Sv. Terezie od Ježíše - Kniha o zakládání (5)
5. kapitola
Ve které se udílí několik rad ohledně záležitostí modlitby;1 je to velmi prospěšné pro ty, kdo se věnují činnému životu.2
1. Není mým záměrem ani mi nepřišlo na mysl,3 že by to, co zde řeknu, bylo tak výstižné, aby se to považovalo za neomylné pravidlo, neboť ve věcech tak nesnadných by to byl nesmysl.4 Jelikož na této cestě ducha je mnoho cest,5 může se nanejvýš stát, že výstižně popíši nějaký bod z některé z nich. Pokud ty, které po ní6 nejdou, tomu neporozumějí, bude to nejspíš tím, že kráčejí jinou, a neprospěje-li to nikomu, Pán přijme7 můj dobrý úmysl,8 jelikož ví, že i když já sama jsem všechno nezakusila, viděla jsem to u jiných duší.
2. To první, o čem chci – na základě svého ubohého úsudku – pojednat, je, v čem spočívá podstata dokonalé modlitby. Protože některým, jak jsem na to narazila, se zdá, že celá záležitost spočívá v přemýšlení, a jsou-li schopni je velmi zaměřit na Boha, i kdyby si tím činili velké násilí, hned se jim zdá, že jsou duchovními osobami; a pokud se v myšlenkách rozptýlí,9 poněvadž toho dál nejsou schopni,10 i kdyby to bylo kvůli dobrým věcem, hned jim z toho vzchází velká neútěcha a zdá se jim, že jsou ztraceni. Tyto věci a neznalosti jistě nebudou mít vzdělanci – i když na některé, co je měli, jsem narazila – avšak pro nás, ženy, je vhodné, abychom na všechny tyto neznalosti byly upozorněny. Neříkám, že to není Pánova Milost, kdy někdo může stále11 meditovat o Jeho Dílech, a je dobře, aby se o to snažil; avšak je třeba pochopit, že ne všechny obrazivosti jsou k tomu ze své povahy uschopněny, zato jsou všechny duše uschopněny k tomu, aby milovaly.12 Už dříve jsem napsala13 o důvodech této pomatenosti naší obrazivosti. Zdá se mi, že ne o všech,14 poněvadž to je nemožné, o některých však ano; a tak o tom nyní už nepojednávám, leč ráda bych dala na srozuměnou, že duše není jen přemýšlení ani vůle jím není vždy poháněná,15 jinak by měla hodně velkou smůlu,16 neboť pokrok17 duše nespočívá v mnohém přemýšlení, nýbrž v mnohém milování.18
3. Jak se ovšem nabude tato láska? Tím, že se člověk rozhodne konat a strádat,19 a dělat to vždy, kdy se k tomu naskytne příležitost.20 Je ovšem pravdou, že pro to, aby se přemýšlelo o tom, zač vděčíme Pánu a kým On je a co jsme my, je třeba, aby duše byla opravdu rozhodnutá,21 a je v tom velká zásluha22 a pro počátky modlitby je to velmi vhodné; rozumí se však, že to platí jen tehdy, nepřekážejí-li tomu záležitosti, které se týkají poslušnosti a prospěchu bližních.23 Jakmile se vyskytne kterákoli z těchto dvou skutečností, vyžaduje si čas, který bychom tak toužebně rádi darovali Bohu, což podle našeho názoru spočívá v tom, když jsme o samotě a přemýšlíme o Něm a těšíme se z Darů, které nám dává. Opustit toto kvůli kterékoli z obou skutečností znamená neméně těšit Jej a dělat něco pro Něj, jak to dosvědčil On sám Svými Ústy: „Co uděláte pro jednoho z oněch maličkých, činíte pro Mne.“ *Mt 25,40* A v tom, co se týče poslušnosti, nechce, aby ten, kdo Jej má opravdu rád, šel jinou cestou, než On, obediens usque ad mortem.24 *Flp 2,8*
4. Nuže, je-li to pravda, odkud pochází ona nechuť,25 která je povětšinou vyvolána, pokud nebyla možnost značnou část dne strávit velmi usebraní a pohroužení v Bohu, i když jsme zaměstnáni jinými věcmi? Podle mého názoru, je tomu tak ze dvou důvodů: tím prvním a hlavním je velmi jemná sebeláska, která se sem vmísí, a tak si člověk ani neuvědomí, že se vlastně jedná o to, že chceme víc uspokojit sebe než Boha. Neboť je jasné, že poté, co duše začne okoušet, jak Sladký je Pán, *Žl 34,9* že má větší chuť setrvávat v tom, kdy tělo odpočívá, aniž by se namáhalo, a duše je obdarovávána.
5. Ó, lásko těch, kdo opravdově milují tohoto Pána a znají Jeho Povahu!26 Jak málo odpočinku si mohou dopřát, vidí-li, že mohou byť jen trošičku napomoci tomu, aby si byť jen jediná duše trochu prospěla27 a více milovala Boha, nebo aby jí poskytli nějakou útěchu nebo ji odvrátili od nějakého nebezpečí! Jak stěží si odpočine taková duše28 tímto svým soukromým29 odpočinkem! A když nemůže skutky, obtěžuje Pána modlitbou za mnohé duše,30 neboť je jí líto toho, že směřují k zatracení; ztrácí své potěšení31 a považuje to za dobrou ztrátu, neboť si už nepřipomíná své uspokojení, leč to, jak by mohla více konat Vůli Páně, a tak žije pod poslušností.32 Bylo by to drsné, kdyby nám Bůh jasně říkal, abychom se věnovali nějaké věci, na které Mu záleží, a my bychom nechtěli, leč se na Něj dál dívat, poněvadž v tom bychom se cítili příjemněji. Jaký je to náramný pokrok v lásce Boží, když Mu svazujeme ruce náhledem, že nám nemůže prospět, leč jedinou cestou!
6. Znám od vidění33 některé osoby – ponechám-li stranou, co jsem řekla ohledně toho, co jsem sama zakusila – které mi daly porozumět této pravdě, když mě zrovna velmi trápilo vědomí, jak málo mám času;34 a tak mi bylo líto i jich, jelikož jsem viděla, že jsou stále zaměstnány nejrůznějším zařizováním a mnoha záležitostmi, které35 jim ukládala poslušnost; a myslela jsem si pro sebe – ba dokonce jsem to i říkala – že není možné, aby v tolikerém povyku duch rostl,36 neboť tehdy jej ještě opravdu příliš neměly.37 Ó, Pane, jak odlišné jsou Vaše Cesty od našich38 představ, *Iz 55,8* a jak od duše, která je již rozhodnutá Vás milovat a je odevzdaná do Vašich Rukou, nechcete nic jiného, než aby byla poslušná a dobře se informovala, co je k Vaší větší službě, a po tom také toužila! Nemá zapotřebí ona sama hledat cesty ani si je volit, neboť její vůlí je už jen ta Vaše. Vy, můj Pane, si berete na Starost, že ji povedete cestou, kde si více prospěje. A i kdyby se představený touto starostí, aby nám prospěl na duši, osobně neřídil,39 leč jen tím, aby se vyřídily záležitosti, které se mu zdají, že jsou vhodné pro komunitu,40 Vy, můj Bože, ji máte41 a disponujete duši a věci tak, aby se jimi zabývala způsobem, kdy – aniž víme, jak – shledáváme,42 že máme ducha a velký prospěch, což nás vzápětí až leká.43
7. Tak tomu bylo u jedné osoby, s níž jsem mluvila před několika dny a které poslušnost připravila zhruba patnáct let tak namáhavých v různých úřadech a vedení, že se během nich všech44 nerozpomínala, že by měla jediný den pro sebe, i když ona sama se snažila, co nejlépe mohla, aby se alespoň po chvilkách v průběhu dne věnovala modlitbě a aby si udržela čisté svědomí.45 Jde o jednu z duší nejvíce nakloněných k poslušnosti, jaké jsem kdy viděla, a tak tím nakazí46 všechny, s nimiž se stýká. Pán jí dobře odplatil, neboť – aniž by věděla, jak – shledala v sobě onu tak cennou a vytouženou svobodu ducha, kterou mají dokonalí, kde se nachází veškeré štěstí, po jakém lze v tomto životě toužit; neboť47 nechtějí nic a vlastní všechno.48 Ničeho pozemského se nebojí ani po tom netouží, ani strádání je nematou ani uspokojení jimi nehýbou; prostě, nikdo jim nemůže vzít pokoj,49 protože ten záleží pouze na Bohu, a jelikož od Něj je50 nikdo nemůže oddělit, může je trápit pouze bázeň, že ztratí Jej, neboť všechno ostatní v tomto světě je, dle jejich názoru, jako kdyby to ani nebylo, protože jejich uspokojení se tím ani netvoří ani neničí. Ó, blažená poslušnost a roztržitost kvůli ní,51 která toho může tolik získat!
8. Tato osoba nebyla jediná,52 neboť jsem poznala i jiné téhož druhu, s nimiž jsem se neviděla několik let, ba řadu; a když jsem se jich pak vyptávala, jak je strávily, všechny tyto roky byly vyplněny záležitostmi poslušnosti a blíženské lásky. Na druhou stranu53 jsem viděla, jak jsou tito lidé v duchovních věcech vyzrálí,54 až mě tím lekali.55 Nuže, do toho, mé dcery, pryč s neútěchou!56 Když vás poslušnost přiměje k tomu, abyste byly zaměstnány vnějšími věcmi, pochopte, že je-li to třeba v kuchyni, i mezi hrnci prochází Pán a pomáhá nám v tom, co je vnitřní, i ve vnějším.57
9. Připomínám si,58 že mi jeden řeholník vyprávěl, jak se rozhodl a velmi přijal za své, že v ničem, co by mu přikázal představený, neřekne ne,59 i kdyby mu to přineslo kdovíjaké strádání; a jak byl námahou jednoho dne na kusy.60 A když už byl večer, takže se nemohl udržet a chtěl si sednout a trochu odpočinout, narazil na něj představený a řekl mu, aby vzal motyku a šel okopávat zahradu. On mlčel, ačkoli byla jeho přirozenost sklíčená61 a on nebyl s to poručit; vzal motyku, a když vcházel do jednoho průchodu, kterým musel projít do zahrady (to místo jsem viděla o mnoho let později, co mi to vypravoval, poněvadž se mi v onom místě podařilo založit dům), ukázal se mu náš Pán s Křížem na Ramenou, tak Unavený a Vyčerpaný, že mu tím dal hned na srozuměnou, že to, co se právě přihodilo jemu samotnému,62 není ve srovnání s tím63 ničím.64
10. Já osobně se domnívám, že nakolik Démon vidí, že není cesty, která by dříve přivedla k nejvyšší dokonalosti, než je právě cesta poslušnosti, vnuká tolik nechutí a obtíží65 pod zdáním66 dobra; a toto ať se dobře zaznamená, neboť v budoucnu jasně uvidíte, že říkám pravdu. Je jasné, že nejvyšší dokonalost67 nespočívá ve vnitřních obdarováních68 ani ve velkých vytrženích ani viděních ani v duchu proroctví,69 leč v tom, že je naše duše natolik ve shodě s Vůlí Boží, že neexistuje nic z toho, o čem bychom poznali, že On chce, co bychom nechtěli ze vší své vůle, a že velmi radostně přijímáme stejně tak to, co je příjemné, jako to, co je hořké,70 pokud poznáváme, že to chce Jeho Majestát.71 To se jeví jako velmi nesnadné,72 ne pouhé vykonání, nýbrž toto naše spokojení se s tím, čemu zcela ve všem73 odporuje naše vůle ve shodě s naší přirozeností; a tak je pravdou, že je tomu tak.74 Ovšem láska, je-li dokonalá, má tu moc, že zapomínáme na své uspokojení, abychom uspokojili toho, koho milujeme. A doopravdy tomu tak bývá, a to i kdyby se jednalo o velikánská strádání, že pokud poznáváme, že tím těšíme Boha, se nám stávají sladkými. A proto ti, kdo, kdo dospěli až sem, milují i pronásledování a potupy a urážky. Toto je naprosto jisté, a je to tak známé a zřetelné, že není důvod, abych se u toho déle pozastavovala.
11. To, co mám v úmyslu dát na srozuměnou, je, že75 důvodem, proč je to – dle mého názoru – právě poslušnost, která způsobuje dříve nebo je přinejmenším nejlepším76 prostředkem, který je k dispozici, aby se dospělo k tomuto tak šťastnému stavu, je to, že nakolik nejsme v žádném případě pány své vůle (aby se ta mohla ryze a čistě celá zaměstnat plně Bohem, dokud ji nepodrobíme rozumu), je právě poslušnost tou opravdovou cestou, abychom ji podrobili; neboť toto se neděje dobrými důvody,77 jelikož naše přirozenost a sebeláska jich má vždy po ruce tolik, že bychom tam78 nikdy nedospěli. A často, což je největší důvod, nemáme-li na to chuť, začíná se nám zdát, že je nesmysl, abychom to přesto dělali s chutí.
12. Bylo by toho tolik co zde uvést – že bychom nikdy neskončili – o této vnitřní bitvě, a tolik o tom, co nám vnuká Démon a svět a naše smyslovost,79 aby nám překrucovali rozum. Nuže, jaký lék? Tak jako zde na zemi se ve velmi pochybném sporu ustanovuje soudce a obě strany, unavené sporem, vkládají danou věc do jeho rukou, ať si duše zvolí někoho, ať už jde o představeného nebo zpovědníka, s rozhodností nevést dále spor ani se nepřemýšlet o jeho příčině, nýbrž spolehnout se na Slova Pána, který říká: Kdo vás slyší, Mne slyší, *Lk 10,16 par.* a přestat se starat o svou vůli.80 Pán si tohoto podřízení cení natolik – a právem, protože to znamená činit Jej znovu Pánem naší svobodné volby, kterou nám udělil81 – že když se v tom cvičíme, jednou tím, že se přivádíme vniveč, jindy s tisícem bitev, kdy se nám zdá jako hloupost to, co se o našem případě soudí,82 dospíváme k tomu, že se tímto bolestným cvičením spodobujeme s tím, co se nám přikazuje. Ovšem, ať už s trápením nebo bez něj, nakonec to uskutečňujeme, a Pán nám natolik ze své strany pomáhá, že už pro samotný důvod, že podrobujeme svou vůli a svůj rozum kvůli Němu, nás činí jejím83 pánem. A tehdy, když jsme pány nás samotných, můžeme se s dokonalostí zaměstnat plně Bohem tím, že Mu odevzdáme čistou vůli, aby ji spojil s tou Svou, a prosíme Jej, aby sestoupil Oheň Jeho Lásky z Nebe a pohltil tuto oběť *1Král 18,38* a odstranil z ní všechno, co by Jej mohlo netěšit, jelikož z naší strany nechybělo nic, neboť – i když se značnými strádáními – jsme ji položili na Oltář, a nakolik to záleží na nás, již se nedotýká země.
13. Je jasné, že nikdo nemůže dát to, co nemá, nýbrž že je zapotřebí to nejprve mít. Nuže, věřte mi, že k tomu, abychom získali tento poklad, není lepší cesty než kopat a namáhat se, abychom jej vydobyli z tohoto dolu poslušnosti; neboť čím víc tam budeme kopat, tím víc nalezneme, a čím víc se budeme podrobovat lidem – aniž bychom přitom měli jiný úmysl84 než je ten, který mají naši nadřízení85 – budeme více pány své vůle,86 abychom ji spodobili s Vůlí Boží. Hleďte, sestry, zda se nám dobře neodplácí ono zřeknutí se okoušení samoty.87 Já vás ujišťuji, že kvůli jejímu nedostatku88 se nepřestáváte disponovat k tomu, abyste dosáhly tohoto opravdového sjednocení, o kterém byla řeč a které spočívá v tom, že svou vůli učiním jednou s Vůlí Boží. Toto je sjednocení, po kterém toužím a které bych ráda viděla u vás všech,89 a ne tedy nějaká velmi příjemná pohlcení,90 jež tu jsou a jimž se nezřídka přisuzuje jméno „sjednocení“.91 A nejspíš tomu tak bude,92 jelikož přicházejí po onom sjednocení, o kterém jsem právě mluvila;93 ovšem, pokud po tomto vypojení94 zůstává v duši málo poslušnosti a mnoho vlastní vůle,95 zdá se mi, že bude sjednocená spíše se svou sebeláskou, a ne s Vůlí Boží. Kéž se Jeho Majestátu zalíbí, abych já sama konala tak, jak tomu rozumím.96
14. Druhým důvodem, který se mi zdá být příčinou této nechuti, je to, že nakolik je v této samotě příležitostí k urážení Pána méně, ačkoli nějaká – jelikož všude jsou Démoni a my sami – tu přece jen nemůže chybět, duši se zdá, že kráčí čistější; takže, je-li bohabojná a obává se Jej urazit, je pro ni velikánskou útěchou, když nemá v čem klopýtnout. A toto se mi, samozřejmě, jeví jako mnohem dostatečnější důvod, aby člověk toužil po tom nestýkat se s nikým, než důvod vyhledávání velkých obdarování97 a okoušení Boha.
15. Zde, mé dcery, má být vidět láska, ne v zákoutích,98 leč uprostřed příležitostí;99 a věřte mi, že i když je v nich více nedostatků, ba dokonce i nějaký ten malý pád, přesto to pro nás představuje neporovnatelně vyšší zisk. Hleďte, že stále mluvím s předpokladem toho, že se jimi100 člověk prochází kvůli poslušnosti nebo blíženské lásce, neboť není-li ve hře toto, vždy se kloním101 k tomu, že je lepší samota. A i když po ní máme toužit, dokonce i tehdy, když procházíme tím, o čem mluvím,102 tato touha po samotě se v duších, které doopravdy milují Boha, vyskytuje neustále. Co se týče toho, co říkám ohledně zisku: ten spočívá ve skutečnosti, že se nám dává na srozuměnou, kým jsme a kam až sahá naše ctnost. Protože osoba, která je stále usebraná, i kdyby se jí zdálo, že je kdovíjak svatá, neví, zda má trpělivost ani pokoru, ani nemá jak se to dozvědět.103 Je to jako s velmi udatným mužem, jak se to má ověřit, pokud nikdy nebyl v bitvě? Svatému Petrovi se hodně zdálo, že je právě takový, a hleďte, jak se projevil v příležitosti;104 z onoho pádu však vyšel tak, že už napříště svou důvěru nekladl v sebe, a tak ji celou kladl do Boha, a jak víme, snesl i mučednictví.
16. Ó, chraň mě Bůh, kdybychom pochopili jak velká je naše bída! Ve všem je nebezpečí, pokud to nechápeme; a z tohoto důvodu je pro nás velkým dobrem, když se nám přikazují různé věci: abychom díky tomu viděli svou nízkost. A osobně považuji za větší Milost Páně jeden den pokorného sebepoznání než mnoho dní vnitřní modlitby; tím spíše, že opravdový milující miluje všude a vždy se rozvzpomíná na milovaného. Bylo by to velmi drsné, kdyby se mohlo vést vnitřní modlitbu jen v zákoutích!105 Jasně již vidím, že není možné ji konat po mnoho hodin; ovšem, můj Pane, jakou sílu má u Vás jedno povzdechnutí, vycházející z hlubin,106 z bolesti nad tím, když vidíme, že nestačí, abychom jednoduše přebývali v tomto vyhnanství, leč že nám ani nedopřejí prostor k tomu, abychom mohli setrvávat v radosti z Vás!107
17. Zde108 se zřetelně vidí, že jsme Jeho otroky, ze své vlastní vůle prodanými pro lásku k Němu ctnosti poslušnosti, vždyť kvůli ní jistým způsobem opouštíme možnost radovat se ze Samotného Boha. A to není nic, uvážíme-li, že On z Poslušnosti přišel z Otcova Lůna, aby se stal naším otrokem. *Flp 2,7* Nuže, čím se může odplatit nebo opětovat tuto Milost? Je ovšem zapotřebí postupovat dle oné rady, abychom nebyli nedbalí ve skutcích – a to i kdyby se jednalo o poslušnost a lásku – a často spěchali zpět do nitra ke svému Bohu. A věřte mi, že to není délka času, díky níž dělá duše pokroky ve vnitřní modlitbě,109 neboť pokud jej dobře uplatní ve skutcích, hodně110 jí to napomáhá, aby ve velmi krátké době nabyla lepší dispozice k tomu, aby se roznítila v lásce,111 než za mnoho hodin rozvažování.112 Všechno má přijít z Jeho Ruky. Kéž je požehnán navěky a navždy!
1 O abc: „a zjevení“.
2 O = que andan en cosas activas („kdo kráčejí v aktivních záležitostech“); klíčovými slovy (tématy) této kapitoly jsou „modlitba“, „poslušnost“ a „láska“, srov. T. Álvarez, Comentarios al libro de las „Fundaciones“ de Santa Teresa de Jesús, Burgos, MC, 2011 (dále jen: T. Álvarez, Comentarios al libro de Fundaciones), s. 33.
3 O = No es mi intención ni pensamiento („není mým záměrem ani myšlenkou“).
4 V tak závažných věcech jako je rozvoj života vnitřní modlitby, nelze uplatňovat fixní pravidla, nýbrž přistupovat k daným osobám individuálně, s velkým respektem k člověku a povinnou úctou k Tajemství neopakovatelného Vedení Ducha Svatého.
5 = O; otec Gracián, zřejmě proto, aby se dvakrát za sebou neopakovalo totéž slovo, mění slovní spojení este camino de espíritu na esta vía de espíritu, evidentně bez doktrinálních důvodů.
6 = po této popsané cestě.
7 O = tomará („vezme“); G ~ recibirá („přijme“).
8 O = mi voluntad („mou vůli“).
9 = pokud na ně přijdou roztržitosti.
10 = zabývat se i nadále v uvažování Bohem.
11 G abc „někdo může stále“; + (na okraj): „moci stá/le mít / mysl zaměstnanou pře/mýšlením o něm“.
12 G (na okraji) + „větší dokonalost / než v přemýšlení“.
13 Srov. Ž 17,5–7; CV 31,8; později se k tématu ještě jednou vrátí, viz 4H 1,8.
14 = že jsem nepojednala o všech těchto důvodech.
15 G (na okraji) + ojo (dosl. „oko“; = „pozor!“); mezi řádky: „ani vůle jím není vždy poháněná“ ~ „ani není dobře, aby vůli přikazovalo“.
16 G (na okraji) + „jak je / řečeno vý/še“.
17 O = el aprovechamiento (tedy i „prospěch“).
18 Jde o jeden ze základních Tereziiných principů modlitby, srov. také 4H 1,7.
19 O = obrar y padecer; druhé sloveso neznamená nutně jen „trpět“, nýbrž snášet jakékoli těžkosti, jež jsou spojené s následováním Krista; odtud náš překlad „strádat“.
20 G ~ „A pokud byste se ptaly, jak se nabude tato láska, říkám, že tím, že se duše rozhodne konat a strádat pro Boha, a dělat to vždy, kdy se k tomu naskytne příležitost.“
21 = nakolik to záleží na nás, máme být připraveni ve vnitřní modlitbě rozjímat o tom, čím nás Bůh obdaroval (a že tedy máme konkrétní praxí na jeho dary odpovídat), a kým je – v protikladu vůči nám – On. Součástí „obsahu“ vnitřní modlitby je tedy poznání Boha, sebepoznání a poznání Božích Obdarování („osobních dějin spásy“).
22 = získávají se tím velké zásluhy, je to velmi záslužná modlitba.
23 G (mezi řádky) + „k čemu zavazuje blíženská láska, jako v mnoha jiných případech“.
24 Lat.: „poslušný až k smrti“.
25 G (na okraj) + „Podstatná pochybnost“. A o něco dále: „odpověď“.
26 O = condición (tedy i „stav“); zde však spíše ve smyslu mentality, základního postoje, vyjádřeného výše citací Flp 2,8.
27 = pokročila v duchovním životě.
28 = ten, kdo opravdu miluje Pána a zná Jeho Povahu.
29 O = particular; = oním sobeckým odpočinkem, o kterém mluvila světice v předchozím čísle.
30 V duchu Ježíšova podobenství o neodbytné vdově (srov. Lk 18,1–8), případně o neodbytném příteli (srov. Lk 11,5–8).
31 O = regalo (tedy i „obdarování“ nebo „pohodlí“).
32 G (na okraj) + „Poslušnost“.
33 = O; G ~ „s kterými jsem rozmlouvala“.
34 = na vnitřní modlitbu a láskyplné přebývání v Boží Přítomnosti.
35 + G.
36 = aby člověk, příliš zaměstnaný mnoha (zvlášť světskými) záležitostmi, mohl duchovně růst.
37 = ještě nebyly příliš duchovně pokročilé, zralé.
38 O abc „těžkopádných“.
39 = neměl na mysli nebo mu na tom dokonce nezáleželo!
40 G + ojo; srov. pozn. 15.
41 = onu starost o pokrok duše.
42 G ~ „duše shledávají; + (na okraj): „s věrnou / posluš/ností / s ohledem na Boha v zásadních příkazech“.
43 O = deja espantadas (tedy i „zanechává překvapené“).
44 = za celých těchto patnáct let!
45 = pravděpodobná narážka na pravidelné konání ignaciánského čtvrthodinového zpytování svědomí.
46 O = la pega (dosl. „to přilepí“); = její tendence k poslušnosti se přenáší na druhé.
47 = tito dokonalí.
48 O = no quierendo nada lo poseen todo (tedy i „právě tím, že nechtějí nic, vlastní všechno“); srov. tuto výpověď (i to, co dále následuje) s verši sv. Jana od Kříže pod jeho náčrtkem Hůrky dokonalosti: „…Abys došel vlastnění všeho, / nechtěj v ničem něco vlastnit. / (…) Abys došel vlastnění toho, co nevlastníš, / máš jít, kudy nevlastníš. / (…) Abys došel úplně všeho, / máš se opustit úplně ve všem, / a když už to budeš úplně mít, / máš to mít bez chtění něčeho…“ a s lístkem z Tereziina breviáře se známými verši (o jejichž tereziánský původ se ovšem vede spor): „Nic ať tě nemate, / nic ať tě neleká, / všechno pomíjí, / Bůh se nemění. / Trpělivost / dosáhne všeho. / Kdo má Boha, / tomu nic nechybí. / Jen Bůh stačí.“
49 = vnitřní pokoj.
50 O (sg.) = le („jej“); s ohledem na kontext převádíme do pl.
51 = aktivní způsob života, který člověk vede na základě poslušnosti příkazům představených a kvůli nim přichází často o možnost usebrání v tichu a samotě před Bohem.
52 = osoba, kterou poslušnost přiměla k patnácti letům velmi činného života (jak o ní pojednala světice na začátku č. 7), nebyla jediná svého druhu.
53 = Přesto však.
54 O = medrados (dosl. „urostlí“).
55 O = me espantaban („mě tím překvapovali“).
56 G + „a nadto“.
57 Úchvatná výpověď, kterou nás – velmi plasticky – světice ujišťuje o Pánově přítomnosti ve všem, co prožíváme: neexistuje oblast lidské činnosti ani místa nebo doby, které by jej nebyly plné. Jde však o to naučit se ve víře z této teoreticky přijímané pravdy velmi konkrétně a prakticky žít.
58 G (na okraj) + „podobně“; = podobný příklad jako ten uvedený v č. 7.
59 Pochopitelně, že v zásadních věcech (není-li ve hře svědomí a otázka hříchu) je každá řeholní osoba povinna poslechnout formální příkaz svých představených; zde se tedy jedná o předsevzetí daného řeholníka zachovávat slib poslušnosti nad běžný rámec a vycházet požadavkům představených vstříc i tam, kde je možné odmítnout nebo přinejmenším předložit k úvaze obtíže, spojené s uskutečněním požadavku.
60 O = hecho pedazos („rozkouskován“); = zničen únavou.
61 = ačkoli byl tělesně (a možná i duševně) unaven.
62 = onomu řeholníkovi.
63 = s Kristovým Utrpením cestou na Golgotu.
64 Ačkoli starodávný pramen (srov. Francisco de Santa María, Reforma de los descalzos de Nuestra Señora del Carmen de la primitiva observancia 4,17,5) ujišťuje, že tímto řeholníkem byl fra František od Početí a že k události došla v La Rodě, zjevně tomu protiřečí skutečnost, že světice tamtudy nemohla cestovat dříve než v roce 1580, i její formulace, ze které – jak se zdá – vyplývá, že v daném místě založila klášter. Proto současní autoři tuto identifikaci povětšinou odmítají.
65 = podřízeným řeholníkům v tom, aby ochotně poslechli své představené.
66 O = debajo de color („pod barvou“).
67 G (na okraj) + „v čem spočívá / dokonalost“.
68 O = regalos (tedy i „potěšeních, útěchách“).
69 = nejvyšší dokonalost nespočívá ani v mimořádných mystických jevech ani ve vznešených charizmatech Ducha Svatého.
70 G ~ „stejně tak to, co je hořké, jako to, co je příjemné“.
71 Důvodem k přijímání toho, co je nepříjemné, není tedy nějaký maskovaný masochismus, nýbrž jedině naše nezištná odpověď autentické lásky na Nevýslovnou Lásku Toho, o kom víme, že nás miluje víc, než jsme schopni milovat my sami. V tomtéž duchu je třeba číst asketické požadavky sv. Jana od Kříže, srov. 1V 13,3nn.
72 O = dificultosísimo.
73 O = de en todo en todo.
74 = že je to velmi nesnadné.
75 Tak + G.
76 O = el mayor („největším“).
77 G (na okraj) + ojo; srov. pozn. 15; + přidává na okraj další poznámku, kterou však další cenzor škrtá; = tím, že sobě nebo druhým budeme uvádět (na podpoření motivace) důvody, proč danou věc konat nebo nikoli.
78 = do stavu pravé svobody ducha, jak se o něm pojednává od č. 7.
79 Ozvěna klasických „tří nepřátel duše“, jak se objevují již v rané cisterciácké duchovní literatuře pod vlivem pavlovské asketické nauky: tělo (tj. naše vlastní sobectví, vnitřní nepřítel), svět (obecně rozšířená mentalita, nepřátelské prostředí) a Ďábel (osobní nepřítel člověka).
80 = o to, co bychom rádi my.
81 = jako dar.
82 = co se domnívá představený/zpovědník, že je pro nás v danou chvíli nejlepší.
83 = vůle.
84 O = otra voluntad („jinou vůli“).
85 O = nuestros mayores („naši starší“).
86 O = de ella („jejími“); překlad je zvolen s ohledem na to, co je uvedeno výše, srov. pozn. 84.
87 O = el dejar el gusto de la soledad (tedy i „opuštění zalíbení v samotě“).
88 = kvůli nedostatku samoty.
89 O (ženský rod) = en todas; = u všech duchovních dcer světice.
90 O = unos embebecimientos (tedy i „uchvácení“); překládáme takto k odlišení klasického tereziánského termínu arrobamientos (v našem překladu: „uchvácení“) a méně častého arrebatamientos (v našem překladu: „vytržení“), třebaže je v tomto období světice dosud nijak zvlášť nerozlišuje a používá jako synonyma, srov. pozn. 2 k Ž 20,1.
91 = sjednocení nespočívá v mimořádných mystických projevech, které je sice často doprovázejí (viz, co říká světice vzápětí, srov. násl. pozn.) a působí na mystika oblažujícím způsobem, nýbrž ve spodobení vůle. Tímto tvrzením světice poněkud upřesňuje to, co sama uvedla v Ž 20–21, kde ještě nerozlišovala příliš zřetelně mezi vlastním sjednocením a jejím (pomíjivým a ne nutně přítomným) extatickým charakterem. Toto rozlišení bude ještě výraznější v Rel 5.
92 = že mimořádné mystické projevy („pohlcení“) v zásadě poukazují na stav mystického sjednocení.
93 = o sjednocení vlastní vůle s Vůlí Boží; = ve skutečnosti jsou sice tyto mimořádné mystické projevy účinkem sjednocení vůle (a v tomto smyslu přicházejí po něm), provázejí však pouze jeho první fázi, srov., co říká světice v sedmých příbytcích Vnitřního hradu ve srovnání se šestými. Jde opět o upřesnění nauky na základě nových zkušeností pokračujícího mystického života.
94 O = suspensión.
95 = vrtošivého jednání.
96 = kéž jednám ve shodě se svým poznáním, které zde slovně vyjadřuji.
97 O = regalos („příjemností“).
98 O = a los rincones; = v ústraní, na místech, příhodných k usebrání v tichu a samotě.
99 = k roztržitosti, ba mnohdy i ke hříchu.
100 = příležitostmi, srov. předchozí pozn.
101 O = me resumo en („směřuji k“).
102 = velmi činným způsobem života z důvodu poslušnosti nebo blíženské lásky.
103 = nemá příležitost, kde by si to ověřila.
104 = v konkrétní kritické situaci Ježíšova Zatčení a Jeho Procesu; světice naráží na pašijová líčení o Petrově ujišťování Krista, že je ochoten jít s Ním i na smrt (Mk 14,29), a následného selhání trojím zapřením (Mk 14,66–72).
105 Viz výše pozn. 98.
106 O = de las entrañas („z vnitřností“); = podobně jako v biblickém použití ve významu hloubky lidského nitra.
107 G (na okraji) + „Dobrá ra/da pro ty, / kdo jsou zaměstnáni / skutky / lásky“.
108 = v činnosti, konané pod poslušností nebo na základě blíženské lásky.
109 Na tomto místě se na okraji nachází Graciánova poznámka, přeškrtaná (nejspíše dalším cenzorem).
110 Totéž, co v předchozí pozn.
111 Totéž, co v pozn. 109.
112 = přemítavé meditace.
