Sv. Terezie od Ježíše - Kniha o zakládání (22)
22. kapitola
Ve které se pojednává o založení slavného svatého Josefa od Spasitele, v místě zvaném Beas, roku 1575,1 na den svatého Matěje.2
1. V době, o které jsem se zmínila, že mě poslali do Salamanky z konventu Vtělení,3 kdy jsem se tam zdržovala, dorazil tam jistý posel z města Beasu s dopisy pro mne od jedné paní z onoho místa4 a tamějšího faráře a dalších osob, ve kterých mě prosili, abych tam přišla založit klášter, protože už pro něj měli dům, takže nechybělo nic, leč se tam odebrat k založení.
2. Já jsem se o tom více poinformovala u onoho muže.5 Vyprávěl mi o tom kraji jen samé chvály6 – a právem, protože je opravdu velmi příjemný a má příznivé podnebí – ovšem, když jsem nahlédla, jak mnoho je to odtamtud7 mil, zdálo se mi to čiré bláznovství, zvláště proto, že každé založení se mohlo uskutečnit jen se svolením8 apoštolského komisaře, který – jak jsem už řekla9 – byl proti tomu, nebo přinejmenším nebyl nakloněn tomu,10 abych dál zakládala; a tak jsem mu chtěla odpovědět, že nemohu, aniž bych mu cokoli dalšího vysvětlovala. Pak mě ale napadlo, že vzhledem k tomu, že se v té době právě nacházel v Salamance,11 by nebylo dobré to udělat bez zjištění jeho názoru,12 a to kvůli příkazu, který mi uložil náš nejdůstojnější otec generál, abych nezanedbala žádné možné založení.13
3. Když si prohlédl ty dopisy, vzkázal mi, že se mu nezdá vhodné je zarmoutit, že on sám byl velmi povzbuzen jejich zbožností, a tak abych jim napsala, že – pokud budou mít svolení jejich Řádu14 – se o založení postarám; a že si mohu být jista, že je nedostanou, protože on ví odjinud, že je od jeho komturů už po mnoho let nikdo nedokázal získat, a tak abych jim neodpovídala zamítavě. Někdy o tomto případu zpětně přemýšlím a říkám si, že když něco chce náš Pán, i kdybychom my nechtěli, stává se, že aniž si to uvědomujeme, jsme toho15 nástrojem, jako byl otec mistr fra Pedro Fernández, který byl v té době komisařem; a tak, když jsem jim podařilo získat povolení, nemohl to už zamítnout, nýbrž takovýmto způsobem došlo k založení.
4. Založil se tedy klášter blahoslaveného svatého Josefa v městečku Beas na den svatého Matěje, roku 1575.16 K jeho vzniku došlo způsobem, který následuje,17 ke Cti a Slávě Boží. Žil v tomto městečku jeden rytíř, který se jmenoval Sancho Rodríguez de Sandoval, šlechtického původu, který měl hodně časných dober.18 Byl ženat s jednou paní, která se jmenovala doňa Catalina Godínez. Kromě dalších dětí, které jim náš Pán daroval, byly i dvě dcery, které to byly, kdo založily zmíněný klášter, přičemž starší se jmenovala rovněž doňa Catalina Godínez a mladší doňa María de Sandoval. Starší bylo čtrnáct let, když si ji Pán povolal pro sebe.19 Až do tohoto věku byla velmi daleka toho, aby opustila svět; naopak, velmi si cenila sebe samé, natolik, že se jí všechno zdálo málo, co si nárokoval její otec získat možnými sňatky, které se jí nabízely.
5. Když se jednoho dne nacházela v místnosti, která byla hned za jinou, v níž byl její otec, který dosud nevstal z postele, náhodně jí přišlo, aby si přečetla na Kříži, který se tam nacházel, onen titul, který se na něj obvykle umisťuje,20 a okamžitě, ještě během čtení, ji Pán zcela proměnil. Právě totiž přemýšlela o jednom sňatku, který se jí nabízel, který se k ní naprosto hodil,21 a ona si říkala: „S jakým málem se to můj otec chce spokojit, když mu stačí mít onen majorát, a přitom já jsem přesvědčena, že můj rod začne se mnou! Nebyla tedy nakloněna se provdat vůbec, protože jí připadalo nízké být někomu podřízena, nechápala ovšem ani to, odkud se bere tato pýcha. Pán ale věděl, jakou cestou měl zjednat nápravu. Požehnáno buď Jeho Milosrdenství!
6. Když tedy tak četla onen titul, připadlo jí, jako by do její duše vstoupilo světlo, aby pochopila pravdu, asi tak, jako když do temné místnosti pronikne slunce; a s tímto světlem spočinula očima na Pánovi, který byl na Kříži celý Zkrvavený, a napadlo ji, jak musel být asi ztrýzněn, a v jaké to pokoře, a jak odlišnou cestou se to ubírala ona, totiž cestou pýchy. U toho musela nejspíš nějakou dobu setrvat, neboť jí Pán vypojil činnost mohutností.22 Jeho Majestát jí tam23 udělil velké sebepoznání a poznání vlastní ubohosti, a kéž by totéž poznali všichni. Daroval jí tak velkou touhu trpět pro Boha, že chtěla najednou sama vytrpět všechno, co vytrpěli mučedníci, spolu s tak hlubokým pohroužení do pokory24 a s takovým odporem vůči sobě, že kdyby tím neměla urazit Boha, chtěla by být jednou z oněch velmi zbloudilých žen,25 aby si ji všichni protivili. A tak si začal protivit sebe samu velkými touhami po kajícnosti, které následně také uskutečnila. Hned Pánu slíbila čistotu a chudobu, a chtěla být tak podrobena, že by se radovala, kdyby ji v tu chvíli odvlekli do země Maurů, aby tam přebývala.26 Všechny tyto ctnosti jí zůstaly,27 takže z toho bylo možné snadno vyrozumět, že šlo o nadpřirozenou Milost našeho Pána, jak bude ještě dál řečeno, aby Jej všichni chválili.
7. Buďte požehnán Vy, můj Bože, navždy a navěky, neboť v jediném okamžiku uvádíte duši vniveč a opět ji tvoříte. Co jen to je, Pane? Ráda bych se zde zeptala na to, nač se ptali apoštolové, když jste uzdravil slepého, totiž, zda zhřešili jeho rodiče. *Jan 9,2* Já se ptám, kdože to zasloužil oné duši tak svrchovanou Milost. Ona sama ne, protože už bylo řečeno, z jakých to myšlenek jste ji vytrhl, když jste jí Ji udělil. Ó, Velké28 jsou Vaše Úsudky, Pane! Vy sám nejlíp víte, co děláte, a já ani dost dobře nechápu, co si to říkám, vždyť Vaše Díla a Úsudky jsou nepochopitelné. Buďte navždy oslavován, vždyť máte Moc konat ještě víc. Vždyť co by bylo se mnou, kdyby tomu tak nebylo?29 Ovšem, nemohla na tom mít svůj podíl její matka?30 Vždyť její křesťanství bylo tak hluboké, že je docela dobře možné, že Vaše Dobrota, jelikož jste Soucitný, chtěla způsobit, aby tutéž velkou ctnost mohla spatřit ještě za svého života i na dcerách. Někdy si myslím, že udílíte podobné Milosti těm, kdo Vás milují,31 a projevujete jim tolik Dobra, že jim dáváte příležitost, aby Vám měli čím sloužit.32
8. Když se jí tedy právě toto dělo,33 v horní části oné místnosti se ozval takový hluk, že se zdálo, jako by se měla zřítit. Zdálo se, jako by se onen velký hluk přesouval jedním rohem dolů, kde se nacházela ona, a tak slyšela velký řev,34 který trval nějakou dobu, takže i jejího otce – který dosud, jak už jsem řekla,35 nevstal – se zmocnil tak velký strach, že se začal třást, a jako smyslů zbavený na sebe hodil nějaký oděv a s mečem v ruce vběhl dovnitř, a velmi zsinalý se jí ptal, co se to děje. Ona mu řekla, že neviděla nic. On prohledal další místnost, a jelikož tam nic nenašel, řekl jí, aby šla ke své matce, a té řekl, aby ji nenechávala samotnou, a převyprávěl jí, co slyšel.
9. Z toho lze snadno pochopit, co musí pociťovat Démon, když ze své moci ztrácí nějakou duši, o které se již domnívá, že ji natrvalo získal. Poněvadž je tak velkým Nepřítelem našeho dobra, nedivím se, že když vidí, jak Soucitný Pán udílí tolik Milostí najednou, leká se toho a tak výrazně dává najevo svůj pocit; zvláště pokud pochopil, že díky bohatství, které již oné duši mělo zůstat, přijde o další duše, které měl za své; osobně jsem totiž přesvědčena, že náš Pán nikdy neudílí tak Velkou Milost, na které by neměl podíl nikdo další než jen ona samotná osoba. Ona o tom nikdy nic neřekla; ovšem zůstala jí velikánská chuť po řeholi,36 takže o to velmi prosila své rodiče; oni jí to ovšem nikdy nedovolili.
10. Po uplynutí třech let, během nichž je o to velmi prosívala, když viděla, že to nechtějí, oblékla si – na den svatého Josefa37 – prostý oděv (řekla o tom pouze své matce, kterou bylo snazší přimět k tomu, aby ji nechala stát se mniškou; u otce se toho neodvážila) a vydala se takto38 do kostela, protože se domnívala, že když ji uvidí takto v městečku, už jí jej nevezmou;39 a tak se také stalo, že ji otec nechal být. Během těchto tří let konávala vnitřní modlitbu40 a umrtvovala se ve všem, kde jen mohla, neboť Pán ji v tom učil. Nedělala nic jiného, než že se uchylovala do jednoho selského dvora, namáčela si tvář a takto se vystavovala slunci, aby – až bude ošklivá41 – ji konečně nechali na pokoji se sňatky,42 protože ji tím dosud obtěžovali.
11. Natolik se rozhodla nikomu nerozkazovat, že když měla zrovna na starosti chod otcovského domu a stalo se jí, že musela sloužícím ženám něco přikázat – poněvadž nemohla jinak – vyčkala, až usnou, a líbala jim nohy, protože ji trápilo, že ony slouží jí, ačkoli jsou lepší než ona. Jelikož se během dne musela zdržovat v přítomnosti rodičů, když měla spát, trávívala celé noci na modlitbě, do té míry, že po dlouhou dobu spávala tak velmi málo, že se to zdá až nemožné, kdyby nešlo o nadpřirozenou záležitost.43 Kajících skutků a bičování bylo mnoho, protože neměla, kdo by ji duchovně vedl, ani to s nikým neprobírala.44 Mimo jiné nosila během celé jedné postní doby na holém těle drátěnou košili svého otce. Chodívala se modlit45 stranou, na místo, kde se jí Démon značně vysmíval.46 Často začínala s vnitřní modlitbou v deset večer a nepřicházela k sobě,47 leč až už nastal den.
12. Takovými cvičeními strávila zhruba čtyři roky, než jí začal Pán, aby mu sloužila jinými, většími,48 posílat velmi těžké a velmi bolestné nemoci,49 jako například to, že mívala ustavičnou horečku a vodnatelnost a bolesti srdce, a nádor na prsou, která jí proto odebrali; nakonec, tyto nemoci trvaly takřka sedmnáct let, během nichž byla zdráva jen několik málo dnů. Pět let poté, co jí Bůh udělil onu Milost,50 zemřel její otec;51 a její sestra, když měla čtrnáct let (což bylo rok poté, co se její sestra tak změnila), si také oblékla počestný oděv, navzdory tomu, že se předtím velmi ráda strojila, a také ona začala konat vnitřní modlitbu. A její matka ji podporovala ve všech jejích dobrých cvičeních a touhách; a tak považovala za dobré, aby se obě zaměstnaly něčím hodně ctnostným, ale také pořádně odlišným, než k čemu tíhly: totiž aby učily dívky šít a číst, aniž by za to cokoli dostávaly, nýbrž aby je prostě učily modlitbě a katechismu.52 Vykonalo se tím mnoho užitku, protože jich přicházelo mnoho a ještě dnes je na nich vidět dobré mravy, které si osvojily, když byly malé. Netrvalo to ovšem dlouho, poněvadž démon, kterého toto dobré dílo tížilo, způsobil, že jejich rodičům53 začalo připadat jako příliš bezvýznamné,54 že vyučují dívky zdarma. Toto, spolu s tím, jak ji55 začaly trápit ony nemoci, způsobilo, že ona činnost přestala.
13. Pět let poté, co zemřel otec oněch paní, zemřela rovněž jejich matka, a poněvadž povolání doni Cataliny bylo vždy k tomu, aby se stala mniškou56 – ovšem ona je nikdy nedokázala přesvědčit57 – nyní se jí chtěla stát hned. Poněvadž ovšem v Beasu nebyl žádný klášter, její příbuzní jí poradili – vzhledem k tomu, že měly dostatečný majetek na rozumné založení kláštera, aby se vynasnažily o to založit jej ve svém městečku, že by to bylo k větší službě našeho Pána. Poněvadž jde o místo Komendy svatého Jakuba,58 bylo zapotřebí povolení Rady řádů, a tak Catalina začala vynakládat úsilí na to, aby si jej vyžádala.
14. Bylo tak těžké je získat, že to trvalo čtyři roky, které je stály značná utrpení a nemalé náklady; a dokud se nesepsala žádost, ve které se o to prosilo samotného krále, nebylo to k ničemu. A stalo se to tak, že vzhledem k tomu, o jakou59 nesnáz šlo, její příbuzní jí začali říkat, jaká je to hloupost a aby toho nechala; a vzhledem k tomu, že ona byla skoro pořád připoutána těmi velkými nemocemi na lůžko, jak už bylo řečeno,60 říkali jí, že ji stejně v žádném klášteře za mnišku nepřijmou. Ona odpověděla, že pokud jí náš Pán do měsíce daruje zdraví, že z toho vyrozumějí, že si to skutečně přeje, a že ona sama půjde až ke Dvoru, aby si dané povolení vyžádala. Ve chvíli, kdy to řekla, byla již víc než půl roku na tom tak, že vůbec nevstávala z lůžka a takřka osm let, kdy se bez něj nemohla obejít. Po onu dobu osmi let mívala ustavičnou horečku, špatně dýchala a neustále kašlala,61 měla vodnatelnost, a takový zánět jater, že bylo cítit, jak od něj celá žhne, takže i její oděv býval jak rozohněný,62 do té míry, že bylo až cítit, jako by jí doutnala košile, což se zdá být k neuvěření, ale já sama jsem se ohledně toho informovala u lékaře, kterého v té době měla, aby ji léčil z těchto nemocí, a ten se tomu sám hodně divil. Měla také dnu a ischias.
15. O vigilii svatého Šebestiána, což byla toho roku sobota,63 jí náš Pán tak úplně daroval zdraví, že ona sama nevěděla, jak to skrýt, aby ten Zázrak nevyšel najevo. Říká, že když se ji náš Pán rozhodl uzdravit, zmocnilo se jí vnitřní chvění, takže si pomyslela, že je na konci života. I její sestra i ona sama viděla tu velikánskou proměnu, a i v duši – říká – že se pocítila být jiná, jak jí to po všech stránkách prospělo;64 a to, že jí bylo darováno zdraví, ji těšilo mnohem víc kvůli tomu, že se mohla zasadit v záležitosti kláštera, než že jí přestala všechna ta utrpení. Protože od samého počátku, co ji Bůh povolal, jí zároveň daroval takovou nechuť k sobě samé, že jí všechno připadalo málo. Říká, že jí zůstala tak mocná touha trpět, že prosívala Boha z celého srdce, aby ji v tomto všemožným způsobem cvičil.
16. A Jeho Majestát skutečně neopomenul splnit toto přání, neboť během těchto osmi let ji více než pětsetkrát pouštěli žilou, nezapočítávaje v to přikládání baněk na naříznutá místa, takže má tělo v takovém stavu, že to z pohledu na něj lze hned vyrozumět.65 Do některých z těchto ran jí sypali sůl, poněvadž jeden lékař tvrdil, že je to dobré na vypuzení jedu, působícího bolest v boku; těchto zákroků měla víc než dvacet. Co na tom nejvíc udivuje, je skutečnost, že jakmile jí lékař předepsal kterýkoli z těchto bolestných léčebných zákroků, ona velmi toužila po tom, aby přišel moment, kdy se uskuteční, a to bez jakéhokoli strachu, ba byla to ona sama, kdo povzbuzoval lékaře i k použití kauteru,66 což se udělalo mnohokrát při léčbě rakoviny a jiných neduhů, kdy bylo potřeba jej použít. Říká, že důvodem, proč po tom všem utrpení toužila, bylo to, aby se přesvědčila, zda touhy, které má, po mučednictví, jsou jisté.67
17. Jakmile zjistila, že je náhle zdráva, probrala se svým zpovědníkem a lékařem možnost, že by ji převezli do jiného městečka, aby se pak mohlo říci, že to způsobila změna místa. Oni to však nechtěli; naopak, lékaři to hned rozhlásili, poněvadž ji už považovali za nevyléčitelnou, a to kvůli tak znečištěnému68 krvácení z úst, že říkali, že to jsou již plíce.69 Ona tedy zůstala ještě další tři dny na lůžku, neboť se neodvažovala vstát, aby nevyšlo najevo její zdraví; to však nebylo k ničemu, protože se to70 nedá skrýt stejně tak jako nemoc.
18. Řekla mi, že když v srpnu před svým uzdravením prosila jednoho dne našeho Pána, aby jí buďto odebral onu tak velkou touhu, kterou měla, stát se mniškou, a založit klášter, nebo aby jí dal prostředky k tomu, aby to mohla uskutečnit, byla s naprostou jistotou utvrzena v tom, že bude natolik včas uzdravena, aby se v postní době mohla vydat ke Dvoru a obstarala tam příslušné povolení. A tak říká, že v oné době,71 i když ji nemoci tížily mnohem více, nikdy neztratila naději, že jí Pán skutečně udělí tuto Milost. A i když ji dokonce dvakrát udělili pomazání72 – a jednou dokonce v takovém stavu, že lékař prohlásil, že není důvod jít pro olej, že stejně umře dřív – nikdy nepřestávala důvěřovat Pánu, že zemře až jako mniška. Netvrdím, že jí udělili pomazání v tomto období od srpna do svatého Šebestiána, nýbrž předtím. Když její sourozenci a příbuzní viděli tu Milost a Zázrak, který jí Pán prokázal, když jí tak najednou daroval zdraví, se již neodvažovali jí bránit v odjezdu,73 i když se jim to pořád zdálo jako bláznovství. Strávila u Dvora tři měsíce a ještě na konci tohoto období jí jej nechtěli udělit. Jakmile však předložila tuto žádost přímo králi a ten zjistil, že mělo jít o klášter bosých karmelitek, hned přikázal, aby jí příslušné povolení bylo vydáno.
19. Když došlo na vlastní založení kláštera, vyšlo jasně najevo, že si to74 předem vyjednala u Boha, neboť představení je ráčili přijmout, ačkoli místo je tak vzdálené a renta velmi nízká. Co si však usmyslí Jeho Majestát, nemůže nebýt uskutečněno. A tak tam mnišky dorazily na začátku postní doby roku 1575. Obyvatelstvo je přijalo s velkou slávou a radostí a procesím. Spokojenost byla obecně velká; dokonce i děti dávaly najevo, že jde o dílo, kterým se poslouží našemu Pánu. Klášter byl založen pod patronátem svatého Josefa od Spasitele ještě téže postní doby, na den svatého Matěje.
20. Téhož dne přijaly hábit s velkou spokojeností obě sestry.75 Zdraví už doňu Catalinu neopustilo. Její pokora a poslušnost a touha, aby se jí opovrhovalo, dávají zřetelně na srozuměnou, že její touhy byly opravdové, s úmyslem skutečně sloužit našemu Pánu. Ten kéž je oslavován navěky a navždy, amen.76
21. Tato sestra mi, mimo jiné, řekla, že když se jednou skoro před dvaceti lety chystala ke spánku, a byla přitom plná touhy nalézt nejdokonalejší řád,77 jaký je na zemi, aby se v něm mohla stát mniškou, začal mít sen – jak se jí zdálo – v němž kráčela velmi úzkou a těsnou stezkou a velmi nebezpečnou, nakolik bylo možné spadnout do některé z roklí, které se tam objevovaly, a spatřila jednoho bosého bratra (o kterém, když později viděla fra Jana od Bídy78 – jednoho laického bratříčka našeho Řádu, který pobýval právě v Beasu, když jsem tam byla já – říká, že se jí zdá, že jej viděla právě takového), a ten jí řekl: „Pojď se mnou, sestro“; a přivedl ji do jednoho domu, kde byl velký počet mnišek, a nebylo tam jiné světlo, leč od zapálených svící, které držely v rukou. Ona se zeptala, o jaký řád se to jedná, ale všechny dál mlčely a jen zvedly závoje a ukázaly jí své radostné a smějící se tváře. A nyní dosvědčuje, že viděla tváře stejných sester, které viděla nyní,79 a že ji převorka vzala za ruku a řekla jí: „Dcero, zde Vás chci mít“, a ukázala jí stanovy a řeholi. A když z onoho snu procitla, byla plná takové spokojenosti, že se jí zdálo, jako by se vrátila z nebe, a přepsala si to, co si zapamatovala z řehole, a uplynulo mnoho času, aniž by o tom cokoli řekla zpovědníkovi ani nikomu jinému; a nikdo jí80 o tomto Řádu nedokázal nic říct.
22. Dorazil tam však později jeden otec ze Společnosti,81 který věděl o jejích touhách, a ona mu ukázala svůj spisek82 a ujistila ho, že kdyby našla onen Řád, byla by spokojená, protože by do něj okamžitě vstoupila. On měl zprávy o těchto klášterech83 a tak jí řekl, že se jedná o řeholi Řádu naší Paní Karmelské, i když jí to nedal na srozuměnou s takovou jasností,84 nýbrž jí řekl jen, že jde o řeholi klášterů, které zakládám já; a tak se ona postaral o to, aby ke mně vypravila posla, jak už bylo řečeno.85
23. Když jí doručili odpověď, byla na tom už zase tak špatně, že jí její zpovědník řekl, aby se uklidnila,86 neboť i kdyby už byla v klášteře, v tomto stavu by byla stejně propuštěna, tím spíše nebude přijata. Ji to velmi sklíčilo a tak se obrátila na našeho Pána s úzkostnými touhami,87 a řekla Mu: „Můj Pane a můj Bože, na základě víry vím, že Vy jste tím, kdo může všechno; nuže, Živote mé duše, buďto způsobte, aby mne opustily tyto touhy, nebo mi umožněte, abych je naplnila.“ To vyslovila s velmi velkou důvěrou, a prosila také naši Paní, aby jí pro Svou Bolest, kterou měla, když držela ve Svých Rukou Svého Mrtvého Syna, byla Přímluvkyní. A v nitru zaslechla Hlas, který jí řekl: „Věř a měj naději, neboť Já jsem opravdu Ten, který může všechno; nabudeš zdraví; neboť pro Toho, který měl88 Moc, aby tolika nemocem – a všechny byly samy o sobě smrtelné – přikázal, aby neprojevily své ničivé účinky, bude ještě snadnější je odebrat.“ A ona říká, že tato slova byla pronesena s takovou Mocí a Jistotou, že nemohla vůbec pochybovat o tom, že se její touha nakonec vyplní, i když ji obtížilo mnohem více chorob, než jí Pán daroval zdraví, jak už jsme řekli.89 Jistě, zdá se až neuvěřitelné, čím si prošla. Kdybych se já sama neinformovala u lékaře a u těch, které přebývaly v jejím domě a ještě u dalších osob, vzhledem k tomu, jak jsem ubohá, nebylo by mi zatěžko se domnívat, že se v tom trochu přehání.
24. I když i nyní je slabá, přesto je zdráva natolik, aby zachovávala řeholi, a je to výtečná osoba;90 velká radostnost,91 a ve všem – jak už jsem řekla – taková pokora, že nás to všechny vedlo92 ke chválení našeho Pána. Veškerý majetek, který obě sestry měly, darovaly Řádu, a to bez jakékoli podmínky; takže i kdyby je93 nakonec za mnišky nechtěly přijmout,94 neuplatňovaly by žádný nárok.95 Odpoutanost, kterou má od svých příbuzných a svého kraje, je vskutku velká, takže má stále velkou touhu odejít odtamtud daleko, a proto hodně naléhá na představené, jakkoli i poslušnost, kterou má, je veliká, a tak i tam nadále přebývá s jistou spokojeností.96 Z téhož důvodu nakonec přijala i černý závoj,97 jelikož zpočátku ji nebylo možné přimět k tomu, aby byla chórovou mniškou, leč pouze laickou sestrou,98 dokud jsem jí nenapsala a neuvedla celou řadu věcí99 a nevyhubovala jí, že chce něco jiného, než je vůle otce provinciála,100 a že v tom rozhodně nespočívá větší zásluha, a jiné další věci, a nejednala s ní přitom drsně; ale právě v tom spočívá její největší spokojenost, když se s ní mluví takto. Tím se jí podařilo nakonec záležitost přijmout, i když hodně proti její vůli.101 U této duše nepoznávám nic jiného, než jen to, co musí být milé i Bohu, ale takovou je pro všechny.102 Kéž se zalíbí Jeho Majestátu, aby nad ní držel Svou Ruku a rozmnožoval její ctnosti a Milost,103 které jí udělil ke Své větší službě a Cti, amen.104
1 V rukopise je mylně uvedeno římskými číslicemi JULXXIIIII (tj. 1075, namísto správného JUDLXXV = 1575), vzápětí čtyřikrát přeškrtnuto a nadepsáno „V“.
2 K historickému pozadí obsahu kapitoly viz TyV II,372–380 a 386–393.
3 Terezie dorazila do Salamanky 31. července 1573, srov. Z 19,7 (+ pozn. 38).
4 = doňa Catalina Godínez, dcera doni Cataliny Godínez a don Sancha Rodrígueze de Sandoval, viz dále č. 4.
5 = vyptala se podrobněji na celou záležitost posla, který jí dopisy doručil.
6 O = grandes bienes („velká dobra“).
7 = ze Salamanky.
8 O = habiendo de ser con mandado („se muselo uskutečnit na příkaz“).
9 Srov. Z 21,1 (+ pozn. 7); „apoštolský komisař“ = otec Pedro Fernández OP.
10 O = era enemigo, u al menos no amigo („byl nepřítelem nebo alespoň ne přítelem“).
11 = apoštolský komisař, otec Pedro Fernández OP.
12 = odeslat zpět onoho posla se zamítavou odpovědí, aniž by záležitost apoštolskému komisaři předložila.
13 Srov. Z 21,2 (pozn. 9).
14 Beas de Segura spadalo pod církevní pravomoc komendy svatojakubských rytířů a tak k založení jakéhokoli kláštera bylo zapotřebí svolení Královské rady Řádů.
15 = uskutečnění Božího Záměru.
16 = tj. dne 24. února.
17 = je popsán vzápětí.
18 O = hartos bienes temporales; = měl velký majetek.
19 = když jí udělil Milost řeholního povolání.
20 Tedy onen nápis, který dal zhotovit Pilát, s označením Ježíšova „provinění“: „Ježíš Nazaretský, Král židů“ (Jesus Nazarenus, Rex Iudaeorum, zkratkou INRI); srov. Jan 19,19.
21 O = le estaba demasiado bien; = byl víc než odpovídající jejímu postavení!
22 O = la suspendió el Señor; jde o typické označení pro extatické jevy, světice tedy interpretuje danou událost jako mystickou Milost.
23 = během této extáze.
24 O = junto una humillación tan profunda de humildad („spolu s tak hlubokým pokořením pokory“).
25 = světice má pravděpodobně na mysli prostitutky.
26 = jako otrokyně.
27 = nešlo tedy o chvilkové vzplanutí.
28 = neproniknutelné; srov. následující věta.
29 = kdyby Vaše moc nebyla ještě větší. Zdá se, že chce Terezie vyjádřit toto: vždyť mně jste prokázal ještě větší Milost, než doni Catalině, poněvadž jsem byla větší hříšnicí, a proto bylo zapotřebí důkladnějšího obrácení.
30 = nemohla své dceři toto náhlé a hluboké obrácení zasloužit její matka?
31 = že se mocně projevujete v životě i jejich blízkých.
32 = že mají příležitost Boha oslavovat i životem svých potomků.
33 = když doňa Catalina prožívala své obrácení spojené s mystickou extází.
34 O (plurál) = grandes bramidos.
35 Srov. výše č. 5.
36 O = grandísima gana de religion; = nesmírná touha stát se řeholnicí.
37 Toto upřesnění je připsáno Tereziinou rukou mezi řádky.
38 = takto skromně oděná.
39 = už ji nikdo nebude nutit, aby se tohoto prostého oděvu vzdala.
40 O = tenía horas de oración („měla své hodiny modlitby“).
41 = opálená tvář byla v Tereziině době a prostředí – na rozdíl od dnešní mentality – známkou neurozenosti, neboť byla údělem těch, kdo museli pracovat na poli. Proto se osoby šlechtického stavu (zejména dívky a mladé ženy) úzkostlivě vyhýbaly přímému slunci.
42 = s nabídkami k sňatku.
43 = kdyby jí k tomu Bůh nedával sílu.
44 Jakkoli světice na jedné straně obdivuje asketickou praxi Cataliny Godínez, na straně druhé je zřejmé, že sama zastává umírněnější přístup k duchovnímu životu.
45 O = rezar (tedy „modlit se ústně, recitovat modlitby“).
46 Z formulace této věty to vypadá, že Catalina chodila záměrně na místo, kde si z ní Démon často tropil posměch. I to je jednání, které by Terezie stěží dovolila, natožpak doporučila.
47 O = no se sentía („necítila sebe samu, nebyla při vědomí“); = nevnímala své okolí, jak byla pohroužena do modlitby.
48 I z této formulace je zřejmé, že si světice necení tolik tělesných kajícností, jak bývalo v její době zvykem.
49 O = grandísimas enfermedades y muy penosas.
50 = milost obrácení, popsanou výše, srov. č. 5n.
51 = roku 1560.
52 O = doctrina.
53 O = padres; = vzhledem k tomu, že jejich otec již zemřel, je slovo míněno nejspíš obecněji, a míní se jím jak matka, tak další příbuzní.
54 = vzhledem k jejich stavu nedůstojné.
55 = Catalinu Godínez.
56 O = para monja.
57 = nedokázala své rodiče za jejich života přesvědčit, aby jí dovolili vstoupit do kláštera.
58 Srov. výše, č. 3 (+ pozn. 14).
59 = jak velkou.
60 Srov. výše, č. 12.
61 O = ética y tísica; jde o dvě synonyma, označující osobu, která trpí tuberkulózou; zde, jak se však domníváme, jde spíše o fenomenický popis jejích zdravotních obtíží než o skutečnou diagnózu.
62 O = aún sobre la ropa era el fuego („i na oděvu byl oheň“).
63 = Dne 19. ledna 1574.
64 Světice chce s největší pravděpodobností zdůraznit, že tělesné uzdravení bylo doprovázeno i velkou duchovní proměnou, náhlým duchovním pokrokem.
65 = má na těle tolik známek těchto četných a bolestivých zákroků, že je z nich hned zřejmé, čím si v těchto letech prochází.
66 = vypalovacího želízka.
67 = pravé, autentické.
68 O = podrido („shnilému“).
69 = že spolu s krví vykašlává rozkládající se plíce.
70 = uzdravení.
71 = tj. od onoho ujištění v modlitbě, v srpnu roku 1573, do dne uzdravení, tj. 19. ledna 1574.
72 = svátost pomazání nemocných, která byla v Tereziině době udílena jen v případě, že byl vážný důvod se domnívat, že dotyčná osoba opravdu umírá.
73 = do Madridu na královský dvůr, aby tam vyřídila ono povolení k založení kláštera.
74 = Catalina Godínez.
75 Catalina Godínez přijala jméno Kateřina od Ježíše a složila své sliby, 14. září 1576; její sestra María de Sandoval, od oné chvíle Marie od Ježíše, složila své sliby spolu s ní. První převorkou kláštera se stala ctihodná Anna od Ježíše (Lobera), duchovní dcera sv. Jana od Kříže a zakladatelka klášterů ve Francii.
76 Závěr této kapitoly je jednou velkou oslavou Boha za povolání sestry Kateřiny od Ježíše. Terezie byla – ještě dříve, než mohla Kateřinu osobně poznat – upozorněna na její svatost. V jednom ze svých dopisů před založením kláštera v Beas, píše: „A vězte, že o jedné z těch dvou paní, které jej zakládají, se povídají úžasné věci ohledně její svatosti a pokory…“ (D 73,6 matce Marii Baptistě ze dne 24. září 1574). Že následné osobní setkání Terezii nezklamalo, nýbrž tuto pověst jen potvrdilo, svědčí celý následující text.
77 O = la más perfecta religión.
78 Srov. Z 17,6 (pozn. 26).
79 = sester, které přišly na zakládání do Beasu.
80 = ani později, když o tom začala mluvit?
81 = ze Společnosti Ježíšovy, tedy jezuita; = Bartolomé Bustamente SI, teolog a bývalý sekretář kardinála Parda de Tavera, který se následně stane sám bosým karmelitánem, srov. pozn. 16 k Z 24,5.
82 O = el papel („ten papír“); = co si přepsala na základě snu z řehole, do které měla možnost nahlédnout, srov. předchozí číslo.
83 = bosých karmelitek, které zakládala světice.
84 = takto explicitně.
85 Srov. výše, č. 1n.
86 = aby si s tím dala pokoj, aby od svého záměru upustila.
87 O = con grandes ansias.
88 = za Svého pozemského Života.
89 Srov. výše, č. 15–18,
90 O = buen sujeto.
91 = je to velmi radostná osoba; Terezie má často tendenci používat jednočlenné věty na způsob zvolání, většinou tam, kde chce něco zdůraznit a zároveň to stručně vyjádřit.
92 Světice se vyjadřuje v minulém čase, poněvadž mluví za sebe a má na mysli období, které strávila v komunitě v Beasu.
93 = bosé karmelitky v Beasu.
94 = i ve smyslu: kdyby je během zkušební doby propustily.
95 = na navrácení darovaného majetku.
96 Kateřině od Ježíše nakonec nikdy nebylo umožněno, aby žila jinde, neboť zemřela v Beasu jako převorka dne 24. února 1586.
97 = stala se chórovou sestrou a mohla se tedy podílet na rozhodování o záležitostech komunity a mohla být zvolena představenou.
98 O = freila.
99 = důvodů, proč je dobré, aby i v této věci poslechla.
100 = Jeroným Gracián.
101 = proti tomu, co by si sama přála.
102 = všichni ji mají rádi, všem je milá.
103 O = gracia (tedy i „půvab“); = míněno nejspíše v obojím smyslu, tedy, že je milá Bohu i lidem.
104 O tom, že byla tato Tereziina modlitba hojně vyslyšena, svědčí přinejmenším dvě výmluvné skutečnosti: 1. svatý Jan od Kříže, který ji duchovně vedl od roku 1578, po její smrti vlastnoručně přepsal její autobiografickou relaci; 2. otec Jeroným Gracián se o ní vyjádřil takto: „Kateřina patřila k nejsvětějším řeholnicím, které náš Řád měl“ (MHCT 3,572).
