendoza, velmi nakloněný tomu, aby prokazoval přízeň všem, kteří mají v záměru sloužit Bohu s větší dokonalostí, se právě proto vynasnažil, aby mu otec generál vystavil povolení založit v jeho diecézi také nějaké kláštery bosých bratří prvotní řehole. Rovněž jiné osoby jej o to požádaly. On to sice chtěl udělat, ale narazil na odpor v Řádu;31 a tak, aby neuškodil provincii, to pro tuto chvíli nechal být.
5. Když uplynulo několik dní, během nichž jsem uvažovala, jak je potřebné, mají-li se zřizovat kláštery mnišek, aby existovali také bratři téže řehole, a když jsem navíc viděla, jak málo je už těch v této provincii,32 že mi dokonce připadalo, že směřují k zániku, poté, co jsem to velmi odporoučela našemu Pánu, jsem napsala našemu otci generálovi dopis a prosila jsem jej, jak nejlépe jsem dokázala (a uváděla přitom důvody, pro které by to bylo velkou službou Bohu, a že naopak škody, které by z toho mohly vzejít, nebyly dostačující pro to, aby se upustilo od tak dobrého díla), a nastínila jsem mu, jak velkou službou Naší Paní by to bylo, jejímž oddaným ctitelem byl. Musela to být Ona, kdo to zařídil;33 poněvadž tento dopis k němu dorazil ve Valencii a odtamtud34 mi poslal dovolení, aby se založily dva kláštery, neboť opravdu toužil po větší zbožnosti v Řádu. Aby nenarazil na odpor, postoupil to stávajícímu a předchozímu provinciálovi,35 jejichž souhlas bylo hodně těžké získat.36 Jelikož jsem však viděla to hlavní,37 důvěřovala jsem Pánu, že to ostatní už zařídí On Sám; a tak se také stalo, neboť s přízní biskupa, který přijal tu záležitost velmi za svou, s tím oba souhlasili.
6. Když už jsem byla utěšena těmito povoleními, tím víc vzrostla má starost, protože v provincii nebylo bratra, o kterém bych se domnívala, že by se k uskutečnění díla hodil, ani laika,38 který by s tím chtěl začít. Nedělala jsem nic, leč jen prosila našeho Pána, aby aspoň jednu takovou osobu vzbudil. Ani jsem neměla dům, ani jak k němu přijít. Hleďme, jedna chudá bosá mniška, bez pomoci odkudkoli, leč jen od Pána, vybavena povoleními a dobrými touhami a bez jakékoli možnosti uskutečnit dílo! Odvaha mě neopustila, ani důvěra, neboť jsem uvažovala: když dal Pán jedno, dá i druhé; všechno se mi už zdálo možné, a tak jsem se pustila do uskutečnění díla.
7. Ó, Velikosti Boží, jak projevujete Svou Moc tím, že dáváte smělost mravenci! A jak to, můj Pane, není kvůli Vám, když ti, kdo Vás milují, neuskuteční velké věci, leč pro naši zbabělost a malodušnost! Poněvadž se nikdy dost nerozhodneme, nýbrž jsme plní tisíce strachů a lidských ohledů, proto, můj Bože, nekonáte Své Velké Divy a Vznešená Díla. Kdo víc než Vy by rád rozdával,39 pokud by měl komu, nebo přijímal služby na vlastní náklady? Kéž by se zalíbilo Jeho Majestátu, abych nějakou tu službu prokázala a nemusela tak mít na zřeteli jen to, jak mnoho musím ještě splácet za to, co jsem přijala, amen.
1 K historickému pozadí obsahu kapitoly viz TyV II,127–132.
2 = generální představení Řádu, tedy jeho nejvyšší představitelé.
3 Pro Řád karmelitánů platí toto konstatování zhruba od roku 1472, kdy zemřel blahoslavený Jan Soreth. Do té doby přebývali ve svých provinciích, z nichž pocházeli.
4 Jistou výjimkou z tohoto tvrzení je generál Jan Alerio, který v roce 1324 předsedal kapitule v Barceloně, tedy v Katalánsku. Je ovšem pravdou, že nemáme žádné svědectví o tom, že by se kdy některý z generálních představených objevil v Kastilii nebo Andaluzii, tím méně, že by ve Španělsku pobýval déle.
5 = nemožné.
6 Důvodem příjezdu generálního představeného byl neutěšený stav řádu ve Španělsku: plný intrik a neřeholního života v Andalusii a nedostatek povolání v Kastilii, srov. TyV II,82–140 a O. Steggink, La reforma del Carmelo español, Ávila, 21993, s. 91–126.
7 = kláštera svatého Josefa v Ávile; srov. Ž 32–36.
8 Srov. tamtéž; ve zkratce se dá uvést, že světice původně chtěla klášter založit pod jurisdikcí řádu, když však přišla všeobecná vlna nevole proti jeho založení, tehdejší kastilský provinciál Angel de Salazar jej odmítl přijmout, a Terezie tak byla nucena obrátit se na ávilského biskupa, Dona Alvara de Mendoza, který jej pod svou pravomoc přijal.
9 Kromě pokleslé úrovně řeholní kázně v tamějším klášteře, která odpovídala jak špatné ekonomické situaci, tak obrovskému počtu mnišek (viz důvod, který světice rozvíjí vzápětí), to jistě byly ovšem také motivy osobní: když Terezie zakládala klášter sv. Josefa, bylo jí jejími původními spolusestrami, vyčítáno, že se dělá lepší, než jsou ostatní, a že jimi pohrdá, apod.
10 Doňa María Pinel, kronikářka kláštera, uvádí pro zmíněné období takřka neuvěřitelný počet sto osmdesáti mnišek!
11 O = conformidad (tedy i „ochoty přizpůsobit se“). Překlady na tomto místě většinou uvádějí „svornost“ (což by odpovídalo spíše slovu concordia); „souznění“ se nám pro vyjádření conformidad jeví jako výstižnější.
12 O = discreto; tedy: uschopněný ke správnému rozlišování (discreción).
13 = nejspíše, co se týče otázky jurisdikce.
14 = ve skutečnosti Gianbattista Rossi (* 4. října 1507, † 3. září 1578); jelikož však měl ve zvyku podepisovat úřední dokumenty polatinštěným Rubeus, Španělé ho označovali „Rubeo“.
Vstoupil do řádu v sedmnácti letech, a když byl zvolen generálním představeným, král Filip II. jej pozval do Španělska, aby reformoval konventy a kláštery svého institutu. Jako nesmírně schopný a prozíravý člověk se pokusil tento záměr, jenž byl součástí i jeho osobních plánů a snah, co nejlépe uskutečnit, tvrdě však narazil (zejména v Andalusii, ale i v Portugalsku), takže do Kastilie přicestoval již značně rozčarován. V Ávile pobýval od 16/17. dubna 1567, a tak měl příležitost osobně se seznámit s Terezií a jejím reformovaným klášterem sv. Josefa, ve kterém právem viděl to, co sám mezi bratřími nebyl s to zavést. Proto si ji zamiloval a označoval ji často „má dcera“. V posledních třech letech svého života však byl vůči světici nastaven spíše nelibě, a to vinou zkreslených, očerňujících informací, které mu dodávali její protivníci. Terezii toto neporozumění velmi trápilo a mrzelo ji, že její dopisy, ve kterých se snažila věci uvést na pravou míru, buďto vůbec nedorazily, nebo až po generálově smrti.
15 O = Revena.
16 = generálovi.
17 = jako kdyby navštívil klášter on jako biskup, pod jehož pravomoc klášter spadal.
18 = tajemným způsobem nám reprezentují Boha.
19 = ze své duše.
20 = z kláštera sv. Josefa.
21 O = no me mandaría salir („nepřikáže vyjít“); = vyjít z kláštera s přísnou klauzurou, aby se vrátila do kláštera Vtělení, kde přísná klauzura nebyla předepsána.
22 Jedna výjimka přece jen existovala: v konventu Monte Olivetto u Janova (v Itálii) se i v této době zachovávala prvotní řehole bez zmírnění.
23 Vystavená v Ávile dne 27. dubna 1567.
24 = s církevními postihy; = tyto církevní postihy byly součástí formulace oněch „velmi rozsáhlých zmocnění“.
25 O = ir a la mano („tahat za rukáv“, „mírnit, krotit“).
26 O = (zdrobnělina) mujercilla.
27 G < „Ovšem pro lásku, toužící uspokojit Boha, a víru, kterou v Něj mají, je Jeho Majestát činí možnými, třebaže z pohledu přirozeného rozumu to nelze.“
28 O = gran voluntad („velkou vůli).
29 = od svých vizitačních povinností.
30 = do kláštera sv. Josefa v Ávile.
31 = mezi řeholníky v kastilské provincii, nejspíš z obavy před „konkurencí“, která by ještě zmenšila již tak nízký počet zájemců o karmelitánský život.
32 = nereformovaných karmelitánů kastilské provincie.
33 Aniž bychom chtěli minimálně zpochybňovat toto Tereziino přesvědčení, domníváme se, že generálovo svolení na základě dopisu světice vypovídá zároveň i o tom, jak si jí v oné chvíli cenil, když vyhověl jí, zatímco předtím v téže věci nevyšel vstříc ani ávilskému biskupovi a „jiným osobám“ (srov. č. 4).
34 Ve skutečnosti to bylo z Barcelony, odkud poslal svolení dne 10. srpna 1567. Povolení k založení dvou klášterů je jistým kompromisem: na jedné straně vychází vstříc Terezii, na straně druhé chce uklidnit karmelitány, aby neměli obavy o příliš velký odliv povolání a „konkurenci“ ze strany reformovaných karmelitánů. Zajímavé je, že generál označuje karmelitány, kteří mají žít podle prvotní řehole a ve shodě se stylem bosých karmelitek, jako „kontemplativní karmelitány“.
35 = stávajícím provinciálem byl Alonso González, zvolený 12. dubna téhož roku, předchozím byl Angel de Salazar, v té době převor v Ávile.
36 I toto postoupení oběma vlivným karmelitánům zjevně poukazuje na diplomatický ráz generálova rozhodnutí. Souhlas bylo těžké získat zejména od bývalého provinciála, Angela de Salazar, který byl kriticky nastaven vůči Terezii už při zakládání kláštera sv. Josefa v Ávile.
37 = povolení založit dva domy bosých karmelitánů.
38 O = seglar; = osobu, žijící ve světě.
39 O = más amigo de dar („by byl víc přítelem v dávání“).
