KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
 

DRUHÉ PŘÍBYTKY

Jediná kapitola

Pojednává o tom, jak velmi záleží na vytrvalosti, aby se dospělo do dalších příbytků, a o urputné válce, kterou proti duši vyvolává Démon. A jak je třeba si nesplést cestu hned na počátku. K tomu, aby ji člověk našel, nabízí prostředek, který se ze zkušenosti osvědčil jako velmi účinný.

1. Nyní začínáme mluvit o tom, které že to jsou duše, jež vstupují do druhých příbytků, a co v nich dělají. Chtěla bych vám o tom říci jen krátce, protože jsem to na jiných místech probrala hodně obšírně,¹ a tak pro mne bude nemožné, abych se – co se týče toho – znovu velmi neopakovala, protože si už nepamatuji na nic z toho, co tam bylo uvedeno.² Kdybych to tak jen dokázala upéci na jiné způsoby, vím jistě, že pak byste se vůbec nezlobily, jako se nikdy neunavíme knihami, které o tomto pojednávají, byť je jich hodně.³

2. Jedná se o ty, které již začaly konat vnitřní modlitbu a pochopily, jak je pro ně důležité, aby nesetrvaly v prvních příbytcích, nemají ovšem dosud potřebnou rozhodnost k tomu, aby se v něm⁴ přesto nakonec často nezdržovaly. Nevyhýbají se totiž příležitostem,⁵ což představuje značné nebezpečí. Velkým Milosrdenstvím však je již to, že se alespoň načas snaží utéci před hady a jinou jedovatou havětí⁶ a chápou, že je dobré ji opustit.

Tito lidé snášejí, do jisté míry mnohem víc strádání, než ti první,⁷ třebaže nejsou vystaveni takovému nebezpečí jako oni, neboť – jak se zdá – už o nich⁸ vědí a je zde velká naděje, že postoupí dál do nitra. Říkám, že mají víc strádání, protože ti první jsou jako němí, kteří zároveň neslyší, a tak snáze snášejí své strádání, že nemohou mluvit.⁹ Ne takovým, leč mnohem větším trápením by ovšem procházeli, kdyby slyšeli a nemohli mluvit. Ovšem ne snad že by se kvůli tomu¹⁰ toužilo spíše po stavu těch, kdo neslyší, vždyť je nakonec velká věc i moci rozumět tomu, co se nám říká. A tak tito¹¹ slyší¹² volání, která jim adresuje Pán; jelikož se totiž více přibližují místu, kde přebývá Jeho Majestát, ten je jim velmi Dobrým Sousedem a Jeho Milosrdenství a Dobroty je tolik, že i když setrváváme u svých kratochvílí a světských záležitostí a uspokojení a kramaření,¹³ ba dokonce i když upadáme do hříchů a pozvedáme se z nich (protože tato havěť je tak jedovatá a její společnost tak nebezpečná a hlučná, že by o ně jen zázrakem přestali klopýtat a upadat), přes to všechno si tento náš Pán tolik považuje, že Jej máme rádi a usilujeme o Jeho Společnost, že nás tu a tam nepřestává volat, abychom se k Němu přiblížili. A tento Hlas je tak Příjemný, že ubohou duši ničí, když nedělá hned to, co jí tento Hlas přikazuje. A tak – jak říkám – je to větší strádání Jej neslyšet¹⁴ vůbec.

3. Nemám přitom na mysli, že jde o takové hlasy a volání, jako ty, o kterých se zmíním později,¹⁵ leč o slova, která slyší od dobrých lidí nebo v kázáních nebo na základě četby dobrých knih, a mnoha věcí, které jste slyšely, jejichž prostřednictvím je volá Bůh, nebo nemocemi, strádáními, a také pravdou, které nás učí v oněch chvílích, jež trávíme na modlitbě (byť by se to dělo sebenedbaleji, jak chce, Bůh si toho velmi cení). A vy, sestry, si neceňte málo této první Milosti ani nebuďte zarmouceny, i když hned neodpovídáte Pánu, vždyť Jeho Majestát umí dokonale vyčkat po mnoho dní i let, zvláště když vidí vytrvalost a dobré touhy.¹⁶ Ta¹⁷ je zde to nejdůležitější, neboť s ní se nikdy nemůže stát, aby se nezískalo hodně.

Je ovšem strašlivá ona ofenzíva,¹⁸ kterou zde tisícerým způsobem podnikají Démoni, a to s ještě větším trápením duše než v předchozím příbytku. Tam byla totiž němá a hluchá¹⁹ – přinejmenším slyšela velmi málo – a méně odporovala, jako ten, kdo již zčásti ztratil naději na vítězství. Zde je rozum živější a mohutnosti schopnější: rány a dělostřelba se ozývají natolik, že není možné, aby je duše neslyšela. Tady totiž Démoni podsouvají ony hady záležitostí tohoto světa a namlouvají duším, že jeho uspokojení trvají takřka věčně, představují pocty, jakých se v něm člověku dostává, přátele a příbuzné, obavu o zdraví ve věcech kajícnosti – neboť duše, která vstupuje do tohoto příbytku, vždy touží nějakou konat – a mnoho jiných druhů překážek.

4. Ó, Ježíši, jaký povyk to tu působí Démoni a jaké sklíčenosti vyvolávají v ubohé duši, která neví, zda má projít dál nebo se raději vrátit do první místnosti! Vždyť rozum jí na druhou stranu připomíná²⁰ omyl, kterým by bylo se domnívat, že toto všechno²¹ má snad nějakou cenu ve srovnání s tím, oč usiluje. Víra ji poučuje o tom, co ji dokáže naplnit. Paměť jí připomíná, k čemu tyto věci spějí, když jí připomíná smrt těch, kdo se velmi těšili z těchto věcí, kde duše sama viděla, jak jsou některá z těchto úmrtí nenadálá a jak záhy jsou tito lidé všemi zapomenuti, jak to viděla u některých, které měla možnost poznat za velkého blahobytu, a nyní jsou zašlapáni pod zem, ba dokonce i ona sama mnohokrát prošla kolem jejich hrobu a hledí na to, jak ono tělo rozkládá spousta červů, a ještě mnoho jiných závažných věcí jí může paměť předložit.

Vůle se kloní k tomu, aby milovala tam, kde spatřila bezpočet záležitostí a projevů lásky, a ráda by alespoň některé z nich oplatila. Zvláště se jí předkládá, že ji nikdy neopouští tento opravdový Milovník, nýbrž stále ji doprovází tím, že jí dává život a bytí. Rozum jí hned spěchá dát na srozuměnou, že nemůže získat lepšího Přítele, i kdyby žila mnoho let. Že celý svět je plný falše a tato uspokojení, která jí předkládá Démon, jsou plna strádání a starostí a protivenství, a říká jí, aby si byla jistá tím, že mimo tento hrad nenalezne bezpečí ani pokoj. Ať zanechá obcházení cizích domů, vždyť ten její je tak plný dober, jen se z nich chtít radovat. Že není nikdo takový,²² kdo by nacházel všechno, čeho má zapotřebí, takřka jako ve svém domě – zvláště má-li tam takového Hosta, který z něj učiní pána všech dober – nechce-li se ovšem zatratit jako marnotratný syn a sytit se pokrmem vepřů. *Lk 15,16*

5. Toto jsou argumenty k přemožení Démonů. Ovšem, ó, můj Pane a Bože, jak ten návyk na všechny ty marnosti a ohled na to, jak se tím vším svět zabývá, to všechno rozvrací.²³ Víra je totiž tak mrtvá, že chceme spíše to, co vidíme, než to, co nám říká ona. A přitom po pravdě, nevidíme nic než hodně velké neštěstí u těch, kteří se honí za těmito viditelnými věcmi. Toto však způsobila ona jedovatá stvoření, o kterých pojednáváme, neboť tak jako když uštkne nějaká zmije, vše se otráví a oteče, je tomu i zde: nedáváme na sebe pozor.

Je jasné, že je zapotřebí mnoha léčení, aby došlo k uzdravení, a Bůh nám prokáže značnou Milost už tím, když na to neumřeme. Duše si zde zajisté prochází velkými strádáními, zvláště pokud Démon zjišťuje, že je již v povaze a návycích vybavena k tomu, aby došla velmi daleko. V takovém případě spojí celé peklo, aby ji přiměl k návratu ven.²⁴

6. Ach, můj Pane, zde je zapotřebí Vaší Pomoci, neboť bez Ní se nedá dělat nic. *Jan 15,5* Pro Vaše Milosrdenství, nedopusťte, aby tato duše byla oklamána, aby zanechala toho, s čím začala.²⁵ Udělte jí světlo, aby viděla, že právě v tomto spočívá veškeré její dobro, a aby se stáhla do ústraní před špatnými společnostmi. Neboť je velikánská věc stýkat se s těmi, kdo se tím rovněž zabývají,²⁶ přidružit se nejen k těm, které vidí v těchto obydlích, kde sama přebývá,²⁷ nýbrž k těm, u nichž poznává, že vstoupili do těch, které jsou blíže středu. Bude jí to totiž velkou pomocí a může s nimi tolik rozmlouvat, že ji do nich nakonec uvedou s sebou.

Ať se vždy přidržuje rady, aby se nenechala přemoci. Vidí-li ji totiž Démon s velkou rozhodností, že by spíše přišla o život a odpočinek a všechno, co se jí nabízí, než aby se vrátila do první místnosti, mnohem dříve ji nechá být. Ať je mužná²⁸ a ne z těch, kdo si lehali na zem, aby pili ústy, když byli na cestě do bitvy, nevím už, s kým,²⁹ *Sd 7,5n* nýbrž ať se rozhodne, že jde bojovat proti všem Démonům a že k tomu nejsou lepší zbraně než ty kříže.³⁰

7. I když jsem to vyjádřila už jindy,³¹ je to tak důležité, že to znovu zopakuji zde. To jest, aby si duše nepřipomínala, že v tom, co začíná, jsou i pohodlí,³² neboť jde o velmi nízký způsob, jak začít stavět tak vzácnou a velkou budovu, a začnou-li na písku, *Mt 7,26n.par* všechno se jim zřítí na zem, nikdy nepřestanou být znechucovány a pokoušeny. Nejde totiž o příbytky, kde by pršela mana; *Ex 16,4–35; Mdr 16,20; Žl 78,25; 105,40* ty jsou až dále, kde všechno jako by odpovídalo jen na to, co chce duše, protože ta nechce nic jiného než to, co chce Bůh.³³

To je mi náramná věc, že dosud ještě setrváváme v tisíci rozpacích a nedokonalostech, a naše ctnosti dosud neumějí ani chodit, poněvadž je to nedávno, co se začaly rodit – ba kéž by se zalíbilo Bohu, aby tu skutečně začaly být – a my nemáme ani trochu studu a chceme okoušení v modlitbě a naříkáme si na vyprahlosti? Kéž se nám to nikdy nepřihodí, sestry. Obejměte Kříž, který váš Snoubenec nesl na Svých Ramenou,³⁴ a pochopte, že právě toto má být váš podnik. Ta, která snese více utrpení, ať pro Něj trpí víc, a stane se tou nejosvobozenější. Za to ostatní, jako za podružnou záležitost, pokud vám ji udělí Pán, Mu prostě vzdejte mnohé díky.

8. Jistě vám bude připadat, že – co se týče snášení vnějších strádání – jste velmi odhodlané, jen když vás Bůh hýčká v nitru. Jeho Majestát ovšem ví, co je pro nás vhodnější; není důvod Mu radit, co nám má darovat, vždyť nám právem může říci, že ani nevíme, oč to vlastně žádáme. *Mk 10,38a.par* Veškerý nárok u toho, kdo začíná s vnitřní modlitbou – a na to ať se nezapomíná, neboť je to velmi důležité – má spočívat v ochotě k námaze a v rozhodnosti a v takovém uzpůsobení, jehož jen lze dosáhnout vším možným nasazením, který co nejvíc spodobuje vlastní vůli s Vůlí Boží. A jak to ještě řeknu dále,³⁵ buďte si velmi jisté, že právě v tomto spočívá veškerá nejvyšší dokonalost, které lze na duchovní cestě dosáhnout. Kdo dokonaleji nabude tohoto,³⁶ obdrží od Pána víc a dospěla na této cestě dále. Nemyslete si, že je tu nějaká další arabština³⁷ navíc ani nějaké neznámé a nepochopitelné věci, vždyť právě v tomto spočívá veškeré naše dobro. Nuže, bloudíme-li už na začátku, když chceme hned, aby Pán konal naši vůli a aby nás vedl, jak si to sami představujeme, jak odolná asi tak bude tato stavba?

Snažme se tedy konat to, co je na nás, a střežit se této jedovaté havěti. Vždyť mnohdy Pán chce, aby nás pronásledovalo tisíc myšlenek a aby nás skličovaly, aniž bychom je byly s to od sebe odehnat, a vyprahlosti, a někdy dokonce dopouští, aby nás uštkly, abychom se před nimi uměly později lépe chránit a aby si ověřil, zda nás velmi tíží, že jsme Jej urazily.

9. Neztrácejte proto odvahu, pokud někdy upadnete, abyste se snad nepřestaly snažit kráčet vpřed, vždyť i z onoho pádu Bůh vyzíská dobro, jak to dělá ten, kdo prodává protilátku,³⁸ aby vyzkoušel, zda je dobrá, když nejprve vypije jed. I kdybychom z ničeho jiného nepoznávali svou bídu a velkou škodu, kterou nám působí, když jsme příliš rozptýlení,³⁹ než právě z této ofenzívy,⁴⁰ kterou se musí projít, chce-li se člověk znovu usebrat, i tak to stačí.⁴¹ Může být větší zlo než to, že nenalezneme samy sebe ve svém vlastním domě? Jakou naději můžeme mít na to, že se zklidníme v jiných věcech, nedokážeme-li se zklidnit v těch svých? Vždyť i tak velcí a opravdoví přátelé a příbuzní a ti, s nimiž je nám stále – i kdybychom to nechtěli – souzeno žít, jako jsou naše mohutnosti, jak se zdá, proti nám vedou válku jako ti, kdo se cítí dotčeni boji, které jim způsobily naše neřesti! Pokoj, pokoj, mé sestry, řekl Pán a tolikrát Své Apoštoly napomenul. *Mk 9,50; Lk 24,36; Jan 20,19–21.26* Nuže, věřte mi, že pokud jej nemáme a neusilujeme o něj v našem domě,⁴² nenalezneme jej u cizích.

Ať už skončí tato válka; pro Krev, kterou pro nás prolil, žádám o toto já vás, které jste začaly vstupovat do svého nitra. A aby to těm, kdo začali vstupovat, nestačilo a nevrátilo je to snad nazpět, ať si hledí toho, že je horší další pád než ten původní.⁴³ Už vidí svou ztrátu, a tak ať důvěřují v Boží Milosrdenství a ani trochu v sebe,⁴⁴ a uvidí, jak je Jeho Majestát nese z jedněch příbytků do dalších a uvádí je do země,⁴⁵ kde se vás tyto šelmy nemohou ani dotknout ani vás rušit. Nýbrž že duše si je všechny podrobuje a tropí si z nich posměch a těší se z mnohem více dobrodiní, než po jakých by dokázala zatoužit, a tím myslím, už v tomto životě.

10. Neboť, jak jsem řekla na začátku,⁴⁶ už jsem vám napsala,⁴⁷ jak se máte chovat v těchto zmatcích, jež zde vnuká Démon, a jak se člověk nemá začít usebírat silou paží,⁴⁸ leč s mírností, abyste mohli v modlitbě setrvávat nepřetržitěji, neřeknu zde již víc, než že – dle mého názoru – je zde velmi důležité rozmlouvat se zkušenými osobami. Jinak byste si u věcí, které je nezbytné udělat, mohly myslet, že jde o velkou nevěrnost.⁴⁹ Jelikož se nejedná o to, že bychom jí zanechaly, Pán vše povede k našemu prospěchu, i kdybychom snad nenašly nikoho, kdo by nás poučil, protože na toto zlo⁵⁰ není lék – pokud se nezačne znovu – leč duše se postupně, den ze dne ztrácí, a kéž by se zalíbilo Bohu, aby si toho alespoň byla vědoma.

11. Některá z vás by si mohla myslet, že je-li takovým zlem vracet se zpět, lépe by bylo s tím vůbec nezačít, nýbrž zůstat vně hradu. Již jsem vám ale na začátku řekla,⁵¹ a říká to i Sám Pán, že kdo se vydává do nebezpečí, ten na ně jednou doplatí, *Sir 3,26* a že vstupní branou do tohoto hradu je modlitba.⁵² Nuže, myslet si, že můžeme vstoupit do Nebe, aniž bychom vstoupily do sebe a poznaly sebe samé a rozvažovaly o své bídě a o tom, zač vděčíme Bohu, a prosily Jej mnohokrát o Milosrdenství, je pořádný nesmysl.

Pán Sám praví: „Nikdo nevystoupí⁵³ k Mému Otci, leč skrze Mne“ (nevím, zda to říká přesně takto, myslím, že ano)⁵⁴ *Jan 14,6* a „kdo vidí Mne, vidí Mého Otce“. *Jan 14,9* Nuže, pokud na Něj nikdy nehledíme ani nerozvažujeme o tom, zač Mu vděčíme a jakou Smrt pro nás vytrpěl, nevím, jak bychom Jej mohly znát, ani jak bychom mohly konat skutky v Jeho službě. Vždyť víra bez nich⁵⁵ *Jak 2,17* a bez toho, že by člověk kráčel přimknut k hodnotě Zásluh Ježíše Krista, našeho Dobra, jakou tak asi hodnotu může mít, a co nás asi tak probudí k tomu, abychom tohoto Pána milovaly? Kéž se Jeho Majestátu zalíbí, aby nám dal pochopit, jak mnoho Ho stojíme a že služebník není víc než jeho pán⁵⁶ *Mt 10,24; Jan 15,20a* a že máme zapotřebí konat, abychom se mohli těšit z Jeho Slávy, *Mk 10,17nn.par* a že k tomu všemu je nám zapotřebí, abychom se modlily, a nebyly tak neustále v pokušení. *Mt 6,3par; Mk 14,38par*