KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
 

PÁTÉ PŘÍBYTKY

1. kapitola

Začíná pojednávat o tom, jak se ve vnitřní modlitbě duše sjednocuje s Bohem. Ozřejmuje, na základě čeho se pozná, že se nejedná o klam.

1. Ó, sestry! Jak bych vám jen vypověděla celé to bohatství a poklady a rozkoše, které se nacházejí v pátých příbytcích? Myslím, že by bylo lépe o těch, které ještě zbývají,¹ neříkat nic, neboť nejspíš i tak to nepůjde vyjádřit ani rozum to nebude umět pochopit ani přirovnání tu neposlouží, aby to objasnila, jelikož pozemské záležitosti jsou pro tento účel příliš nízké.²

Sešlete mi, můj Pane, z Nebe Světlo, abych alespoň nějaké mohla předat těmto Vašim služebnicím a abyste ráčil způsobit, že se přinejmenším některé z nich budou natolik obvykle těšit z těchto radostí, aby nebyly oklamány Démonem, proměněným v anděla světla,³ *2Kor 11,24* vždyť všechny jejich touhy se zaměřují jen na to, že touží uspokojit Vás.

2. A i když jsem řekla „některé z nich“, ve skutečnosti je jich jen velmi málo, které by do nich nevstoupily. Je zde totiž více i méně,⁴ a z tohoto důvodu říkám, že je jich většina, které do nich vstoupí.⁵ U některých záležitostí ovšem, které zde vylíčím, že jsou v tomto obydlí, mám za to, že je jich málo. Ale i kdyby se nejednalo o víc, než jen dojít ke dveřím, už to je značné Milosrdenství, které nám prokazuje Bůh, vždyť i když je mnoho povolaných, málo je vyvolených. *Mt 22,14*

A tak nyní říkám jen, že i když my všechny, které nosíme tento posvátný hábit Karmelu, jsme⁶ povolány k vnitřní modlitbě a kontemplaci – vždyť toto byl náš počátek, z tohoto rodu pocházíme, totiž oněch našich svatých otců z Hory Karmel, kteří v tak velké samotě a s takovým pohrdáním světa hledali tento poklad, tuto vzácnou perlu, *Mt 13,44–46* o které mluvíme⁷ – málokteré⁸ z nás se dostatečně disponujeme k tomu, aby nám ji Pán odhalil. Neboť, co se týče toho vnějšího,⁹ kráčíme dobře, abychom dospěly k tomu, čeho je zapotřebí; co do ctností ovšem, abychom dospěly až sem, potřebujeme toho mnoho, mnoho, a nezanedbat nic malého ani velkého.¹⁰ Proto, mé sestry, vzhůru, prosme Pána, aby – vzhledem k tomu, že se můžeme těšit z Nebe již zde na zemi – nám prokázal Svou Přízeň, aby z toho nesešlo naší vinou, a aby nám ukázal cestu a daroval duši síly, aby kopala tak dlouho, až najde tento skrytý poklad, *Mt 13,44* neboť je pravda, že je v nás samotných. Poněvadž to bych osobně ráda dala na srozuměnou, pokud by se Pánu zlíbilo, abych to svedla.

3. Řekla jsem „síly duši“, abyste pochopily, že ty tělesné tomu, komu je Bůh, náš Pán neudělí, nijak nechybějí;¹¹ nezneschopňuje takto totiž nikoho, aby nebyl s to si koupit Jeho Bohatství. Spokojí se jednoduše s tím, když Mu každý dá všechno to, co má. *Mt 13,46* Požehnán buď tak Velký Bůh!

Ovšem hleďte, dcery, že k tomu, o čem zde pojednáváme, nechce, abychom si cokoli ponechaly. Ať málo nebo mnoho, všechno to chce pro Sebe, a ve shodě s tím, co poznáte, že jste darovaly, vám budou prokázány větší nebo menší Milosti. Není lepší důkaz, aby se zjistilo, zda naše modlitba dospívá ke sjednocení nebo ne.¹² Nedomnívejte se, že se jedná o něco vysněného jako u předešlého příbytku.¹³ Říkám „vysněného“, protože to vypadá tak, jako když je duše podřimující,¹⁴ neboť to nevypadá, ani že spí, ani se necítí probuzená. Zde však, jelikož jsou všechny mohutnosti uspány, a to dobře uspány vůči všem pozemským záležitostem i nám samotným – poněvadž skutečně se tu doopravdy setrvává jako beze smyslu po onu krátkou dobu, co to trvá,¹⁵ takže tyto duše ani nemohou přemýšlet, i kdyby chtěly – zde prostě není zapotřebí s dovedností vypojit myšlení.¹⁶

4. Dokonce i co se týče milování, pokud se Mu oddává, neví, jak se to děje, ani čím je to, co miluje, ba ani, co by ráda. Prostě, jako ten, kdo po všech stránkách zemřel světu, aby žil více v Bohu, takže je to pro něj velmi lahodná smrt, vytrhávání duše ze všech činností, které může mít, dokud je v těle. Rozkošná smrt, neboť i když se zdá, že se od něj¹⁷ duše doopravdy odděluje, aby mohla snáze setrvávat v Bohu, a to natolik, že ani já sama nevím, zda mu ještě zbývá nějaký život, aby vůbec dýchalo (právě jsem nad tím přemýšlela a zdá se mi, že ne; přinejmenším, pokud to dělá,¹⁸ není si vědoma, že to dělá).¹⁹ Veškerý její rozum by se rád zaměstnal tím, že porozumí přinejmenším něčemu z toho, co cítí, a poněvadž mu na to jeho síly nestačí, je tím natolik překvapen,²⁰ že – pokud se neztrácí zcela – nehýbe nohou ani rukou, jak to říkáme o osobě, která je tak ochablá, že už nám připadá, že je mrtvá.

Ó, skrytá Boží Tajemství, u kterých by se nikdy neukojila má touha dát je na srozuměnou, kdyby mi připadalo, že jsem toho alespoň trochu schopna! A tak klidně řeknu tisíc hloupostí, jen abych to občas třeba vystihla, a abychom díky tomu velmi chválily Pána.

5. Řekla jsem, že nešlo o něco vysněného, protože v příbytku, který byl právě probrán,²¹ a to i tehdy, je-li tam zkušenost hojná, duše setrvává v pochybnosti, oč se tu jednalo, zda se jí to jen nezdálo, zda nespala, zda jí to bylo dáno od Boha nebo zda se naopak proměnil Démon v anděla světla.²² *2Kor 11,24* Zůstává v tisícerých pochybnostech, a je dobře, aby je měla, protože – jak jsem řekla²³ – i samotná přirozenost nás tam²⁴ může někdy oklamat. Neboť i když tam není tolik prostoru pro to, aby tam vstoupila jedovatá havěť, nějaká ta ještěřička²⁵ ano, jelikož jsou totiž mrštné, vniknou ledaskde. A i když nepůsobí škodu (zvláště, když si jich duše nevšímají – jak jsem řekla²⁶ – protože jde o myšlenečky,²⁷ které pocházejí z obrazivosti a z toho, co bylo právě řečeno), často přinejmenším obtěžují. Sem, do tohoto příbytku²⁸ ať si jsou ještěrky sebemrštnější, vstoupit nemohou. Neboť není takové obrazivosti ani paměti ani rozumu, který by mohl tomuto dobru zabránit, a odvážila bych se tvrdit, že jde-li doopravdy o sjednocení Boha,²⁹ Démon sem nemůže vstoupit ani způsobit jakoukoli škodu. Jeho Majestát je totiž tak spojen a sjednocen s bytností duše, že se neodváží přiblížit, ba nejspíš ani toto skryté tajemství nechápe. A je to jasné: vždyť říká-li se, že nechápou naše myšlení,³⁰ tím spíše nepochopí věc tak skrytou, že ji Bůh nesvěřuje ani našemu³¹ myšlení.

Ó, jak veliké Dobro je stav, kde nám tento Zlořečený nepůsobí škodu! Duše tím nabývá tak velkých zisků, jelikož v ní působí Bůh, aniž by ji přitom kdokoli rušil, ani my sami ne. Co by nám asi tak nedaroval Ten, kdo je tak velkým Přítelem obdarovávání³² a může dát cokoli, co chce?

6. Zdá se, že vás zanechávám ve zmatku, když říkám „jde-li o sjednocení s Bohem“, jako kdyby existovala i jiná sjednocení. To bych řekla, že existují! I když se jedná o malicherné záležitosti, pokud jsou milovány příliš, i při nich Démon duše nadchne;³³ ne ovšem takovým způsobem jako Bůh ani s podobnou rozkoší a zadostiučiněním duše a pokojem a radostí. Je to³⁴ nad všechny rozkoše a nad všechna uspokojení, a nemá to nic společného ani s tím, kde se zmíněná nebo pozemská uspokojení rodí,³⁵ neboť se to zakouší velmi odlišně, jak to jistě poznáte z vlastní zkušenosti. Jednou jsem uvedla,³⁶ že rozdíl mezi nimi je takový, jako kdyby se tato³⁷ nacházela v této obhroublosti těla a ony³⁸ v morku kostí, a vystihla jsem to, myslím, protože lépe to vyjádřit nedokážu.

7. Zdá se mi, že vás ještě nevidím spokojené, jelikož se vám nejspíš zdá, že se můžete zmýlit, neboť tento vnitřní svět je drsné prověřovat. A i když pro toho, kdo si tím prošel, stačí, co bylo uvedeno, jelikož rozdíl je opravdu velký, chci vám poskytnout jasnou známku, díky níž se nebudete moci oklamat ani pochybovat, zda je to od Boha. Jeho Majestát mi ji totiž dnes nechal vytanout v paměti, a mně přijde, že je jistá.

V těchto nesnadných záležitostech, i když se mi zdá, že věci rozumím a že říkám pravdu, přesto používám onoho vyjádření „zdá se mi“. Kdybych se totiž přece jen mýlila, jsem velmi ochotna uvěřit tomu, co by mi řekli ti, kdo mají velké vzdělání.³⁹ Neboť i když oni sami třeba těmito věcmi neprošli,⁴⁰ mají v sobě tito velcí vzdělanci jakési nevímco,⁴¹ neboť s ohledem na to, že je má Bůh jako světlo pro Svou Církev, jde-li o pravdu, udělí jim je,⁴² aby se to přijalo. A nejsou-li příliš rozptýleni,⁴³ leč služebníci Boží, nikdy se nepodivují Jeho Velikostem,⁴⁴ neboť správně pochopili, že Bůh může ještě mnohem a mnohem víc. A i když některé věci jistě ne tak podrobně objasněné, jiné nejspíš nacházejí již napsané,⁴⁵ takže se mohou přesvědčit o tom, že je možné, aby se jimi procházelo.

8. Co do této věci mám velikánskou zkušenost a také mám jinou ohledně bázlivých polovzdělanců, neboť ti mě vždy přijdou draho.⁴⁶ Přinejmenším se domnívám, že ten, kdo nevěří, že Bůh může mnohem víc a že to považuje za dobré a že to občas svým tvorům udělil, neprodyšně uzavírá dveře možnosti, aby je člověk mohl přijmout. Proto ať se to vám, sestry, nikdy nestane, leč vždy věřte Bohu, že může mnohem víc a víc a neupínejte své oči na to, zda jsou ubozí nebo naopak dobří ti, kterým je⁴⁷ prokazuje, protože Jeho Majestát to Sám nejlíp ví,⁴⁸ jak jsem vám to již řekla.⁴⁹ Není důvod, proč se do toho plést, leč s prostou srdce a pokorou máme sloužit Jeho Majestátu a chválit jej pro Jeho Díla a Divy.

9. Nuže, vraťme se k oné známce, o které říkám,⁵⁰ že je pravdivá:⁵¹ již vidíte tuto duši, jak ji Bůh učinil otupělou vůči všemu, aby do ní lépe vtisknul opravdovou moudrost, takže ani nevidí ani neslyší ani nevnímá po dobu, co je na tom tak, což je vždy jen krátce – a jí to připadá ještě mnohem kratčeji, než jak tomu nejspíš je – a tehdy Bůh přimyká Sebe Samého k nitru oné duše natolik, že když se probere, rozhodně⁵² nemůže pochybovat o tom, že byla pohroužena v Bohu a Bůh v ní. Tato pravda v ní zůstává s takovou pevností,⁵³ že i když uplynou léta, aniž by jí Bůh onu Milost znovu udělil, ona na Ni ani nezapomene ani nemůže pochybovat o tom, že k Ní došlo. A to ponechme stranou trvalé účinky, které z toho má, neboť ty proberu později;⁵⁴ toto je ovšem něco, co je nám naprosto vhod.

10. Nuže, řeknete mi: Jak to daná osoba zjistila nebo jako to poznala, když nic nevidí ani nepoznává? Neříkám, že to zjistila tehdy,⁵⁵ nýbrž že to vidí jasně až posléze, a to ne proto, že by se jednalo o vidění, nýbrž jde o jistotu, která jí zůstává v duši a kterou může takto vložit jen Bůh. Vím o jedné osobě,⁵⁶ která se předtím nedozvěděla, že Bůh je ve všech věcech skrze přítomnost a moc a bytnost,⁵⁷ a na základě jedné Milosti tohoto druhu, kterou jí Bůh prokázal, tomu začala věřit tak, že i když jí jeden z těch polovzdělanců, o kterých jsem se zmínila⁵⁸ a jehož se ona zeptala, jak je v nás Bůh – a on to věděl tak pramálo jako ona předtím, než jí to Bůh dal na srozuměnou – odpověděl, že v nás není, leč jen skrze Milost, ona měla přesto tuto pravdu tak pevně v sobě, že mu neuvěřila, ale zeptala se jiných, kteří jí řekli pravdu, což ji velmi utěšilo.⁵⁹

11. Neměly byste se ovšem nechat oklamat zdáním, že tato jistota nabývá tělesné podoby, jako je tomu u Těla našeho Pána Ježíše Krista, které je přítomno v Nejsvětější Svátosti, ačkoli Je nevidíme. Neboť zde tomu tak není, nýbrž jde jedině o Božství.⁶⁰ Nuže, jak nám to, co nevidíme, může zůstat s takovou jistotou? To já sama nevím, jde o Jeho Díla. Vím ale, že říkám pravdu, a u toho, v kom tato jistota nezůstává, bych osobně neřekla, že se jedná o sjednocení celé duše⁶¹ s Bohem, leč snad jen některé mohutnosti, anebo o mnohé jiné druhy Milostí, které Bůh prokazuje duši.

Musíme přestat u všech těchto věcí hledat vysvětlení, jak se to stalo. Vždyť náš rozum stejně není s to dospět k tomu, aby to pochopil, proč se tím tedy chceme úplně vyčerpat?⁶² Stačí nám vidět, že je Všemohoucí Ten, který to vše působí. A poněvadž toho nejsme schopny žádným způsobem, byť bychom vynakládaly kdovíjaká úsilí na to, abychom toho dosáhly, leč je to Bůh Sám, kdo to působí, nechtějme být takové, abychom to věděly.⁶³

12. Nyní si připomínám ohledně toho, co říkám, že „nejsme schopny žádným způsobem“, že jste jistě už slyšely o tom, co říká snoubenka v Písních: „Král mě uvedl do vinného sklípku“, nebo „umístil mě“ tam, myslím, že říká.⁶⁴ *Pís 2,4* A neříká, že se tam odebrala sama. A také říká, že hledala svého Milovaného tu i tam. *Pís 3,2* To je,⁶⁵ jak to chápu, onen sklípek,⁶⁶ kam nás chce umístit Pán, kdy chce a jak chce. Ovšem, i kdybychom vynakládaly sebevětší úsilí, nemůžeme tam vstoupit samy. Musí nás tam umístit Jeho Majestát a On Sám vstoupit do středu⁶⁷ naší duše. A aby Své Divy projevil lépe, nechce, abychom na tomto⁶⁸ měly nějaký významnější podíl než svou vůlí, která se Mu zcela podrobila, ani aby se mu otevírala brána mohutností a smyslů, neboť ty jsou všechny uspány. Leč má vstoupit do středu⁶⁹ duše bez žádné,⁷⁰ jak vstoupil ke svým učedníkům, když jim řekl: Pax vobis („Pokoj vám“) *Jan 20,19* anebo když vyšel z Hrobu, aniž by odvalil kámen.⁷¹

Dále uvidíte,⁷² jak Jeho Majestát chce, aby se z Něj duše těšila ve svém vlastním středu, ba ještě mnohem víc než zde pak v posledním příbytku.⁷³

13. Ó, dcery, jak mnoho toho uvidíme, pokud ovšem nechceme vnímat víc, než jen svou nízkost a bídu a poznávat, že nejsme hodny být služebnicemi tak Velkého Pána, *Lk 17,10* takže nejsme s to porozumět ani Jeho Divům! Kéž je chválen navždy, amen.