Sv. Terezie od Ježíše - Kniha o zakládání (9)
9. kapitola
Pojednává o tom, jak odcestovala z Mediny del Campo k založení kláštera svatého Josefa v Malagónu.1
1. Jak daleko jsem to odešla od tématu! Ale třeba budou některé z těchto zde uvedených rad užitečnější než samotné vyprávění o zakládáních. Nuže, když jsem přebývala u svatého Josefa v Medině del Campo a s velkou útěchou jsem viděla, že tamější sestry jdou stejnou cestou jako ty od svatého Josefa v Ávile, v celém způsobu řeholního života a v sesterství a co do ducha,2 a jak se náš Pán staral o Svůj Dům, ať už ohledně toho, co bylo nezbytné pro kostel, tak i toho pro sestry, vstoupilo jich tam několik – které, jak se zdá, si vyvolil sám Pán – a ty se velmi hodily jako základy pro stavbu tohoto druhu, neboť, jak tomu rozumím, na těchto začátcích závisí veškeré dobro do budoucna; neboť jakmile už jednou najdou tu správnou cestu, pozdější jdou po ní.
2. V Toledu bydlela jedna paní, sestra vévody z Medinaceli,3 v jejímž domě jsem pobývala na příkaz představených, jak jsem šíře vylíčila při popisu založení svatého Josefa v Ávile,4 kdy mě zahrnula obzvláštní láskou, a ta ji nejspíš povzbudila k tomu, co pak udělala; neboť Jeho Majestát takových věcí často využívá pro budoucí záležitosti, aniž bychom o tom my něco věděli, a tak se nám zdají málo užitečné. Jelikož se tato paní dozvěděla, že mám povolení zakládat kláštery, začala na mne velmi neodbytně naléhat, abych zřídila jeden i v jednom jejím městě, nazývaném Malagón. Já to nechtěla v žádném případě přijmout, poněvadž šlo o tak malé místo,5 takže by nutně musel mít rentu, aby se mohl nějak udržet, a vůči tomu6 jsem se stavěla velmi nepřátelsky.7
3. Když jsem to tedy probrala8 se vzdělanci a se svým zpovědníkem,9 ti mi řekli, že dělám chybu, neboť i posvátný koncil10 dává povolení, aby ji11 kláštery měly, a že by se nemělo zanedbat zřízení kláštera, kde by se mohlo tolik sloužit Pánu, a to jen vinou mého vyhraněného názoru. K tomu se přidalo mnoho naléhání oné paní, takže mi nezbylo než to přijmout. Darovala nám dostatečnou rentu, neboť jsem vždy pro to,12 aby kláštery byly buďto úplně chudé13 nebo aby měly takové příjmy, aby mnišky neměly zapotřebí na nikoho naléhat ve všem, čeho bude potřeba.14
4. Uplatnily se však všechny prostředky,15 které jsem mohla použít, aby žádná z mnišek nic nevlastnila, nýbrž aby se ve všem dodržovaly stanovy, jako v oněch ostatních klášterech chudoby. Když se všechno sepsalo, poslala jsem pro několik sester, abychom jej založily,16 a odcestovaly jsme s onou paní do Malagónu, kde dům dosud ještě ani nebyl upraven, abychom do něj mohly vstoupit, a tak jsme se zdržely víc než týden17 v jednom obydlí ve tvrzi.18
5. Na Květnou neděli roku 156819 pro nás přišlo místní procesí a my se vydaly se závoji na tváři a v bílých pláštích do místního kostela, kde proběhlo kázání, a odtud se pak přenesla Nejsvětější Svátost a uložila se20 do našeho kláštera. Všechny to povzbudilo ve zbožnosti. Zdržela jsem se tam několik dní. Během jednoho z nich jsem po přijetí Eucharistie při modlitbě pochopila od našeho Pána, že se mu v onom domě bude21 sloužit. Zdá se mi, že jsem tam nepobyla ani dva měsíce,22 protože můj duch spěchal, aby založil dům ve Valladolidu, a důvodem k tomu bylo to, co nyní vylíčím.23
1 K historickému pozadí obsahu kapitoly viz TyV II,180–192.
2 O = de toda religion y hermandad y espíritu.
3 = doňa Luisa de la Cerda, která byla spřízněna i se španělskou královskou rodinou. Jako velmi mladá ovdověla; jejím manželem byl Arias Pardo de Saavedra, kastilský maršálek, synovec toledského arcibiskupa, kardinála Tavery.
4 Světice se s doňou Luisou seznámila v době příprav na založení kláštera sv. Josefa v Ávile, kdy od ledna do června/července roku 1562 pobývala v jejím paláci, srov. Ž 34,1nn.
5 = městečko.
6 = tomuto pojetí.
7 O = de lo que yo estaba muy enemiga; srov. Ž 35, kde Terezie líčí, jak dospěla k ideálu založit klášter sv. Josefa v Ávile bez rent.
8 = znovu probrala na základě zmíněných naléhání doni Luisy.
9 = Domingo Báñez OP.
10 = Tridentský koncil, srov. Sessio 25, De reformatione regularium, 3. kapitola; srov. také Z 20,1.
11 = rentu, tedy pravidelný finanční příjem, většinou písemně předem dohodnutý s dobrodinci a zakladateli (mecenáši) daného kláštera.
12 O = simpre soy amiga („jsem vždy přítelkyní“); = jsem vždy přátelsky nakloněna.
13 = bez jakýchkoli stálých příjmů a spoléhaly se tak na Boží Prozřetelnost.
14 Ve skutečnosti se dá říci, že při zakládáních klášterů v Ávile a v Malagónu světice ve svém náhledu na klášterní renty prošla následujícím vývojem: 1. nejprve chtěla, aby byl klášter finančně zajištěn (a mnišky se tak mohly nerušeně věnovat životu vnitřní modlitby); 2. následně objevila ideál úplné chudoby (kdy jsou mnišky odkázány na to, aby se v důvěře spolehly na Boha, který jim prostřednictvím dobrodinců v danou chvíli pošle, co potřebují) a ve shodě s ním založila jak klášter v Ávile, tak i v Medině del Campo; 3. při zakládání v Malagónu věc znovu promyslela a poradila se s teology a došla k závěru, že ve velkých městech (kde se snáze najdou příležitostní dobrodinci) bude zakládat domy bez rent (takzvané „kláštery chudoby“ – monasterios de pobreza, srov. násl. č.), zatímco v malých městech (kde by se klášter bez stálých příjmů jen stěží udržel) napříště nebyla ochotna založit dům, dokud neměla jistotu renty.
15 O = fuerzas („síly“).
16 Spolu s Terezií šly do Malagónu zakládat čtyři sestry z Mediny del Campo a pět z kláštera Vtělení v Ávile.
17 O = más de ocho días („víc než osm dní“).
18 = v hradu doni Luisy.
19 = 11. dubna.
20 Abc „a uložila se“, zřejmě s ohledem na to, že následující věta začíná shodným slovesem hizo.
21 + (na okraji) „velmi“.
22 = pravděpodobně od 1. nebo 2. dubna do 19. května 1568.
23 Až do tohoto místa sepsala světice své líčení v klášteře bosých karmelitek v Salamance v průběhu roku 1573. V psaní další části (kap. 10–19) pak pokračovala s několikaměsíčním odstupem v klášteře v Segovii během roku 1574, srov. T. Álvarez, Comentarios al libro de Fundaciones, s. 8, 13 a 51.
