Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sv. Terezie od Ježíše - Kniha o zakládání (29)

terezie_z_avily.jpg

[29. kapitola]1

 

Jhs

 

Pojednává se o založení kláštera svatého Josefa naší Paní Na ulici v Palencii, ke kterému došlo roku 1580, na den krále Davida2

 

1. Když jsem se vrátila ze založení ve Villanueva de la Jara, představený3 mi přikázal, abych se odebrala do Valladolidu, na žádost biskupa z Palencie, kterým je nyní don Alvaro de Mendoza – ten, který přijal, ba podpořil první klášter, tj. svatého Josefa v Ávile – a poněvadž opustil biskupství v Ávile, neboť přešel do Palencie,4 vložil mu náš Pán do vůle touhu, aby i tam zřídil další klášter tohoto svatého Řádu. Když jsem dorazila do Valladolidu,5 zmocnila se mě tak velká nemoc, že si mnišky myslely, že umřu.6 Byla jsem tak znechucena a tak vzdálená pomyšlení, že bych mohla cokoli podniknout, že i když mě převorka našeho kláštera ve Valladolidu,7 která velmi toužila po tomto založení, na mne naléhala, nemohla mě přesvědčit, ani nenacházela východisko;8 neboť klášter měl být domem chudoby9 a mně bylo řečeno, že by se nemohl udržet, poněvadž ono místo10 bylo velmi chudé.

2. Bylo to skoro rok, co se jednalo o tomto zřízení, spolu se založením v Burgosu, a já byla víc než dřív proti tomu; ovšem to proto, že jsem nacházela mnoho překážek, jakkoli jsem nepřišla do Valladolidu z jiného důvodu. Nevím, zda to bylo tím velkým neduhem a slabostí, která mi po něm zůstala, nebo to byl spíš Démon, který chtěl narušit ono dobro, které se později vykonalo. Je pravda, že se až divím a je mi líto (takže si pak na to často naříkám našemu Pánu), jak velmi mívá ubohá duše podíl na nemoci těla, až to vypadá, jako nemohla jinak, než zachovávat jeho zákony,11 kolik je potřeb a záležitostí, které jsou jí předkládány.12

3. Jedním z velkých strádání a ubohostí života mi připadá právě toto, pokud duch není dostatečně velký,13 aby si je podřídil;14 poněvadž mít nějaký neduh a snášet velké bolesti, i když i to je strádání, pokud je duše bdělá,15 nepovažuji to za nic, protože Bůh je i tehdy chválen, zvláště když si je člověk vědom toho, že pocházejí z Jeho Ruky. Ovšem trpět z jedné strany16 a nejednat z druhé,17 je strašlivá věc, zvláště když duše předtím zažila velké touhy neodpočívat jak uvnitř, tak navenek, nýbrž cele se zaměstnat ve službě svému Velkému Bohu.18 Nemá zde k dispozici jiný lék, leč trpělivost a poznání vlastní ubohosti a odevzdanost do Vůle Boží, aby si jí posloužil podle toho, v čem a jak se Mu zlíbí. Takto jsem na tom tehdy byla já, i když už jsem se zotavovala, ovšem zesláblosti bylo tolik, že i důvěra, kterou mi obvykle Bůh uděloval, abych se pustila do těchto založení, se mi úplně vytratila. Všechno mi připadalo nemožné, a kdybych tehdy narazila na nějakou osobu, která by mě povzbudila, velmi by mi to prospělo; ovšem jedni mi spíše pomáhali v mých obavách, jiní, když mi dodávali trochu naděje, přesto to nestačilo na mou malomyslnost.19

4. Dorazil tam ovšem jeden otec ze Společnosti,20 který se jmenuje mistr Ripalda,21 u něhož jsem se jednou dobu zpovídala, velký to Boží služebník. Já mu řekla, jak na tom jsem, a že bych jej chtěla nyní brát jako toho, kdo mi zastupuje Boha,22 aby mi řekl, co o tom soudí. On mě začal velmi povzbuzovat, a řekl mi, že ta zbabělost je z toho, že jsem zestárla. Já ovšem zřetelně viděla, že se nejedná o toto, jelikož teď jsem ještě starší a nemám ji;23 a nejspíš to věděl i on, leč řekl to jen proto, aby mě poškádlil, a abych si nemyslela, že je to od Boha.24 Připravovala se tehdy ona založení v Palencii a v Burgosu zároveň, a ani pro jedno ani pro druhé jsem neměla nic;25 avšak to nebylo to,26 vždyť jsem zvyklá začínat s ještě méně.27 On mi prostě řekl, abych to v žádném případě nenechala padnout; totéž mi krátce předtím řekl v Toledu jeden provinciál ze Společnosti, který se jmenuje Baltasar Alvarez,28 ovšem tehdy jsem ještě byla v pořádku.

5. To však stále nestačilo, abych se konečně rozhodla; i když mě to donutilo, abych nad tím hodně přemýšlela, přesto jsem se tak docela ještě nerozhodla; neboť buďto sám Démon nebo – jak jsem řekla29 – nemoc mě držela takto svázanou; byla jsem na tom ovšem lépe.30 Převorka z Valladolidu pomáhala, jak mohla, poněvadž velmi toužila po tomto založení v Palencii; jelikož ale viděla, že jsem v tom tak vlažná, zároveň se obávala.31tedy nyní přijde opravdový žár, když nestačí ani obyčejní lidé, ani Boží služebníci; z toho se pochopí, že to často nejsem já, kdo v těchto založeních něco dělá, nýbrž Ten, který je dost Mocný na to, aby učinil všechno.

6. Když jsem byla jednoho dne hned po Přijímání, ponořená do těchto pochybností, a dosud nerozhodnutá k žádnému ze zmíněných založení, prosila jsem našeho Pána, aby mi dal Světlo k tomu, abych ve všem konala Jeho Vůli; neboť ta vlažnost nebyla zas až takového druhu, aby mi byť jen na chvíli chyběla tato touha. Náš Pán mi řekl na způsob pokárání: Čeho se bojíš? Kdy jsem ti scházel? Čím jsem byl prve, tímtéž jsem i nyní; neopomeň tato dvě založení uskutečnit. Ó, Velký Bože, a jak jsou odlišná Vaše Slova od těch lidských! Byla jsem najednou tak rozhodnutá a odvážná, že ani celý svět by nestačil na to, aby mi to mohl překazit, a hned jsem to začala vyjednávat, a rovněž náš Pán mi k tomu začal poskytovat prostředky.

7. Přijala jsem dvě mnišky, abych koupila dům;32 a to, že mi říkali, že není možné žít v Palencii jen z almužny, bylo, jako kdyby mi neříkali nic; neboť i když jsem jasně viděla, že pro tuto chvíli nebylo možné jej33 založit s rentou,34 jelikož mi Bůh říkal, aby se zřídil, neboť Jeho Majestát se o něj postará. A tak – i když jsem ještě nebyla úplně ve své kůži35 – rozhodla jsem se tam odcestovat, i když bylo drsné počasí; z Valladolidu jsem totiž vyrazila na den Neviňátek roku, který jsem už zmínila,36 neboť pro začátek roku, který nadcházel, až po svatého Jana, nám jeden rytíř přenechal dům, který měl on sám pronajatý, poněvadž se odebral bydlet jinam.37

8. Já napsala jistému kanovníku z téhož města, i když jsem ho osobně neznala;38 ovšem jeden jeho přítel mi řekl, že je to velký Boží služebník, a já se záhy ujistila, že nám hodně pomůže, protože Sám Pán – jak se to ukázalo i u ostatních založení – si všude zvolí někoho, kdo by tomu napomohl, neboť Jeho Majestát již dobře ví, jak málo zmohu já sama. Poslala jsem tedy k němu s prosbou, aby v co největší skrytosti39 vyklidil onen dům, neboť tam dosud bydlel jeden nájemník, a aby nikde neříkal, za jakým účelem se tak děje; jakkoli totiž některé významné osobnosti městečka projevily dobrou vůli a biskup ji měl opravdu velikou, já jasně viděla, že nejjistější bude, když to obecně nebude známo.

9. Kanovník Reinoso – neboť tak se jmenuje onen člověk, kterému jsem napsala – to provedl tak dobře, že jej nejenom vyklidil, nýbrž že jsme tam již měly i postele a hodně dalších vhodných darů; a měli jsme jich zapotřebí, neboť bylo velmi chladno a den předtím byl velmi protrpěný, s hustou mlhou, že jsme na sebe takřka neviděly. Po pravdě řečeno, i tak jsme si odpočinuly jen málo, než jsme upravily prostor, kde by se dala odsloužit následujícího dne Mše; neboť jsme tak chtěly učinit, dříve než se někdo dozví o tom, že jsem tam, jelikož toto jsem shledala jako nejvhodnější způsob při těchto založeních. Pokud se totiž začíná postupovat podle toho či onoho názoru,40 Démon to všechno narušuje; a i když nakonec nemůže ničeho dosáhnout, přece jen přinejmenším zneklidňuje. A tak se také udělalo, neboť hned ráno, takřka za úsvitu, jeden klerik – který přicestoval s námi, jmenoval se Porras, velký to Boží služebník41 – odsloužil Mši, a účastnil se i další přítel, který se jmenuje Agustín de Victoria, který mi půjčil peníze, abych upravila dům, a hodně nám daroval na cestu.

10. Přicestovalo se mnou pět mnišek a jedna společnice, která mě již řadu dní provází, laická sestra; ovšem je to tak velká Boží služebnice a tak prozíravá, že je mi s to pomoci více než jiné, které jsou chórové.42 Oné noci jsme spaly opravdu málo, i když – jak říkám – cesta byla velmi protrpěná kvůli dešťům, které v té době trvaly.

11. Já byla velmi ráda, že se klášter založil onoho dne, poněvadž se modlí Oficium z krále Davida, k němuž mám velkou úctu.43 Hned onoho rána jsem to poslala vzkázat Jeho Excelenci, tamějšímu biskupovi, který dosud ani nevěděl, že už jsem onoho dne dorazila. Hned byl tam, veden velkou láskou, kterou nám vždycky prokazoval. Ujistil nás, že nám dá tolik chleba, kolik jej bude zapotřebí, a přikázal svému vikáři, aby nás vybavil celou řadou věcí. Tento Řád44 mu je tolik dlužen, že kdokoli z něj bude číst o těchto jeho založeních, je povinen jej odporoučet našemu Pánu, živého či mrtvého, a tak o to prosím pro lásku k němu. Místní lidé projevili tak velkou a všeobecnou spokojenost, že to bylo něco velmi výjimečného, protože to nikomu nepřipadlo jako zlé.45 Hodně pomohlo už to, že se vědělo, že si to přeje biskup, neboť ten je tam velmi milován; ovšem všichni lidé jsou tam z toho nejlepší těsta, jaké jsem kdy viděla, velmi šlechetní, a tak se den ze dne více raduji z toho, že se založil klášter i tam.

12. Jelikož dům nebyl náš, hned jsme začaly vyjednávat o koupi jiného, neboť i když i tento byl na prodej, byl velmi špatně umístěn, a s pomocí, kterou jsem nacházela v mniškách, které tam měly žít,46 se mi zdálo, že s nimi o tom můžeme trochu promluvit. Neboť i když to bylo málo,47 pro onu situaci to bylo i tak dost; ovšem, kdyby nám Bůh nedaroval dobré přátele, které nám tam dal, to všechno by nebylo k ničemu. Neboť dobrý kanovník Reinoso přivedl jiného svého přítele, který se jmenuje kanovník Salinas,48člověka velké blíženské lásky a velkého poznání, a oni dva si to vzali na starost, jako kdyby to bylo pro ně samotné – ba, domnívám se, že i víc – a vždycky se takto chovali k onomu domu.49

13. V onom městečku se nachází jeden dům, který se těší velké úctě, dům naší Paní, na způsob poustevny, který se jmenuje „naší Paní Na ulici“; v celém okolí, i v městě samotném je úcta, která se mu prokazuje, opravdu velká, a je hodně lidí, kteří tam přicházejí. Jeho Paní,50 ba i všem ostatním se zdálo, že by bylo dobré, kdybychom bydlely právě při tomto kostele.

Žádný dům k němu nepatřil, ale poblíž stály dva, které – kdyby se koupily – by pro nás, spolu s kostelem, byly dostačující. Kostel nám měla darovat místní kapitula a členové jednoho bratrstva, a tak se ta věc začala zařizovat. Kapitula nám jím hned projevila svou přízeň,51 a třebaže s členy bratrstva se muselo hodně vysvětlovat, nakonec to také dobře dopadlo; jelikož – jak už jsem řekla52 – místní lidé patří k těm nejctnostnějším, jaké jsem kdy za svého života viděla.

14. Když vlastníci oněch domů viděli, že bychom je rádi získaly, začali zvyšovat jejich cenu, což je pochopitelné. Já si je chtěla nejprve prohlédnout, a připadly mi tak špatné,53 že jsem je za žádných okolností nechtěla, a ty, co šly s námi, taktéž. Později vyšlo jasně najevo, že to jen Démon dělal ze své strany všechno pro to,54 poněvadž jej tížilo, že bychom tam měly bydlet. Těm dvěma kanovníkům, kteří se o to starali, se navíc zdálo, že je to daleko od katedrály55 – a to skutečně je – ovšem také v místě, které je z celého města nejlidnatější. Nakonec jsme se rozhodli, že onen dům není vhodný a že je třeba hledat jiný. Toto tedy začali dělat oni dva pánové kanovníci, a to s takovou starostí a přičinlivostí – že mě to vedlo až ke chválení našeho Pána – aniž by přitom opomenuli cokoli, co se jim zdálo, že by bylo vhodné to udělat. Nakonec byli spokojeni s jedním domem, který patřil jednomu člověku, jenž se jmenoval Tamayo. Některé jeho části byly zařízeny tak, že nám to bylo velmi vhod, a nacházel se poblíž domu jednoho význačného rytíře, který se jmenuje Suero de Vega,56 který nám velmi prokazuje svou přízeň, a velmi si přál, abychom bydlely právě tam, jakož i jiné osoby v oné čtvrti.

15. Ten dům sám o sobě nebyl dostačující, ale spolu s ním nám nabízeli ještě druhý, jenže tu nebyla možnost, jak bychom je mohli jeden s druhým vhodně propojit. Nakonec jsem ale kvůli informacím, které mi o něm poskytovali, zatoužila, aby se koupě uskutečnila, ovšem oni pánové to nechtěli, pokud si jej nejprve neprohlédnu. Mně bylo hodně zatěžko vyjít takto mezi lidi a tolik jsem jim důvěřovala, že nebyl způsob.57 Přesto jsem tam nakonec šla, ale také jsem navštívila ony domy při naší Paní,58 i když ne s úmyslem je koupit, nýbrž jen proto, aby se vlastníkovi toho druhého59 nezdálo, že nemáme k dispozici jiný, než ten jeho; a připadal mi60 skutečně tak špatný, jak jsem už zmínila,61 až se nyní divíme, jak je možné, že nám připadal tak špatný. A s tím62 jsme se vydaly k tomu druhému, již s rozhodnutím, že nepořídíme jiný; a i když jsme nacházely hodně nesnází, nebraly jsme na ně ohled, třebaže se daly jen hodně stěží odstranit, neboť jen ke zřízení kostela – a to nijak dobrého – bychom se musely zříci té části, která byla vhodná k bydlení.

16. Je skutečně zvláštní být předem rozhodnuta o nějaké věci; přimělo mě to pak, abych si pramálo důvěřovala, i když tehdy jsem nebyla jen já sama tak oklamána. Nakonec jsme odešly, rozhodnuté, že to nebude ten druhý,63 a že zaplatíme, oč nás prodejce požádal – což bylo hodně – a napsat mu to, poněvadž se zrovna nenacházel ve městě, nýbrž poblíž.

17. Může se zdát nevhodné, že jsem se tolik zdržela líčením koupě domu, ale to jen dokud se nedohlédne na konec, totiž, že to působil sám Démon, jen abychom se nenastěhovaly k naší Paní, takže pokaždé, když si na to vzpomenu, dostávám až strach.

18. I když jsme odešli všichni rozhodnuti – jak jsem řekla – nevzít ten druhý dům,64 den nato se mě při Mši začala zmocňovat velká starost, zda dělám dobře; a v nepokoji, který mě nenechal klidnou takřka po celou Mši, jsem šla přijmout Nejsvětější Svátost; a hned, jak jsem Ji přijala, jsem zaslechla následující slova, a to takovým způsobem, že jsem se zcela rozhodla nevzít ten dům, který jsem dosud myslela, nýbrž ten naší Paní: „Ten je pro tebe vhodný.“ Přišlo mi to ovšem velmi drsné vzhledem k tomu, jak pokročilo jednání a jak velmi si to přáli ti, kdo si toho hleděli s takovou starostí.65 Pán mi na to ale odpověděl: „Oni nevědí, jak velmi jsem tam urážen, a že toto bude velkou nápravou.“ Přišlo mi na mysl, zda to není klam, i když nebylo proč tomu věřit, poněvadž už jsem dobře věděla ze způsobu, jak ve mně konal, že se jedná o Ducha Božího. Však mi také vzápětí řekl: „Jsem to já.“

19. To mě velmi uklidnilo a zbavilo zmatku, který jsem předtím v sobě měla, i když jsem nevěděla, jak nyní napravit, co už se udělalo, a vše to špatné, co jsem o onom domu řekla – a to i svým sestrám, neboť jsem jim zdůraznila, jak je dům špatný – a že bych za nic na světě nechtěla, abychom tam šly bez toho, že jej uvidím. Ovšem tím jsem se příliš netrápila, poněvadž jsem již věděla, že ty66 budou považovat za dobré, cokoli udělám. Spíše jsem se obávala ostatních, kteří si to přáli. Zdálo se mi, že mě budou považovat za ješitnou a nestálou, jelikož tak záhy měním názor, což si sama velmi ošklivím. Všechny tyto myšlenky mě ovšem nikterak nemohly pohnout k tomu, abych upustila od rozhodnutí jít do domu naší Paní – ba už jsem si ani nepřipomínala, že není dobrý – neboť výměnou za to, že by mnišky měly zabránit jedinému všednímu hříchu, mi všechno ostatní připadlo jako nicotné, a kterákoli z nich, kdyby věděla totéž, co já, by podle mého názoru jednala naprosto stejně.

20. Vyřešila jsem to takto: zpovídala jsem se v té době u kanovníka Reinosa, což je jeden z těch dvou, co mi pomáhali, i když jsem mu dosud nevyjevovala nic z věcí ducha tohoto druhu,67 protože se nenaskytla příležitost, kdy by toho bylo zapotřebí. A jelikož jsem byla navyklá v těchto věcech dělat, co mi poradí zpovědník – abych šla jistější cestou – rozhodla jsem se mu to v naprostém utajení říci, i když jsem už u sebe samé vnímala, že jsem rozhodnutá neupustit od toho, co mi bylo dáno pochopit, aniž by mě to příliš tížilo; ovšem nakonec bych to stejně udělala,68 neboť jsem důvěřovala našemu Pánu v tom, co jsem viděla už jindy, že totiž Jeho Majestát mění úsudek zpovědníka, i kdyby byl předtím jiného názoru, aby nakonec udělal to, co chce On.

21. Vyprávěla jsem mu nejprve o mnoha jiných příležitostech, kdy mě Pán obvykle poučoval takto,69 a že až dosud se mnohokrát ukázalo, že jde o Jeho Ducha, a pak jsem mu řekla, co se děje; že já však udělám, co se bude zdát dobré jemu, i kdyby mě to mělo trápit. On je velmi rozvážný a svatý a dobře radí v čemkoli, i když je mladý;70 a i když mu bylo jasné, že se to roznese, nechtěl mi zabránit v tom, abych udělal, co jsem vyrozuměla. Já mu řekla, abychom vyčkali na posla – a to se zdálo dobré i jemu – neboť jsem důvěřovala Bohu, že On to napraví. A tak se také stalo, neboť i když bychom mu71 dali všechno, co chtěl a co požadoval, najednou chtěl ještě dalších tři sta dukátů navíc, což bylo hotové bláznovství, protože už tak se mu mělo zaplatit příliš. Z toho jsme zřetelně viděli, že to působí Bůh, poněvadž pro něj72 byl prodej velmi výhodný, a tím, že si usmyslel žádat víc, tomu sám zabránil.

22. Tím se záležitost hodně napravila, poněvadž jsme mohly říci, že s ním koupi nedotáhneme do konce, i když ne úplně; bylo totiž jasné, že kvůli třem stům dukátům se neodstupuje od koupě domu, který se zdál být vhodný pro zřízení kláštera. Já řekla svému zpovědníkovi, aby se nikterak neohlížel na mou důvěryhodnost – vzhledem k tomu, že jemu se zdálo dobré, aby se tak udělalo73 – nýbrž, aby řekl svému společníkovi,74 že jsem rozhodnuta, ať už bude drahý nebo laciný, špatný nebo dobrý, aby se koupil dům u naší Paní. Ten, jelikož je nesmírně bystrý,75 i když se mu nic neřeklo,76 když viděl onu náhlou změnu, myslím, že se dovtípil; a tak mě s tím dále netrápil.77

23. Záhy potom jsme všichni viděli, jak velkou chybu bychom udělali, kdybychom koupili ten jiný dům, neboť nyní se až divíme, jak velké výhody skýtá tento. Ponechme stranou tu největší, kterou začínáme zřetelně vnímat, totiž že se tam slouží našemu Pánu a Jeho Slavné Matce a že se tak odstraňují značné příležitosti;78 jelikož se tam často v noci bdělo – nakolik je to jen obyčejná poustevna – mohlo se tam dít mnoho věcí, u kterých by Démonu vadilo, že by měly přestat, a my se tak můžeme radovat z toho, že něčím sloužíme naší Matce a Paní a Patronce. A bylo naopak hodně špatně, že se tak neudělalo již dříve, neboť jsme si neměly hledět, leč právě tohoto. Je ovšem jasně vidět, že to Démon zaslepoval v mnoha věcech, neboť tam máme řadu pohodlí, které nelze najít jinde, a velikánskou spokojenost lidí, kteří po tom toužili, ba dokonce i těm, kteří chtěli, abychom šly do toho jiného, to nakonec připadalo velmi dobré.

24. Požehnán buď navěky a navždy Ten, který mi k tomu udělil Své Světlo; a takto mi Je udílí pokaždé, když se mi něco podaří udělat dobře, neboť mě den co den děsí, jak málo nadání mám ve všem. A to ať se nechápe jako projev pokory, nýbrž že to vidím den ode dne víc; takže se zdá, že náš Pán chce, abychom i já i všichni ostatní poznali, že je to pouze Jeho Majestát, kdo koná tato Díla,79 a že stejně tak, jako daroval zrak slepému s pomocí bláta, *Jan 9,6n* chce, aby něco tak slepého, jako jsem já, konala dílo, které takové80 není. V tomto případě bylo zajisté – jak jsem řekla81 – hodně slepoty, a pokaždé, když si na to vzpomenu, chtěla bych za to znovu chválit našeho Pána, ovšem ani na to nejsem dost dobrá a nechápu, jak mě může snášet. Požehnáno buď Jeho Milosrdenství, amen.

25. Neboť tito svatí přátelé Panny82 si hned pospíšili dohodnout koupi domů a, dle mého názoru, jim je nakonec prodali lacině. Namáhali se hodně, neboť u každého domu chce Bůh, aby si ti, kdo nám při těchto zakládáních pomáhají, získali zásluhy – a já jsem nakonec ta, která nedělá nic, jak jsem už řekla jindy, a nejraději bych to nepřestala opakovat, protože je to pravda – neboť toho, co si vystáli při uzpůsobení domu, a také co je to stálo peněz – protože já je neměla – bylo velmi mnoho, navíc spolu s jejich ručením; jinde totiž, než najdu nějakého ručitele, a to ne pro takovou částku, bývám nemálo sklíčená; a ostatní v tom mají pravdu, protože kdyby se nespolehli na našeho Pána, já sama nemám ani haléř. Ovšem Jeho Majestát mi vždy prokázal tolik Milosti, že ti, kdo to pro mne udělali,83 a vždy se vše dobře splatilo, což se domnívám, že je Milost opravdu Velikánská.

26. Jelikož se vlastníci domů nespokojili s oněmi dvěma jako s ručiteli, ti šli vyhledat vikáře, který se jmenuje Prudencio,84 ale ani tím si nejsem úplně jistá, zda si to pamatuji dobře; to mi jen napovídají teď, jelikož jsme totiž o něm mluvili jako o vikáři, ani to jsme nevěděly. Ten má k nám takovou lásku, že je opravdu mnoho, zač jsme mu vděčily a zač mu vděčíme stále. Zeptal se jich, kam jdou; oni mu řekli, že hledají jej, aby podepsal ono ručení. On se zasmál a řekl: „O ručení na takovou částku si mi říkáte tímto způsobem?“ A hned, aniž sesedl z muly, je podepsal, což na nynější doby...85

27. Nerada bych opomenula velmi vychválit blíženskou lásku, jakou jsem v Palencii nalezla, zvlášť i obecně.86 Je pravda, že mi to připadalo jako v prvotní Církvi – přinejmenším jde o něco neobvyklého v dnešním světě – když viděli, že nepřinášíme rentu87 a že nám tak budou muset dát najíst, nejenže nebyli proti tomu, leč říkali, že jim tím Bůh prokazuje Velikánskou Milost. A pokud by se na to člověk podíval ve Světle Božím, říkali pravdu; neboť i kdyby nešlo o nic jiného, než že je tu o jeden kostel navíc, ve kterém se uchovává Nejsvětější Svátost, je to mnoho.

28. Buď navždy požehnán, amen, neboť lze zřetelně poznat, že se Mu zlíbilo být právě tam88 a že právě proto tu musely být i jisté nepatřičné záležitosti, které tu již nyní nejsou.89 Poněvadž tam bdívalo mnoho lidé a poustevna stála trochu stranou,90 ne všichni tam chodívali ze zbožnosti. To se nyní dává do pořádku. Obraz naší Paní byl umístěn velmi nedůstojně, a nyní pro ni nechal biskup, don Alvaro de Mendoza, zřídit kapli na své náklady, a postupně přibývá vnějších projevů, které jsou ke Cti a Slávě této Slavné Panny a Jejího Syna. Kéž je navždy chválen, amen, amen.

29. Když se dokončovaly úpravy domu pro chvíli, kdy se tam měly přestěhovat mnišky, biskup chtěl, aby se tak stalo s velkou slavnostností; a tak k tomu došlo jednoho dne v oktávu Nejsvětější Svátosti,91 kdy on sám dorazil z Valladolidu, a shromáždila se místní kapitula a řeholní řády a takřka celé to místo.92 Hodně hudby. Vyrazily jsme z domu, kde jsme dosud pobývaly, všechny v procesí, s našimi bílými plášti a závoji přes tvář,93 do jedné farnosti, která byla poblíž domu naší Paní94 – jelikož samotný Obraz nám tam dorazil naproti – a odtamtud byla vzata Nejsvětější Svátost a byla uložena v našem kostele s velkou slávou a spořádaností. Hojně to povzbudilo ke zbožnosti. V procesí kráčelo více mnišek95 – neboť tam dorazily i ty, které byly určeny pro založení v Sorii – a se svícemi v rukou. Osobně věřím, že byl Pán onoho dne na onom místě hodně chválen. Kéž se Mu zalíbí, aby se mu toho dostávalo ode všech tvorů, amen, amen.96

30. Když jsem pobývala v Palencii, Bohu se zlíbilo, aby došlo k oddělení bosých a obutých,97 tím, že se zřídila samostatná provincie,98 což bylo všechno,99 po čem jsme toužili pro náš pokoj a klid. Na žádost našeho katolického krále, dona Filipa, se za tímto účelem přivezlo z Říma velmi rozsáhlé breve,100 a jeho Veličenstvo nám za tímto účelem prokázalo velkou přízeň, jelikož k tomu zavdalo podnět.101 Uspořádala se kapitula v Alcale pod vedením důstojného otce, který se jmenuje fra Juan de las Cuevas, který byl v té době převorem v Talaveře – je z Řádu svatého Dominika – který byl k tomu určen z Říma a jmenován jeho Veličenstvem, a je to osoba velmi svatá a moudrá, jak je pro podobnou věc vždy zapotřebí. Výdaje jim102 zaplatil sám král a na jeho příkaz jim prokázala přízeň rovněž celá místní univerzita. Kapitula byla uspořádána v koleji bosých, kterou tam máme pod patronátem svatého Cyrila, a to v naprostém pokoji a ve svornosti. Provinciálem zvolili otce mistra fra Jeronýma Graciána od Matky Boží.

31. Poněvadž o tom tito otcové jistě napíší jinde, jak proběhla, nechtěla bych o tom pojednávat já. Zmínila jsem to, protože když jsem byla u tohoto založení, dokončil náš Pán tak důležitou věc ke Cti a Slávě Své Slavné Matky – vždyť jde o Její Řád, jelikož je naší Paní a Patronkou – a mně to způsobilo jednu z největších radostí a spokojeností, jaké jsem kdy mohla za svého života od Boha přijmout, vždyť to bylo po více než pětadvaceti letech, o jejichž strádáních a pronásledováních a sklíčenostech, kterými se za tu dobu prošlo, by se muselo vyprávět hodně dlouho a nakonec je to stejně jenom náš Pán, který tomu všemu může plně porozumět. A když se na to člověk dívá již jako na hotovou věc, pokud zrovna nejde o toho, kdo ví, co se kvůli tomu vytrpělo, nemůže pochopit radost, která zaplavila mé srdce, a touhu, kterou jsem v tu chvíli měla, aby celý svět chválil našeho Pána, a abychom Mu přitom odporoučely tohoto našeho svatého krále, dona Filipa, jehož prostřednictvím to Bůh přivedl k tak dobrému cíli; vždyť Démon vynaložil veškerou svou obratnost, takže se již všechno takřka zřítilo k zemi, kdyby nebylo jej.103

32. Nyní jsme všichni v pokoji, obutí i bosí. Nikdo nám nebrání v tom, abychom sloužili našemu Pánu. Proto, mí bratři a sestry, když tak dokonale vyslyšel vaše modlitby, pospěšme sloužit104 Jeho Majestátu! Hleďte si přítomných, kteří jsou očitými svědky Milostí, které nám udělil a strádání a neklidů, od nichž nás osvobodil, a vy, kdo teprve přijdete, jelikož již naleznete všechno urovnané, nenechte z dokonalosti, pro lásku k našemu Pánu, upadnout nic. Ať se o vás neříká to, co se zmiňuje o jiných řádech, že se chválí pouze jejich začátky. Nyní tedy začínáme, a snažte se začínat vždy znovu od dobrého k lepšímu. Hleďte, že i prostřednictvím velmi malých záležitostí Démon si vytváří průduchy,105 kterými by vzápětí vstoupily i záležitosti velmi velké. Ať se vám nestane, abyste říkali: „na tom nezáleží“, „to je přehnané“. Ó, mé dcery, vždyť na všem velmi záleží, když jde o to pokročit vpřed!106

33. Pro lásku k našemu Pánu vás žádám, abyste se v takových případech připomínaly, jak brzy všechno pomine a jakou to Milost nám tedy prokázal náš Pán, když nás přivedl do tohoto Řádu, a jak velké trápení zakusí naproti tomu ten, kdo by začal s nějakým uvolněním; leč vždy upírejte svůj zrak na rod,107 z něhož pocházíme, na ony svaté proroky:108 kolik svatých máme v Nebi, kteří nosili tento hábit! Mějme onu svatou troufalost, abychom s Boží Přízní byli i my jako oni. Bitva potrvá krátce, mé sestry, a Cíl je naproti tomu věčný. Nechme být tyto pozemské věci, které samy o sobě nejsou ničím,109 pokud se zrovna nejedná o ty, které nás přimykají k tomuto Cíli, který je bez konce,110 aby Jej více miloval a více Mu sloužil ten, kdo má žít navěky a navždy, amen, amen.

Bohu ať se vzdají díky.

1 V rukopise se označení kapitoly nenachází (podobně jako je tomu u předchozí a následujících kapitol) a následuje hned nadpis.

2 = dne 29. prosince 1580. K historickému pozadí kapitoly viz TyV II,531–537 a 551–553.

3 = otec Angel de Salazar, karmelitán.

4 Don Alvaro de Mendoza byl jmenován palencijským biskupem dne 28. června 1577; do svého nového působiště dorazil dne 2. února 1578.

5 O = a Falladolid; světice sem přicestovala dne 8. srpna 1580.

6 O tom, že světice ani trochu nepřehání, nás mohou přesvědčit následující informace: Terezie se stala málem obětí velké epidemie „všeobecné chřipky“, která způsobila smrt tisíců osob. Jen z jejích přátel a příbuzných tehdy zemřeli: vizitátor karmelitánů, dominikán Pedro Fernández v Salamance, její zpovědník (jehož zmiňuje vzápětí v č. 4), jezuita Baltasar Álvarez v Belmonte (viz dále pozn. 28), sevillský biskup don Cristóbal de Rojas v Cigales (nedaleko od Valladolidu, kde strádala světice), ale především její rodný bratr Lorenzo de Cepeda v La Serně. Otec Gracián k tomu napsal: „Když propukla všeobecná chřipka a matka Terezie pobývala ve Valladolidu, byla jí postižena natolik, že nám již málem odešla, aby se radovala s Bohem“ (Escolias). Světice byla takto nemocná od 21. srpna do 4. října 1580. Pro všechny tyto informace viz T. Álvarez, Comentarios al libro de las Fundaciones…, s. 144.146.

7 = Marie Baptista (Ocampo), vzdálená neteř světice (dcera jejího bratrance).

8 O = principio; = něco, oč by se mohla při své argumentaci opřít nebo čím by mě pohnula alespoň k tomu, abych se tím vážně zabývala.

9 = bez rent, jako první Klášter sv. Josefa v Ávile.

10 = městečko Palencie.

11 = než být plně podrobena jeho zákonitostem.

12 = aby je přijala za své.

13 = rozhodný, nesmlouvaný, ale i velkorysý ve službě Bohu.

14 = tělo; nejedná se, pochopitelně, o úplné pomíjení tělesných potřeb nebo dokonce násilnému jednání vůči nim, nýbrž o zdravé osvobození se z přílišného područí každé potřebě, která se naskytne.

15 = čilá, schopná činu.

16 = tělesně.

17 = co do duše.

18 U základu této touhy „neodpočívat“ nestojí nutkavá potřeba pracovat (workholismus jakéhokoli druhu a z jakékoli příčiny!), nýbrž láskyplná touha odpovídat na Velkou Lásku Boží. Svatá Terezie, podobně jako svatý Jan od Kříže, užívala obratu: „Láska nikdy nezahálí“ (amor nunca está ocioso), srov. např. 5H 4,10.

19 O (chybně) = pusilaminidad.

20 = ze Společnosti Ježíšovy, tedy jezuita.

21 = Jerónimo Ripalda (1535–1618); právě jemu vděčíme za první podnět k sepsání této knihy, srov. Z úvod,2.

22 O = en lugar de Dios („kdo je na místě Božím“).

23 = onu zbabělost, nedostatek odvahy.

24 = že je to Bůh, kdo mě tímto nedostatkem odvahy odrazuje od založení, jež si snad nepřeje.

25 = žádné finanční zdroje.

26 = co mě znepokojovalo, připravovalo o odvahu.

27 = s menšími finančními možnostmi.

28 Tento jezuita, Tereziin osobní přítel, zemřel dne 25. července 1580.

29 Srov. výše, č. 2.

30 O = mas quedé muy mejor; je těžké určit, zda chce touto formulací světice vyjádřit, že na tom již byla zdravotně lépe, nebo že již byla mnohem otevřenější myšlence na ono založení.

31 = podnikat příliš mnoho, být v té věci nějak obzvlášť aktivní.

32 = díky věnu, které s sebou přinesly.

33 = klášter.

34 = + pokračovala jsem v přípravách.

35 O = no estaba del todo tornáda en mí („nevrátila jsem se dosud zcela k sobě“).

36 = dne 28. prosince 1580; zmínkou míní světice nejspíš nadpis kapitoly, kde uvádí následující den jako datum založení kláštera, srov. výše pozn. 2.

37 = kanovník Serrano, který jim poskytl dům až po svátek sv. Jana Křtitele, tj. do 24. června 1581.

38 = don Jerónimo Reinoso (1546–1600), velmi šlechetný člověk, kterého si Terezie vzápětí zvolí za zpovědníka; z tohoto období posledních dvou let jejího života se nám dochovalo šest dopisů, které mu adresovala.

39 = s co největším utajením.

40 O = andar en pareceres.

41 = zpovědník bosých karmelitek ve Valladolidu. Na cestě mnišky provázel (kromě vzápětí zmíněné osoby) rovněž otec Gracián.

42 = pět mnišek: Anežka od Ježíše (Tapia), Kateřina od Ducha svatého, Marie od sv. Bernarda a Jana od sv. Františka; laická sestra (freila): bl. Anna od sv. Bartoloměje, její ošetřovatelka a sekretářka v závěru života a jedna z prvních sester, která přinesla tereziánskou Reformu do Francie. Vztah světice k ní byl naprosto mimořádný; víme například, že ji sama naučila číst a psát.

43 Tak tomu alespoň bylo podle karmelitánského kalendáře. Ohledně Tereziiny úcty viz rovněž Ž 16,3. Jeho jméno figuruje rovněž na jejím seznamu oblíbených světců, který měla vložený v breviáři.

44 = tereziánská Reforma Karmelu.

45 = na rozdíl od ostatních založení se nikdo necítil být klášterem ohrožen a nevnímal jej jako cosi negativního.

46 O = que habían de ir.

47 = nejspíše ona možnost spolehnout se na dané sestry, opřít se o jejich loajalitu.

48 = Martín Alonso Salinas, od onoho okamžiku velký přítel světice.

49 = ke Klášteru bosých karmelitek v Palencii.

50 = Paní tohoto místa, Panně Marii.

51 = svolila k tomu, aby kostel začal patřit bosým karmelitkám.

52 Srov. výše, č. 11.

53 = v tak špatném stavu.

54 = aby se koupě oněch dvou domů nezdařila.

55 O = de la iglesia mayor.

56 = syn Juana de Vegy, místokrál pro Navarru a Sicílii a předseda Královské rady. Jeden z jeho synů se stal později bosým karmelitánem a přijal řeholní jméno Jan od Matky Boží.

57 = jak mě přimět, abych si domy šla opravdu prohlédnout.

58 = při výše zmiňované poustevně naší Paní Na ulici, srov. č. 13.

59 = výše zmíněný Tamayo, srov. č. 14.

60 Při popisu svého rozhodování mezi dvěma dvojicemi domů Terezie střídá jednotné a množné číslo. Z kontextu je zřejmé, že nyní mluví o dvou domech při poustevně naší Paní Na ulici.

61 Srov. výše, č. 14.

62 = s oním dojmem.

63 = ve skutečnosti ona dvojice domů při poustevně naší Paní Na ulici.

64 Viz předchozí poznámka.

65 kanovníci Reinoso a Salinas, srov. výše, č. 12.

66 = spolusestry.

67 = ze svých mystických Milostí.

68 = upustila by od oné změny v koupi domu, pokud by jí k tomu přiměl zpovědník. Vzápětí vysvětluje, proč.

69 = totiž prostřednictvím slov, která mysticky slyšela ve svém nitru.

70 V té době mu bylo pětatřicet let.

71 Prodejci domu Tamayovi.

72 pro Tamaye.

73 = aby se pořídily domy při poustevně naší Paní.

74 = kanovník Salinas.

75 O = tiene un ingenio en extremo vivo.

76 = o Tereziině mystickém osvícení, popsaném výše v č. 18.

77 = tím, že by na světici naléhal, aby dál usilovala o předchozí dům, případně aby mu vyjevila, proč ta náhlá změna rozhodnutí.

78 = ke hříchu, ve shodě s tím, co bylo Terezii dříve zjeveno.

79 = zakládá kláštery bosých karmelitek.

80 = slepé.

81 Srov. výše, č. 16n.23.

82 = kanovníci Reinoso a Salinas.

83 = kdo byli ochotni založení některého z Tereziiných klášterů finančně ručit.

84 = Prudencio Armentía.

85 O (mezi řádky) +: „je na pováženou“.

86 = vůči nám při zakládání i při jiných příležitostech a vůči jiným osobám?

87 = že klášter nebude mít zaručený stálý příjem.

88 = u poustevny naší Paní.

89 = ony důvody, pro které všichni původně nechtěli založit klášter na tomto místě.

90 O = estaba sola („byla osamělá, stála o samotě“).

91 = v pátek, dne 26. května 1581.

92 = městečko Palencie.

93 Viz pozn. 126 k Z 28,37.

94 = do farnosti, ve které se nacházela budova kláštera.

95 = než jen ty, které tvořily místní komunitu.

96 Zde končí líčení vlastního založení kláštera bosých karmelitek v Palencii a následuje relace o zásadním zvratu v dosavadním vývoji osudů celé tereziánské reformy: o zřízení samostatné provincie bosých, která znamenala první krok k úplnému oddělení a vytvoření vlastního řádu (OCD), právně nezávislému na původním společenství Karmelu (O.Carm.). Jestliže tedy předchozí kapitola začíná líčením obecných událostí a následně přechází k popisu založení ve Villanueva de la Jara, zde je tomu obráceně: poté, co Terezie představila založení v Palencii, vrací se k obecným dějinám své reformy.

97 O (mužský rod) = descalzos y calzados; rozhodnutí o zřízení provincie bosých se bezprostředně týkalo bratří, ve svých důsledcích mělo však také dopad na život bosých karmelitek, jejichž kláštery sice byly na karmelitánech částečně nezávislé, nicméně v mnoha ohledech byly spoluurčovány postoji bratří, zejména provinciálů nereformovaných karmelitánů.

98 = bosých karmelitánů.

99 = vrchol toho…

100 = Breve Pia consideratione Řehoře XIII. ze dne 22. června 1580; „rozsáhlé“ ve smyslu velmi zásadní autonomie, která byla zřizované provincii udělena.

101 = byl to král, kdo o zřízení samostatné provincie bosých v Římě požádal.

102 = účastníkům této kapituly.

103 = španělského krále.

104 O = priesa a servir („spěch sloužit“); ve smyslu jednočlenné věty, zvolání.

105 O = va barrenando agujeros.

106 Jakkoli je poslední číslo kapitoly formálně adresováno již jen mniškám, jsme přesvědčeni, že jeho obsah je stejně tak platný pro bosé karmelitány. Je možné, že je světice už nyní neoslovuje z obavy, že by mohlo být někým považováno za troufalost, že ona, žena, vybízí k odvaze a vytrvalosti muže.

107 O = casta („kasta, kmen, skupina osob“); světice míní první latinské poustevníky na Hoře Karmel, ze kterých se zrodil karmelitánský Řád a kteří byli pro Terezii základním ideálem, k němuž se znovu a znovu vracela, srov. např. Ž 36,29; CV 2,7n; 4,1n; 11,4; 13,6; 29,32n; 5H 1,2; Z 2,3; 4,6n; 27,11n; 28,20n…

108 Latinští poustevníci na hoře Karmel sami sebe rádi ztotožňovali s nástupci prorockých žáků Eliáše a Elizea, kteří na tomto místě – podle starodávné tradice – působili.

109 = neslouží k dosažení věčného Cíle.

110 O (slovní hříčka) = fin que no tiene fin.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář