KARMEL - Hora Matky Boží

7. kapitola

Jak se máme chovat k těm, které mají melancholii. Je to nezbytné pro představené.

1. Mé zdejší sestry u svatého Josefa v Salamance, kde se nacházím, když toto píšu, mě velmi prosily, abych řekla také něco o tom, jak se máme chovat k těm, kdo mají stavy melancholie.¹ A protože – ať se sebevíc snažíme, abychom nepřijímaly ty, kdo ji mají – je tato melancholie tak subtilní, takže má-li to zapotřebí, dělá, jako by umírala, a tak to na to nepřijdeme až do doby, kdy už to nelze nijak napravit (zdá se mi, že v jedné malé knížečce² jsem o tom už něco řekla, nepamatuji se), takže o tom neuškodí říct³ něco i zde, bude-li Pán chtít, abych to dokázala dobře vystihnout. Možná, že už jsem o tom mluvila jindy; ovšem i stokrát o tom budu ochotna mluvit, pokud bych se mohla domnívat, že se mi to alespoň někdy podaří vyjádřit, aby to bylo ku prospěchu. Výmyslů této nálady, jen aby mohla konat svou vlastní vůli, je tolik, že je zapotřebí je postupně všechny vyhledávat, aby se vědělo, jak je snášet a řídit, aniž by se působila škoda ostatním sestrám.

2. Je třeba si povšimnout, že ne všechny, kdo mají tento stav, jsou stejně náročné, neboť jde-li o člověka pokorného a mírné povahy, i kdyby samy u sebe strádaly, alespoň neškodí druhým, zvláště mají-li dobrý úsudek. A navíc, tento stav sám bývá těžší nebo lehčí. Jsem pevně přesvědčena, že u některých osob si z toho Démon dělá zprostředkovatele, aby je případně mohl získat pro sebe, a nepostupují-li s velkou pozorností, podaří se mu to; jelikož totiž tato nálada podřizuje nejvíce rozum, takže je pak zatemnělý, co si počnou naše vášně? Zdá se, že pokud zde rozum vůbec není, jedná se o blázny, a je tomu tak; ovšem u těch, o kterých mluvíme nyní, to nedochází tak daleko, neboť by šlo o mnohem menší zlo. Když se však má považovat za rozumem obdařenou osobu a jednat s ní jako s takovou, a ona jej přitom nemá, jde o nesnesitelné utrpení;⁴ vždyť ti, kdo jsou zcela nemocní tímto neduhem, vyvolávají soucit, neškodí však, a je-li nějaký prostředek na to, aby si je člověk podřídil, spočívá v tom, aby se udržovaly v bázni.

3. Ale i u těch, kde tento tak škodlivý neduh pouze započal, i když ještě není tak utvrzený, nakonec jde o tuto náladu a tentýž kořen a rodí se ze stejné odnože, a tak, pokud by nestačily jiné prostředky, bude zapotřebí téhož léku,⁵ a představené ať klidně využijí kající praxe řádu⁶ a snaží si je podřídit tak, aby pochopily, že nedosáhnou všeho, ba ani jednotlivé věci z toho, co chtějí.⁷ Přijdou-li totiž na to, že k tomu⁸ někdy stačily jen jejich nářky a zoufání, které v nich vyvolává Démon, jen aby zjistil, zda je tak nepřivede do záhuby, budou opravdu ztraceny, a jedna taková osoba vystačí na to, aby uvedla v neklid celý klášter. Jelikož totiž tato ubožačka nemá, jak by si se sebou poradila, aby se ubránila záležitostem, které jí vnuká Démon, je zapotřebí, aby při jejím vedení, a to nejen vnějším, ale i vnitřním, postupovala představená s velikánskou obezřetností; neboť čím víc je u nemocné rozum zatemnělý, je zapotřebí, aby byl u představené tím jasnější, aby si Démon prostřednictvím tohoto neduhu nezačal onu duši podrobovat. Protože to je nebezpečná věc; nakolik totiž tato nálada osobu občas tak tísní, že si až podrobuje rozum (a tehdy se nebude jednat o vinu, jako nejde o provinění ani u bláznů, ať se dopouštějí jakékoli pošetilosti; u těch však, kde blázny nejsou, leč jejich rozum je sice nemocný, ale nějaký tu přece jen stále je, a jindy dokonce budou v pořádku),⁹ je zapotřebí, aby v dobách, kdy jsou tyto osoby nemocné, si nezačaly dopřávat příliš volnosti, takže by pak – když jsou v pořádku – už nebyly pány sebe samých, neboť se jedná o strašlivý úskok Démona. A tak, když si toho všímáme, největší škodu působí tím, když dosáhnou toho, co chtějí, a mohou si říkat všechno, co jim přijde na jazyk, a všímat si nedostatků u druhých a tím skrývat ty své, a těšit se z toho, co jim poskytuje příjemnost; prostě, když jsou na tom tak jako někdo, kdo nemá nikoho, kdo by mu odporoval. Nuže, co bude s neumrtvenými vášněmi, z nichž by každá chtěla získat to, co se jí zlíbí, nenajde-li se nikdo, kdo by jim odporoval?

4. Znovu říkám – jako někdo, kdo viděl a jednal s mnoha osobami ohledně tohoto neduhu – že na něj není jiný lék než podřídit je všemi možnými cestami a způsoby, jak jen to půjde. Nebudou-li stačit slova, ať je to i tresty; nebudou-li stačit malé, ať jde o velké; nebude-li stačit držet je měsíc uvězněné,¹⁰ ať jsou tam čtyři, neboť pro jejich duše nemohou představené udělat větší dobro.¹¹ Neboť, jak už bylo řečeno a já to znovu opakuji, jelikož je důležité, aby to ony samy pochopily¹² – a to i když si občas nebo i častěji nebudou se sebou vědět rady – že se nejedná o potvrzené bláznovství, které by zbavovalo viny (někdy to ovšem bude až takové, ne ale vždy a tak duše setrvává ve velkém nebezpečí),¹³ nýbrž rozum, jak říkám, bude natolik odstrčen stranou, že bude mít taková duše nutkání dělat to, co by dělala nebo říkala, když zrovna nemohla víc.¹⁴ Pro ty, kdo trpí tímto neduhem, je Velkým Božím Milosrdenstvím podřídit se tomu, kdo je povede, neboť zde se nachází veškeré jejich dobro, kvůli onomu nebezpečí, o kterém jsem mluvila. A pro Lásku Boží prosím, pokud to některá taková sestra bude číst, ať si hledí toho, že na tom možná závisí její Spása.

5. Já osobně znám několik osob, u nichž nechybí skoro nic k tomu, aby zcela přišly o soudnost; jejich duše jsou však pokorné a tak bohabojné, aby neurazily Boha, že i když se někdy v slzách a samy v sobě úplně stravují, neudělají nic jiného než to, co se jim přikáže, a tak procházejí svou nemocí, jak to dělají ostatní,¹⁵ i když toto je pro ně větší mučednictví, a tak budou mít na věčnosti větší slávu a zde očistec, aby jej pak už neměly tam. Ovšem znovu říkám, že ty, které to nebudou dělat dobrovolně, ať jsou k tomu donuceny představenými, a představené ať se nedají svést nemoudrými projevy soucitu, jinak uvedou v neklid všechny sestry jejich rozháranostmi.

6. Neboť je zde jiná velikánská škoda, ponecháme-li stranou ono nebezpečí, které bylo právě řečeno: když ji¹⁶ totiž vnímají – jak se jim zdá – jako zdravou, protože nevědí, nakolik ji v nitru zmáhá síla tohoto neduhu, naše přirozenost je tak ubohá, že se pak každé mnišce bude zdát, že má melancholii, jen aby ji ostatní snášely, ba dokonce skutečně a doopravdy¹⁷ jim to takto bude namlouvat Démon a on také způsobí takovou zkázu, že když pak vyjde najevo, bude nesnadné ji napravit. A toto upozornění je tak důležité, že je v té věci v každém případě nepřípustná jakákoli nedbalost, nýbrž – pokud ta, která je melancholická, klade představenému odpor – je třeba jí odplácet jako zdravé a nic jí nepromíjet.¹⁸ A kdyby měla říci zlé slovo své spolusestře, taktéž. A stejně tak i ve všech podobných věcech jako jsou tyto.

7. Zdá se nespravedlivé,¹⁹ nezmůže-li se nic jiného, aby představené trestaly nemocnou tak jako zdravou. To by ovšem pak bylo nespravedlivé i spoutávání bláznů a jejich bití,²⁰ a muselo by se jim dovolit, aby všechny pozabíjeli. Věřte mi, že jsem si to vyzkoušela, a že jsem se, podle mého názoru, pokusila použít mnoha jiných prostředků, a přece nenacházím jiný. A převorka, která ze soucitu svolí k tomu, aby si takové mnišky začaly nárokovat svobodu, bude muset nakonec stejně²¹ uznat, že se to nedá dál snášet, a když to bude napravovat, bude přitom působit mnoho škody i ostatním. Jestliže kvůli tomu, aby nezabíjeli, se i blázny svazuje a trestá, a je to tak správně, i když se zdá, že to vyvolává mnoho soucitu,²² poněvadž oni se nemohou chovat jinak,²³ čím spíše je třeba si hledět toho, aby melancholické osoby nepůsobily škodu duším svými svévolemi? A opravdu věřím, že často je to – jak jsem řekla²⁴ – za svobodných podmínek,²⁵ a ony jsou málo pokorné a špatně se krotí, a že je k tomu zas tak příliš nenutí jejich stav²⁶ jako spíše toto.²⁷ Říkám „u některých“, protože jsem viděla, že když mají koho se bát,²⁸ drží se na uzdě a dokáží to; nuže, proč by nemohly kvůli Bohu?²⁹ Mám strach, že Démon, pod záminkou tohoto stavu – jak jsem řekla³⁰ – chce získat mnoho duší; neboť nyní je to rozšířeno víc než obvykle³¹ a každá svévole a každý rozmar³² jsou hned označovány jako melancholie.

8. A je tomu tak do té míry, že mi přišlo na mysl, že by se v těchto domech³³ a vůbec ve všech domech Řádu nemělo toto označení ani vyslovovat,³⁴ neboť se zdá, že to s sebou nese uvolněnost;³⁵ nýbrž aby se melancholie považovala za vážnou nemoc – a jak opravdu je! – a jako taková aby se rovněž léčila. Neboť občas je velmi nezbytné, aby se stav zmírnil nějakým lékařským prostředkem,³⁶ aby se vůbec dal snést. A ať zůstává na ošetřovně a ať pochopí, že pokud odtamtud někdy vyjde a půjde do komunity, má být pokorná jako všechny ostatní a poslouchat jako všechny ostatní; a pokud to dělat nebude, výmluva na stav jí k ničemu nebude; neboť z důvodů, které jsem uvedla,³⁷ je to tak vhodné, a mohly by se uvést i další. Je zapotřebí, aby s nimi převorky jednaly s velkým soucitem jako opravdové matky (aniž by o tom však ony samy věděly) a aby všemožně hledaly prostředky k jejich uzdravení.

9. Zdá se, že si protiřečím, protože až dosud jsem říkala, aby byly vedeny přísně. A to znovu opakuji, aby si snad nemyslely,³⁸ že by si měly nárokovat to, co chtějí, tím méně pak,³⁹ že by si to opravdu nárokovaly, vzhledem k tomu, že se došlo k závěru, že mají být poslušné, neboť v pocitu této volnosti, který mají, se skrývá škoda. Převorka však jim nemusí přikazovat to, o čem ví, že to v nich vyvolá odpor – vždyť v sobě nemají sílu, aby se přemáhaly – nýbrž může je vést šikovně⁴⁰ a s láskou ve všem, čeho bude zapotřebí, tak aby – bude-li to možné – se podrobovaly z lásky, což bude mnohem lepší (a obvykle se to tak i děje), tím, že jim bude projevovat, že je velmi miluje, a bude jim to dávat na srozuměnou jak skutky, tak i slovy. A mají si uvědomit,⁴¹ že nejlepším lékem, který mají k dispozici, spočívá v tom, že je velmi zaměstnají v mnoha úřadech, aby neměly prostor k přílišnému fantazírování, neboť v tom spočívá veškeré jejich neštěstí; a i když je nebudou vykonávat tak dobře,⁴² ať snesou tyto jisté nedostatky, aby nemusely snášet jiné, větší, když už budou ztraceny (neboť nakolik to poznávám správně, jedná se o nejúčinnější⁴³ lék, který se jim může poskytnout) a ať se vynasnaží, aby tyto sestry neměly dlouhé doby vnitřní modlitby, a to ani v řádném,⁴⁴ neboť většinou mají slabou obrazivost a to jim nadělá mnoho škody;⁴⁵ a bez toho⁴⁶ na ně přijdou choutky, kterým ani ony samy ani ty, jež jim budou naslouchat, nebudou s to porozumět. Ať se má v patrnosti, aby nejedly ryby,⁴⁷ leč jen zřídka, a také u postů je zapotřebí, aby nebyly příliš dlouhodobé jako u ostatních.

10. Zdá se přehnané dávat tolik rad ohledně tohoto neduhu a ohledně jiných žádné, jelikož je jich hodně a závažných v našem ubohém životě, zvláště co se týče slabosti žen. Dělám to⁴⁸ ovšem ze dvou důvodů: jedním je to, že se takové osoby zdají být zdravé a nechtějí uznat, že mají tento neduh, a jelikož ten je nenutí, aby setrvávaly na lůžku, protože nemají horečku ani se k nim nemusí volat lékař, je zapotřebí, aby se lékařem stala převorka, vždyť se jedná o škodlivější neduh na veškeré dokonalosti, než jakým strádají ti, kdo se nacházejí v nebezpečí ztráty života na lůžku. Druhým důvodem je to, že u ostatních nemocí se lidé buďto uzdraví nebo zemřou; u této se uzdraví jen zázrakem, ovšem také na ni neumírají, nýbrž postupně zcela ztrácejí úsudek, což představuje umírání, které ovšem zabíjí všechny ostatní. Samy si procházejí pořádnou smrtí sklíčeností a představ a skrupulí, a tak budou mít pořádně velkou zásluhu, i když ony samy to označují jako pokušení; kdyby došly k poznání, že to pochází z tohoto neduhu, našly by velkou úlevu v tom, kdyby si toho nevšímaly. Mám s nimi opravdu velký soucit, a je v pořádku, aby jej s nimi měly i všechny ostatní a aby si hleděly toho, že i na ně jej může Pán dopustit,⁴⁹ a snášely je tak, aniž by si toho ony byly vědomy, jak jsem řekla.⁵⁰ Kéž se zalíbí Pánu, abych správně vystihla, co je vhodné dělat v případě tak velké nemoci.