KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

TŘETÍ PŘÍBYTKY

1. kapitola

Pojednává o tom, jak malou jistou můžeme mít, dokud žijeme v tomto vyhnanství, byť by se jednalo o sebevznešenější stav, a jak je vhodné postupovat s bázní. Je zde několik cenných bodů.

1. Těm, kdo z Božího Milosrdenství zvítězili v těchto bojích a díky vytrvalosti vstoupili do třetích¹ příbytků, co jiného řekneme, leč „blahoslavený muž, který se bojí Pána“? *Žl 112 (111),1* Nebylo to zrovna málo, že mi Jeho Majestát dopřál, abych nyní, v této době,² porozuměla, co v lidovém jazyce znamená tento verš, vzhledem k tomu, jak jsem v této záležitosti nechápavá.³ Zajisté jej právem nazveme blahoslaveným, vždyť nevrací-li se nazpět, nakolik tomu dokážeme rozumět správně, jde jistou⁴ cestou své Spásy. Z toho vyrozumíte, sestry, proč je tak důležité zvítězit v těch předchozích bitvách. Považuji totiž za jisté, že Pán je nikdy neopomene uvádět do jistoty⁵ svědomí, což je nemalé dobro. Říkám do jistoty a vyjádřila jsem to špatně, protože ta v tomto životě není, a proto to vždy chápejte, jak to myslím: pokud neopustí započatou cestu!

2. Je to hodně velká bída vést život, ve kterém se musím stále chovat jako ti, kdo mají nepřátele přede dveřmi, takže nemohou ani spát ani jíst beze zbraní a stále být v obavě, že se někudy mohou prolomit do této tvrze. Ó, můj Pane a mé Dobro! Jak můžete chtít, aby se toužilo po tak bídném životě? Vždyť není možné přestat chtít a prosit, abyste nás z něj vytrhl, pokud tu není naděje, že jej ztratíme kvůli Vám⁶ anebo že jej velmi opravdově vynaložíme k Vaší službě, ale především, pokud nepochopíme, že taková je Vaše Vůle.⁷ Je-li taková, můj Bože, pak kéž zemřeme s Vámi,⁸ *Jan 11,16* vždyť život bez Vás⁹ a s těmito obavami, že by bylo možné ztratit Vás navždy, není ničím jiným, leč mnohonásobným umíráním.¹⁰

Proto tvrdím, dcery, že blahoslavenství, které si máme vyprošovat je, abychom se již nacházely v jistotě blažených.¹¹ Vždyť s těmito obavami, jaképak asi uspokojení může mít ten, jehož veškerým uspokojením je pouze uspokojovat Boha? A uvažte, že právě toto, ba i mnohem větší měli někteří¹² světci, kteří pak přesto ještě upadli do těžkých hříchů. A nemáme jistotu, že nám Bůh podá Pomocnou Ruku,¹³ abychom se z nich dostaly¹⁴ a činily pokání jako¹⁵ oni.¹⁶

3. Mé dcery, i toto píšu zajisté s takovou bázní, že ani nevím, jak to dokážu napsat ani jak dokážu žít, když si na to vzpomenu, což je často. Proste Jej, mé dcery, aby žil Jeho Majestát ve mně stále, vždyť není-li tomu tak, jakou jistotu může mít život tak špatně vynaložený jako je ten můj? A kéž vás netíží zjištění, že je tomu tak, jak jsem to u vás občas viděla, když vám to říkám. Pochází to jistě z toho, že byste rády, bych byla velmi svatá, a máte pravdu: já bych to také ráda. Ovšem co mám dělat, když jsem o to přišla, a to pouze svou vinou?! Jistě, nebudu si naříkat na Boha, že by mi snad přestal udílet dostatečnou Pomoc, aby se tyto vaše touhy uskutečnily. Nemohu to přitom říci bez slz a velkého zahanbení, když vidím, že píšu pro ty, kdo mohou učit mne. Poslušnost byla v tomto případě drsná! Kéž se zalíbí Pánu – vždyť se to dělá kvůli Němu – aby to poněkud přispělo k vašemu užitku, a vy jste Jej pak prosily, aby odpustil této bídné opovážlivé ženě.

Jeho Majestát ovšem dobře ví, že mohu doufat pouze v Jeho Milosrdenství. A jelikož nejsem s to přestat být tím, čím jsem byla,¹⁷ nemám jiný lék než se k ní přimknout a důvěřovat v Zásluhy Jeho Syna a Panny, Jeho Matky, jejíž hábit nehodně nosím a vy jej nosíte rovněž. Chvalte Jej, mé dcery, vždyť jste doopravdy dcerami této Paní, a tak se nemáte proč stydět, že já jsem tak ubohá. Jelikož máte tak Dobrou Matku, jakož i to, že je vaší Patronkou,¹⁸ ani mé hříchy a to, jaká jsem, nestačí na to, abych jakkoli zdiskreditovala tento posvátný Řád.

4. Ovšem na jednu věc vás upozorním, abyste si totiž ani proto, že je Řád takový, ani proto, že máte takovou Matku, nebyly příliš jisté, vždyť velmi svatý byl i David, a samy vidíte, jaký pak byl Šalomoun.¹⁹ *Sir 47,19–21* Ani se nespoléhejte na velkou uzavřenost²⁰ a kajícnost, v níž žijete, ani ať vás příliš neujišťuje stálý styk s Bohem a to, že se cvičíte ve vnitřní modlitbě tak ustavičně a že jste v ústraní od světských věcí a že jste jimi – podle svého názoru – již dostatečně pohrdly. Toto všechno je dobré, ale nestačí to – jak jsem řekla²¹ – abychom se přestaly obávat, a tak v sobě nechte dál znít tento verš, a často si jej připomínejte v paměti: Beatus vir, qui timed Dominun.²² * Žl 112 (111),1*

5. Už nevím, o čem jsem to povídala, protože jsem se velmi odchýlila od tématu, a když si vzpomenu na sebe, lámou se mi křídla, abych řekla něco dobrého.²³ A tak toho chci nyní nechat a vrátit se k tomu, o čem jsem začala mluvit, tj. o duších, které vstoupily do třetích příbytků. Pán jim neudělil nijak malou Milost, když prošly prvními nesnázemi, leč naopak velmi velkou. Takových duší je na světě, z Pánovy Dobroty, věřím, hodně. Velmi touží neurážet Jeho Majestát, chrání se i všedních hříchů, a rády konají skutky kajícnosti,²⁴ mají své hodiny usebrání, dobře vynakládají s časem, cvičí se ve skutcích lásky vůči svým bližním, jsou velmi spořádaní ve svém mluvení a oblékání a vedení domu, pokud je mají na starosti. Je to jistě vytoužený stav a jak se zdá, není tu důvod, proč by se jim měl upírat vstup až do posledního příbytku, ani jim jej Pán opravdu neupře, pokud to chtějí ony samy, vždyť je to skvělá disponovanost k tomu, aby jim prokázal veškerou Milost.

6. Ó, Ježíši, kdo by řekl, že nechce tak velké Dobro, zvláště když už prošel tím, co je nejnamáhavější? Ne, nikdo; všechny říkáme, že to chceme. Jelikož je však zapotřebí víc, aby duše zcela vlastnila Pána, nestačí to říct, jako to nestačilo u onoho mladíka, kterého se Pán zeptal, zda chce být dokonalý. *Mk 10,17–22par* Co jsem začala mluvit o těchto příbytcích, mám jej stále na zřeteli, protože jsme doslova a do písmene takové. A to nejobvyklejší, co z toho vzchází,²⁵ jsou zde velké vyprahlosti ve vnitřní modlitbě, i když příčiny toho jsou i jiné. A to ponechávám stranou vnitřní strádání, která mívají mnohé dobré duše a která jsou nesnesitelná a značně bez jejich zavinění – z nichž je Pán vyvádí s velkým ziskem – jakož²⁶ i ty, co mají melancholii²⁷ a jiné nemoci. Ostatně, u všech záležitostí musíme podržet stranou²⁸ Boží Záměry.

Jak to ovšem sama vidím – a to je to nejobvyklejší – jde o to, co už jsem řekla.²⁹ Jelikož totiž tyto duše vidí, že by za žádnou cenu nezhřešily těžce a mnohdy by se vědomě nedopustily ani všedního hříchu, a že dobře vynakládají svůj život a majetek, nedokážou trpělivě snést, že se jim zavírají vstupní dveře tam, kde přebývá náš Král, za jehož vazaly se považují a jimi také skutečně jsou. Vždyť i zde³⁰ jich má pozemský král mnoho, a přece ne všichni vstupují až do jeho komnaty.

Vstupte, vstupte, mé dcery, do svého nitra! Postupte dál od svých nicotných děl,³¹ vždyť abyste se staly opravdovými křesťankami, musíte konat toto všechno a ještě mnohem víc, a ať vám prozatím stačí, že jste Božími vazalkami. Nechtějte příliš, abyste nezůstaly bez ničeho! Hleďte na světce, kteří vstoupili až do komnaty tohoto Krále, a zjistíte, jaký je rozdíl mezi nimi a námi. Nežádejte to, co jste si nezasloužily; ba, ani by nám nemělo přijít na mysl, že bychom si to mohly zasloužit, byť bychom sloužily sebevíc, my, které jsme urážely Boha.

7. Ó, pokoru, pokoru! Nevím, co to mám v tomto případě za pokušení, když se nemohu zbavit přesvědčení, že tomu, kdo se tolik zabývá³² těmito svými vyprahlostmi, nejspíš pokora poněkud chybí.

Opakuji, že ponechávám stranou velká vnitřní strádání, jak jsem již řekla,³³ neboť ta jsou mnohem víc³⁴ než pouhý nedostatek zbožnosti. Zkoumejme samy sebe, mé sestry, anebo spíše kéž nás prověří zkouškou Pán, který to umí udělat tak dobře, *Žl 26 (25),2; 139 (138),23* i když my to mnohdy nechceme pochopit; a přejděme nyní k oněm tak uspořádaným duším. Vizme, co dělají pro Boha, a hned uvidíme, jak nemáme žádný důvod si Jeho Majestátu stěžovat. Vždyť pokud se k němu obracíme zády a odcházíme smutní,³⁵ když nám říká, co máme dělat, abychom se stali dokonalými, *Mt 19,21n* co chcete, aby ještě udělal Jeho Majestát, který má udělit Odměnu ve shodě s láskou, kterou k Němu chováme? A tato láska, dcery, nemá být pouze vybájena v naší obrazivosti, leč prozkoušená skutky; ale nemyslete si, že má zapotřebí našich skutků, leč pouze rozhodnutí naší vůle.³⁶

8. Nejspíš se nám zdá, že my, které máme řeholní oděv a přijímáme jej ze své vůle,³⁷ a opouštíme všechny světské záležitosti, a to, co jsme vlastnily, kvůli Němu (i kdyby mělo jít jen o sítě svatého Petra, *Mk 1,18par* vždyť tomu, kdo dává všechno to, co má, to připadá hodně), že už je vlastně všechno vykonáno. Je to jistě hodně dobrá dispozice, pokud v tom člověk vytrvá a nevrací se k tomu, aby se zabýval havětí prvních příbytků, byť by to bylo jen na úrovni touhy, neboť vytrvá-li v tomto obnažení a zanechání všeho, získá to, oč usiluje. Musí tomu však být pod podmínkou – a hleďte, že vás na to upozorňuji – aby se považoval za neužitečného služebníka, jak říká svatý Pavel nebo Kristus,³⁸ *Lk 17,10b* a věřil, že tím nedonutil našeho Pána, aby jí prokázal Milosti tohoto druhu, leč spíše jako ten, kdo více obdržel a je proto víc zavázán. *Lk 12,48b* Co můžeme udělat my pro tak štědrého Boha, který za nás zemřel a nás stvořil a ustavičně nám dává bytí,³⁹ než jen, že se budeme považovat za šťastlivce, že se pouze malinko ubírá z toho, zač Mu dlužíme, s ohledem na to, čím nám posloužil⁴⁰ *Mk 10,45par; Lk 22,27c; Jan 13,12–17* (s nechutí užívám tohoto slova, ale jde opravdu o toto, vždyť nedělal nic jiného ve všem, co žil na tomto světě), aniž bychom Jej přitom prosili znovu o Milosti a Obdarování?

9. Velice si hleďte, dcery, některých věcí, jež jsou zde poznamenány, i když zpřeházeně,⁴¹ jelikož to nedokážu objasnit lépe. Pán Sám vám dá, abyste tomu lépe porozuměly a vyzískaly z vyprahlostí pokoru a ne neklid, což je to, oč usiluje Démon. A věřte, že tam, kde se pokora nachází doopravdy, i kdyby Bůh nikdy neudělil žádná zvláštní Obdarování, udělí přinejmenším pokoj a odevzdanost, abyste byly spokojenější než jiní lidé i s těmito Obdarováními. Vždyť často – jak jste jistě četly⁴² – je Božský Majestát udílí těm nejslabším; a přesto se domnívám, že ti by je nevyměnili za sílu těch, kdo kráčejí vyprahlostmi. Jsme totiž přátelsky nakloněni spíše uspokojením než Kříži! Zkoušej nás, Pane, Ty,⁴³ který znáš pravdu, abychom tak my poznaly sebe samé. *Žl 26 (25),2; 139 (138),23*