KARMEL - Hora Matky Boží

8. kapitola

Probírá některé rady ohledně Zjevení a Vidění.

1. Zdá se, že některé osoby děsí již jen to, když slyší, že se někdo zmíní o Viděních nebo Zjeveních. Nechápu, proč považují za tak nebezpečnou cestu, když Bůh vede nějakou duši tudy,¹ ani odkud vzešel tento děs.² Nechci nyní probírat, které z nich jsou dobrá nebo špatná ani známky, jak to poznat, které jsem slyšela od velmi vzdělaných osob, leč o tom, co bude dobré, aby dělal ten, kdo vidí, že se nachází v podobné situaci;³ neboť málokteří zpovědníci takovou osobu nezneklidní.⁴ Neboť je⁵ určitě neděsí tolik, když se jim řekne, že Démon těmto osobám představuje celou řadu pokušení a ducha rouhání⁶ a zoufalostí a nemravností, ve srovnání s tím, jak moc se pohorší, když jim člověk řekne, že viděl nějakého anděla nebo že ten k němu promluvil nebo že se mu zpřítomnil náš Pán, Ježíš Kristus Ukřižovaný.

2. Nechci nyní ani probírat, kdy jsou Zjevení od Boha (což se pozná z velkých dober, které působí v duši), nebo zda jde naopak o představy, které působí Démon, aby nás oklamal, a využívá přitom Obrazu Krista, našeho Pána, nebo Jeho svatých. Ohledně toho za to, že Jeho Majestát nedopustí ani mu nepropůjčí moc, aby někoho podobnými obrazy oklamal,⁷ leč on sám⁸ bude oklamán;⁹ a tak není důvod proč se chovat ustrašeně,¹⁰ nýbrž důvěřovat v Pána a pramálo si všímat těchto věcí, neslouží-li k tomu, abychom víc chválili.

3. Já sama znám jednu osobu, kterou uvedli zpovědníci kvůli věcem tohoto druhu do takové stísněnosti, ačkoli se pak z toho, co se mohlo pochopit na základě velkých účinků a dobrých skutků, které z toho pocházely, vidělo, že to bylo od Boha; a bylo pro ni hodně těžké, když viděla Jeho Obraz v nějakém vidění, že se musela křižovat a dělat rohy,¹¹ protože se jí to takto přikazovalo.¹² Následně, když to probírala s jedním velkým dominikánským vzdělancem,¹³ ten jí řekl, že šlo o špatné jednání,¹⁴ kterého by se nikdo neměl dopouštět; vždyť když kdekoli vidíme Obraz našeho Pána, je vždy dobré Jej uctívat, i kdyby Jej namaloval sám Démon, neboť i ten je velkým malířem, a spíše nás tím přivádí k tomu, abychom konali dobrý skutek, ačkoli chce působit zlo, pokud nám vykresluje Ukřižovaného nebo jiný tak živý obraz, takže je až vyryt do našeho srdce. Velice se mi zalíbilo toto odůvodnění, vždyť když vidíme nějaký velmi zdařilý obraz, i kdybychom věděli, že jej namaloval zlý člověk,¹⁵ i tak si obrazu nepřestaneme cenit ani si nebudeme brát zřetel na malíře natolik, aby nás to zbavilo veškeré úcty;¹⁶ stejně tak dobro nebo zlo nespočívá ve vidění samotném, nýbrž v tom, kdo je vidí a neprospěje si jimi s pokorou; neboť je-li zde ona, pak nám nemůže způsobit žádnou škodu, ani kdyby byla od Démona; a naopak, není-li zde, i kdyby ona Zjevení byla od Boha, nebyla by k prospěchu. Vždyť pokud to, co má sloužit k tomu, aby se člověk pokořil, vzhledem k tomu, že vidí, že si onu Milost nezaslouží, jej namísto toho vede k domýšlivosti, bude tomu jako u pavouka, který vše, co požírá, přetváří v jed, nebo jako u včely, které to přetváří v med.¹⁷

4. Chci to vysvětlit lépe. Pokud se náš Pán ze Své Dobroty chce zpřítomnit nějaké duši, aby jej lépe znala nebo více milovala, nebo jí odhalit nějaké Své Tajemství nebo jí udělit nějaké Zvláštní Dary a Milosti, a ona – jak jsem řekla – se na základě toho, co by ji mělo uvádět do zmatku a poznání, jak málo si to její nízkost zasluhuje, *Lk 1,29.48a* se namísto toho hned považuje za svatou a zdá se jí, že se jí této Milosti dostává za nějakou službu, kterou Bohu prokázala, je jasné, že ono velké dobro, které jí zde mohlo vzejít, se obrací ve zlo, jako u pavouka. Nuže, řekněme¹⁸ nyní, že tato zjevení působí Démon, aby ponoukal k pýše. Pokud se v takovém případě duše domnívá, že jsou od Boha, a pokořuje se a poznává, že si nezasluhuje tak Velkou Milost a snaží se Bohu sloužit víc, protože se vidí bohatá¹⁹ a přitom ví, že si nezasluhuje ani jíst drobty, které padají ze stolu osob, o kterých slyšela, že jim Bůh uděloval tyto Milosti *Mt 15,27* – chci tím říci, že se necítí hodna být ani služebnicí kterékoli z nich – pokořuje se a začíná se snažit konat pokání a konat více vnitřní modlitby a více si dávat pozor na to, aby neurážela tohoto Pána – neboť se domnívá, že je to On, kdo jí koná tuto Milost – a být poslušna s větší dokonalostí, já vás ujišťuji, že se Démon v takovém případě nevrátí, nýbrž že uteče a nezpůsobí dané duši žádnou škodu.

5. Pokud se v těchto Zjeveních a Viděních říkají nějaké věci, které se mají učinit²⁰ nebo se mají stát,²¹ je zapotřebí to probrat se zkušeným a vzdělaným zpovědníkem a nedělat nic ani ničemu nevěřit, leč jen tomu, co on jí řekne. Může to sdělit i převorce, aby jí ta zajistila zpovědníka, který by byl takový.²² A ať se tato rada dodržuje, neboť nebude-li poslušná tomu, co jí zpovědník řekne a nenechá-li se jím vést, jedná se buďto o zlého ducha nebo o strašlivou melancholii. Neboť i kdyby zpovědník věc nepostihl správně, ona udělá lépe, když se neodchýlí od toho, co on jí říká, i kdyby tím, kdo k ní promlouvá, byl sám anděl Boží; Jeho Majestát mu²³ totiž daruje světlo nebo zařídí, aby se věc uskutečnila. A dělat toto je bez nebezpečí, a naopak²⁴ dělat něco jiného s sebou může nést mnoho nebezpečí a mnoho škod.

6. Ať se bere v potaz upozornění, že přirozená slabost je velmi slabá,²⁵ zvláště u žen – a na této cestě vnitřní modlitby se to ukazuje víc²⁶ – a tak je zapotřebí, abychom si o každé věcičce,²⁷ které se nám zachce, hned nemyslely, že jde o Vidění; neboť věřte, že když o Ně skutečně jde, že se to dá dobře poznat. Kde je byť jen trocha melancholie, je zapotřebí velké pozornosti; neboť se ke mně ohledně těchto choutek donesly takové věci, že mě až vylekalo, jak je možné, že to na ně²⁸ působí tak věrohodně, že se jim až zdá, že vidí i to, co ve skutečnosti nevidí.

7. Jednou ke mně přišel jeden zpovědník, velmi užaslý, neboť zpovídal jednu osobu a ta mu říkala, že k ní po mnoho dní přichází naše Paní²⁹ a sedává si na jejím lůžku a rozmlouvá s ní víc než hodinu a říká jí věci, co se mají stát, a mnoho dalšího. Mezi tolika hloupostmi se tu a tam objevilo něco, co uhodla, a proto to onen zpovědník považoval za jisté.³⁰ Já hned pochopila, oč tu jde, třebaže jsem se neodvážila to říci; žijeme totiž v takovém světě, že je zapotřebí myslet i na to, co si mohou lidé myslet o nás, aby naše slova měla opravdu účinek; a tak jsem řekla, aby si počkal, zda jsou některá ta proroctví pravá a aby se vyptal na jiné účinky³¹ a informoval se o životě oné osoby. Nakonec vyšlo najevo, že to všechno byla hloupost.

8. Mohla bych vyprávět mnoho dalších takových věcí, abych dostatečně dokázala úmysl, který zde mám, totiž vyjádřit, aby si nějaká duše hned nevěřila, nýbrž aby nějakou dobu posečkala a dobře si porozuměla dříve, než o tom začne komunikovat, aby snad neoklamala zpovědníka, a to aniž by jej chtěla oklamat; nemá-li totiž on v těchto věcech zkušenost, i kdyby byl sebevzdělanější, nepostačí mu to k tomu, aby to pochopil. Není to tak dávno,³² nýbrž velice krátce, co jeden člověk hodně pobláznil některé velmi vzdělané a duchovní lidi podobnými věcmi, než je přišel probrat s tím, kdo měl zkušenost s Milostmi od Pána, a ten jasně poznal, že se jedná o bláznovství spojené s přeludem.³³ I když to tehdy ještě nebylo odhaleno, nýbrž velmi utajené, nedávno to ovšem Pán jasně odhalil, třebaže si tato osoba, která to pochopila, nejprve hodně vystála, poněvadž se jí nevěřilo.³⁴

9. Kvůli těmto a jiným podobným záležitostem je navýsost vhodné, aby každá sestra naprosto jasně probírala svou modlitbu s převorkou,³⁵ a ta aby si velmi pozorně všímala povahy a dokonalosti³⁶ oné sestry, aby na to mohla upozornit zpovědníka a on dané mnišce lépe rozuměl, a aby jej vybrala vhodně, pokud by ten řádný pro takové záležitosti nebyl dostačující.³⁷ Ať mají velmi na zřeteli, aby se věci, jako jsou tyto, nesdělovaly nikomu dalšímu než zpovědníkům, zvláště ne osobám, které nemají dostatečnou prozíravost, aby o nich mlčely, a to i kdyby šlo o záležitosti velmi Boží nebo již také odjinud známé zázračné Milosti; neboť na tom velmi záleží – víc, než tomu budete kdy schopny porozumět – a také aby to neprobíraly ani jedny sestry s druhými.³⁸ A převorka se má s prozíravostí chovat tak, aby ji ostatní sestry vnímaly jako tu, která je nakloněna spíše chválit ty, které vynikají v záležitostech pokory a umrtvování a poslušnosti, než ty, které Bůh vede touto cestou velmi nadpřirozené modlitby, a to i kdyby zároveň měly všechny tyto ostatní ctnosti.³⁹ Jde-li totiž o Ducha Páně, ponese s sebou pokoru,⁴⁰ takže bude mít zalíbení v tom, že se jí opovrhuje, a jí to nezpůsobí žádnou škodu a⁴¹ ostatním to přinese prospěch; nakolik k tomu⁴² totiž nemohou samy dospět – neboť Bůh to dává, komu chce – nutně by je to odradilo;⁴³ zatímco k tomu, aby měly ty ostatní ctnosti,⁴⁴ i když ty také dává Bůh,⁴⁵ přece jen se o ně mohou více vynasnažit a mají pro řeholní život⁴⁶ velkou hodnotu. Kéž nám je daruje Jeho Výsost; bude-li zde cvičení a snaha a modlitba, neodepře je žádné sestře, které o ně bude s důvěrou usilovat.