Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vnitřní hrad V/3

44578833df2783c86cd180387dd801af.jpgSv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
 

3. kapitola

 

Pokračuje v téže látce. Mluví o jiném druhu sjednocení, jehož může dosáhnout duše s Boží Milostí, a jak je k tomu důležitá láska k bližnímu. Je velmi prospěšná.

 

1. Nuže, vraťme se k našemu motýlkovi1 a vizme něco z toho, co mu Bůh dává v tomto stavu. Rozumí se samo sebou, že se má stále snažit kráčet vpřed ve službě našemu Pánu a v sebepoznání. Pokud totiž nedělá víc, než že jen přijímá tuto Milost a na jejím základě – jako kdyby se jednalo o něco již jistého2začne zanedbávat svůj život a překrucovat Nebeskou cestu,3 kterou představují Boží Přikázání, nejspíš se mu stane, k čemu dochází u motýlka této housenky, že totiž naklade vajíčka, aby se z nich vylíhly další, a on sám umře navždy.

Říkám, že naklade vajíčka, poněvadž mám osobně za to, že Bůh chce, aby tak Velká Milost nepřišla vniveč, leč i kdyby si Jí duše sama neprospěla, aby prospěla alespoň jiným. Jelikož v ní totiž zůstávají zmíněné touhy a ctnosti, po dobu, co setrvává v dobrém, vždy je ku prospěchu jiným duším, a svou vřelostí u nich vyvolává vřelost.4 A dokonce, i když už o ni přijdou,5 i tak se stává, že v nich zůstává chuť, aby to ostatním prospělo, a tak dává ráda na srozuměnou Milosti, které Bůh udílí tomu, kdo Jej miluje a slouží Mu.

2. Poznala jsem jednu osobu, které se to takto dělo,6 že ačkoli byla velmi zbloudilá, přesto ji těšilo, když jiným prospívaly Milosti, které Bůh udělil jí, a když mohla ukazovat cestu vnitřní modlitby těm, které ji neznaly, a vykonala tím hodně, hodně prospěchu.7 Později jí Bůh znovu daroval Světlo.8 Je pravda, že tehdy se u ní ještě nedostavovaly ony účinky, které byly zmíněny.9 Kolik takových ovšem musí být, které Pán volá k apoštolátu,10 jako Jidáše, *Mk 3,19par* a sdílí se s nimi, a povolává je k tomu, aby se stali králi jako Saul, *1Sam 9n* a ti později vlastní vinou zbloudí!11 Z toho vyvodíme, sestry, že abychom zasluhovaly víc a více a nezbloudily jsme jako oni, jistota, kterou můžeme mít, spočívá v poslušnosti a v nepřekrucování Božího Zákona. Míním tím u toho, komu Bůh prokázal Milosti tohoto druhu, ba i všem ostatním.

3. Připadá mi, že navzdory všemu, co jsem uvedla, zůstává tento příbytek poněkud temný. Nuže, je tak velkým ziskem do něj vstoupit, že bude dobré, aby vám nepřipadalo, že ti, kterým Pán neudílí tyto tak nadpřirozené věci,12 jsou bez naděje.13 Vždyť opravdového sjednocení lze velmi dobře dosáhnout – s Přízní našeho Pána – pokud se namáháme, abychom Ji získaly tím, že nebudeme mít svou vůli připoutanou, leč k tomu, co představuje Vůle Boží. Ó, kolik z nás bude takových, kdo toto tvrdíme, a zdá se nám, že opravdu nechceme nic jiného, a že bychom pro tuto pravdu i zemřeli, jak jsem již, myslím, uvedla!14

Nuže, já vám říkám, a řeknu to ještě mnohokrát, že kdyby tomu skutečně bylo tak, že jste dosáhly této Milosti Páně, nic byste si nedělaly z onoho druhého, lahodného sjednocení, o kterém byla dosud řeč,15 neboť to, co je v něm nejcennějšího, pochází ve skutečnosti z tohoto sjednocení, o kterém mluvím nyní. A poněvadž není možné dospět k tomu, o čem byla řeč,16 není-li dostatečně jisté sjednocení, spočívající v tom, že je naše vůle odevzdaná do Vůle Boží.17 Ó, jak právem je třeba po tomto sjednocení toužit! Šťastná duše, která jej dosáhla, neboť bude žít spokojeně18 v tomto životě, jakož i v tom budoucím.19 Z pozemských událostí ji totiž nebude nic skličovat, nepůjde-li zrovna o něco, kde by bylo nebezpečí, že duše přijde o Boha nebo měla vidět, že je uražen.20 Ani nemoc ani chudoba ani úmrtí,21 nepůjde-li zrovna o někoho, kdo bude v Boží Církvi chybět. Neboť tato duše si je dobře vědoma, že On ví lépe, co dělá, než ona, po čem to touží.

4. Měly byste si povšimnout, že není trápení jako trápení.22 Neboť některá trápení se rodí náhle z přirozenosti – a uspokojení taktéž, ba dokonce i na základě lásky, kdy se člověk slituje nad bližními, jak to učinil náš Pán, když vzkřísil Lazara *Jan 11,35* – a přesto kvůli nim23 nepřestáváme být sjednocené s Vůlí Boží, ani nevyrušují duši neklidnou, znepokojenou vášní, což trvá i hodně dlouho. Tato trápení záhy pomíjejí; neboť, jak jsem již řekla o radostech při modlitbě,24 zdá se, že nedospívají až do hloubi duše, leč pouze k těmto smyslům a mohutnostem.25 Procházejí se oněmi předchozími příbytky,26 ovšem nevstupují do tohoto, který ještě zbývá doprobrat,27 neboť k tomuto28 je zapotřebí již zmíněného vypojení mohutností.29 Pán má ale30 Moc obohatit duše na mnohých cestách31 a přivést je i tak do těchto příbytků,32 a nikoli touto zkratkou,33 o které byla řeč.34

5. Velmi pozorně si ovšem všimněte, dcery, že je v každém případě nezbytné, aby housenka zemřela, a to víc na vaše náklady. Protože tam35 napomáhá sebeumírání to, že se člověk už vidí v tak novém životě; zde36 je naproti tomu zapotřebí, vzhledem k tomu, že se dál žije v tomto životě,37 abychom ji zabily samy. Za sebe vám vyznávám, že to bude za cenu mnohého nebo ještě většího strádání,38 ale má to svou hodnotu. Odměna bude tím větší, pokud zvítězíte, a39 o tom, že je to možné, není proč pochybovat, pokud se ovšem doopravdy jedná o sjednocení s Vůlí Boží. Toto je sjednocení, po kterém jsem po celý svůj život toužila, toto sjednocení si stále vyprošuji u našeho Pána a toto sjednocení je nejjasnější40 a nejjistější.

6. Jenže běda nám, neboť jen málokteré z nás k němu nejspíš dospějeme, i když tomu, kdo se chrání urazit Pána a vstoupil do Řádu, bude hned připadat, že už to všechno udělal! Ach, kdeže, vždyť tu zůstávají housenky, na které nelze přijít, dokud jako červ, který nahlodal Jonášovi břečťan, *Jon 4,6n* nenahlodají i ony nám ctnosti sebeláskou, sebepovažováním,41 souzením bližních, i kdyby se tak dělo v drobných záležitostech, nedostatkem lásky k nim, když je nemáme rádi jako sebe samé.42 *Lv 19,18; Mk 12,31par* A tak i když se vláčíme a horko těžko plníme svou povinnost, aby se nejednalo o hřích, nepřibližujeme se dostatečně k tomu, abychom byly zcela sjednoceny s Vůlí Boží.

7. V čem si myslíte, dcery, že spočívá Jeho Vůle? Abychom byly zcela dokonalé. Neboť k tomu, aby byl člověk sjednocen s Ním43 a s Otcem, jak o to Jeho Majestát prosil, *Jan 17,22* hleďte, jak mnoho nám schází, abychom k tomu dospěly. Ujišťuji vás, že to píši se značnou trýzní, jelikož se vidím tak daleko,44 a všechno jen z mé viny.45 Vždyť není zapotřebí, aby nám kvůli tomu prokazoval Velká Obdarování,46 stačí k tomu to, co nám daroval, když nám dal Svého Syna, aby nám ukázal47 cestu.

Nemyslete si, že ta věc spočívá v tom, že když mi zemře otec nebo bratr, já se natolik spodobím s Boží Vůlí, že to nebudu bolestně pociťovat, a že když přijdou strádání a nemoci, budu je snášet se spokojeností. To sice je dobré, ale občas to spočívá jen v rozvážnosti,48 protože stejně nemůžeme podniknout nic víc, a tak děláme z nouze ctnost.49 Kolika takových podobných věcí byli schopni již filozofové,50 a i kdyby se nejednalo o žádnou z těchto uvedených věcí, byli schopni jiných, a to jen na základě svého mnohého vědění!

Zde nás Pán žádá pouze o tyto dvě: o lásku k Jeho Majestátu a k bližnímu; *Mk 12,28–34* to je to, na čem máme pracovat. Když je zachováme s dokonalostí, vykonáme Jeho Vůli a budeme tak s Ním sjednoceny. Ovšem, jak vzdáleny jsme tomu, abychom konaly to, co dlužíme tak Velkému Bohu v těchto dvou věcech, jak jsem řekla! Kéž se Jeho Majestátu zalíbí, aby nám udělil Milost k tomu, abychom si zasloužily dospět do tohoto stavu, který je v našich rukou,51 pokud ale chceme.

8. Nejjistější známka, která tu je – jak se mi zdá – ohledně toho, zda zachováváme tyto dvě věci, je to, když dobře zachováváme lásku k bližnímu. Milujeme-li totiž Boha, to nelze zjistit (i když tu jistě jsou i poměrně velké indicie, aby se poznalo, zda Jej milujeme), ovšem lásku k bližnímu ano.52 *1Jan 4,20* A buďte si jisty, že čím víc uvidíte, jak v tomto přikázání prospíváte, tím víc děláte pokroky rovněž v lásce k Bohu. Neboť Láska, jakou k nám chová Jeho Majestát, je tak Velká, že odplatou za tu, kterou máme k bližnímu, způsobí, že roste i ta, kterou chováme k Jeho Majestátu, a to tisícerým způsobem. O této věci nemohu pochybovat.

9. Je pro nás tedy velmi důležité, abychom kráčely vpřed s velkou všímavostí ohledně toho, jak se chováme v tomto,53 neboť děje-li se tak se značnou dokonalostí, již je vykonáno všechno. Osobně jsem totiž přesvědčena, že na základě toho, jak je naše přirozenost porušená hříchem,54 dokud se v nás láska nerodí z kořene Boží Lásky, nikdy nedospějeme k tomu, abychom ji měly k bližnímu opravdu dokonalou. Protože je to tedy pro nás tak důležité, sestry, snažme se kráčet tak, abychom se zpytovaly i v nepatrných věcech,55 a nepřikládaly význam těm velkým – které nás společně56 napadají během vnitřní modlitby – takže se zdá, co všechno bychom nebyly ochotny udělat a podniknout pro bližní, a pro jednu jedinou duši, jen aby se spasila. Vždyť pokud pak nepřijdou tomu odpovídající skutky, není proč věřit tomu, že bychom to udělaly.57

Totéž tvrdím také o pokoře a o všech ostatních ctnostech; jde tu jen o velké úskoky Démona, který jen aby nám namluvil,58 že jednu z nich máme, aniž bychom ji ve skutečnosti měly, tisíckrát vzbouří celé peklo.

A má v tom pravdu, protože je to velmi škodlivé, jelikož tyto domnělé ctnosti nikdy nepřicházejí bez jisté ješitnosti, jelikož pocházejí z takového kořene, zatímco ty, které udílí Bůh, ji v sobě nemají,59 jakož ani pýchu.

10. Osobně se občas vysloveně bavím, když vidím některé duše, kterým – když jsou na modlitbě – se zdá, že by rády byly sráženy a veřejně tupeny pro Boha, a pak60 by nejraději skryly i ten sebemenší nedostatek, kdyby jen mohly. A pokud by se jej snad nedopustily a byl jim pouze připisován, chraň nás Bůh! Nuže, ať si ta, která něco takového nesnese,61 velmi hledí toho, aby nepřikládala váhu tomu, pro co se o samotě62 rozhodla jen podle svého uvážení. Ve skutečnosti totiž nešlo o rozhodnutí vůle – neboť to, je-li opravdové, vypadá jinak – leč o pouhou představu, kterou v ní vyvolává Démon svými výpady a léčkami.63 A u žen a nevzdělaných64 lidí jich může vyvolat mnoho, protože nedokážeme rozpoznat rozdíly mezi duchovními mohutnostmi65 a obrazivostí66 a tisíci jinými vnitřními věcmi, které tu jsou. Ó, sestry, jak jasně je na vás vidět, u které z vás je doopravdy láska k bližnímu a u kterých tomu tak není s touto dokonalostí! Kdybyste pochopily, jak je pro nás tato ctnost důležitá, nehonily byste se za jiným úsilím.67

11. Osobně, když vidím duše, které jsou velmi přičinlivé v tom, aby zkoumaly vnitřní modlitbu, kterou mají,68 a zakuklené v sobě,69 když ji konají (takže se zdá, že se neodvažují ani pohnout ani na nic pomyslet,70 aby je neopustila ta trošička okoušení a zbožnosti, které zde měly), zjišťuji z toho, jak málo rozumějí cestě, na níž se dosahuje sjednocení. A domnívají se přitom, že celá záležitost spočívá v tomto.71

Nuže, ne, sestry, ne! Pán chce skutky, a pokud vidíš nemocnou, které můžeš poskytnout nějakou úlevu, nic si nedělej z toho, že ztratíš onu zbožnost, když jí prokážeš svůj soucit. A má-li nějakou bolest, ať to bolí i tebe. A pokud by to bylo zapotřebí, posti se, aby ona jedla tvůj díl, a to ne tolik jen kvůli ní, jako spíš proto, že víš, že to chce Pán.72

Toto je opravdové sjednocení s Jeho Vůlí, a aby ses – když vidíš, že je nějaká osoba velmi chválena – z toho radovala víc, než kdyby chválili tebe. Toto je, po pravdě řečeno, snadné; vždyť je-li tu pokora, spíše bude duši trápit, když vidí, že je chválena.73 Ovšem tato radost, aby vycházely najevo ctnosti sester, je velká věc, a stejně tak, když bychom viděly u některé sestry nějaký nedostatek, a bolestně jej budeme zakoušet v sobě samých a skrývat jej.74

12. Mnoho jsem o tomto řekla na jiných místech,75 protože poznávám, sestry, že kdyby v tomto nastal úpadek,76 jsme ztracené. Kéž se zalíbí Pánu, aby k tomu nikdy nedošlo, neboť pokud tomu tak bude,77 za sebe vám říkám, že u Jeho Majestátu můžete dál usilovat o nabytí onoho sjednocení, o kterém byla řeč.

Pokud v tom ale uvidíte nedostatky, i kdybyste měly zbožnost a obdarování,78 takže se vám bude zdát, že jste sem dospěly79, a nějaké to vypojeníčko80 při modlitbě klidu – takže některým hned bude připadat, že je vše uděláno – věřte mi, že jste nedospěly ke sjednocení. A proste našeho Pána, aby vám v dokonalé míře udělil tuto lásku k bližnímu, a nechte konat Jeho Majestát, neboť On vám udělí víc, než po čem byste dokázaly zatoužit.

Stačí, když se budete ve všem snažit a usilovat o to, co v této záležitosti zmůžete, a namáhat svou vůli, aby se všem uskutečňovala vůle spolusester, i kdybyste měly přijít zkrátka v tom, nač máte právo, a zapomínat na své dobro kvůli jejich, i kdyby se proti tomu sebevíc vzpírala vaše přirozenost, a snažit se na sebe brát strádání, jen aby se jej ušetřilo bližního, pokud se taková příležitost naskytne.

Nemyslete si, že nás to nemá nic stát a že byste to měly nalézt již hotovo. Hleďte, co stála Láska, kterou k nám měl, našeho Snoubence, vždyť aby nás osvobodil od smrti, Sám zemřel tak Bolestnou, jako je Smrt na Kříži.

1 O = palomica; což někteří chápou jako zdrobnělinu od slova paloma („holub, holubice“). Pro takový překlad nám ovšem nejenže chybí kontextové zdůvodnění, nýbrž je třeba je vyloučit na základě skutečnosti, že příbuzný termín palomilla je dodnes užíván jako obecné označení pro motýly, můry a moly, přičemž v Andalusii znamená dodnes především malého motýlka. Světice nejspíš použila tento konkrétní termín (a spolu s ním i celý svůj příměr bource morušového, jeho housenky a motýla), na základě Třetího duchovního slabikáře Fratiška z Osuny, ve kterém autor rovněž užívá slova palomica, aby jím označil motýlka, kterých pochází z housenky bource morušového „poté, co zakončil své dílo“ (16,6). Že tímto slovem Terezie opravdu chápe motýlka a nikoli holubici, nás přesvědčuje rovněž 6H 11,1, kde uvádí: la palomilla o mariposilla (???).

2 = jako kdyby se po udělení Milosti chvilkového mystického sjednocení člověku nemohlo stát, že přestane dělat duchovní pokroky a bude mít tendenci k regresím.

3 = cestu k Nebi.

4 O = de su calor les pega calor; = svou horlivostí i je zapaluje k horlivosti.

5 = i když o tuto vřelost (horlivost) uvedené duše přijdou.

6 = světice má na mysli sebe samu; srov. Ž 7,10.

7 O = hizo harto provecho, harto.

8 = později začala opět důsledněji spolupracovat s Milostmi, které jí Bůh udílel.

9 Srov. 5H 2,7n10n.

10 Je třeba zdůraznit, že Tereziino pojetí apoštolátu nezdůrazňuje tak jednostranně činnost ve prospěch hlásání Evangelia, jak tomu bývá obvykle u nás, nýbrž spíše intimitu života s Ježíšem. To ostatně odpovídá evangelijnímu pojetí apoštolátu, srov. tři důvody, pro které si Ježíš volí dvanáct učedníků v Markově podání (srov. 3,14n).

11 Terezie se k oběma tragickým postavám Písma vrátí v tomto díle ještě dvakrát, srov. 6H 7,10; 9,15.

12 = toto prosté, chvilkové mystické sjednocení.

13 = bez naděje na to, že budou do těchto pátých příbytků uvedeni. Světice tak předchází případné otázce či pochybnosti čtenáře, jakou šanci na duchovní rozvoj a opravdové sjednocení s Bohem má ten, kdo není veden mystickou cestou.

14 Srov. 5H 2,6n.

15 O = unión regalada; = mystické, vlité sjednocení, provázené zakoušením příjemných pocitů; světice o něm pojednala v předchozích dvou kapitolách pátých příbytků.

16 = k chvilkovému mystickému sjednocení s Bohem.

17 První vydavatel, fra Luis de León, celou tuto pasáž vynechal (srov. s. 110), snad pro malou srozumitelnost textu. Terezie rozlišuje mezi mystickým, tj. vlitým sjednocením (které duše vnímá jako „lahodné“), o kterém pojednala v předchozích dvou kapitolách, a nemystickým sjednocením vlastní vůle s Vůlí Boží, o kterém pojednává nyní. Toto sjednocení není o nic méněcennější než to mystické, na kterém je cenné to, co se nachází i ve sjednocení nemystickém: naprosté ztotožnění se s Vůlí Boží! Navíc, Bůh obvykle toto mystické sjednocení neudílí těm, u nichž není jisté, že k tomuto ztotožnění s Božími Záměry nakonec opravdu dospějí.

18 O = con descanso („v odpočinku“); = bez úzkostí, strachů a zbytečných obav, bez trápení a přílišných bojů. Pro toto chápání viz následující větu.

19 = ve věčném životě Nebeské Blaženosti u Boha.

20 = že se proti němu provinila hříšným chováním.

21 O (plurál) = muertes; = nikoli tedy vlastní smrt, nýbrž umírání blízkých osob.

22 O = que hay penas y penas („že jsou trápení a trápení“); = že mezi jednotlivými trápeními (bolestmi) jsou značné rozdíly.

23 = kvůli trápením, která se nenadále zrodí na základě hnutí naší přirozenosti.

24 Srov. 4H 1,4n.; 2,3–5; 5H 1,6n. To, co nazývá ve čtvrtých příbytcích „uspokojení“ (contentos), zde nazývá „radostmi“ (gozos) a na uvedeném místě první kapitoly pátých příbytků rovněž jako „rozkoše“ (deleites).

25 = pouze k vnějším, smyslovým mohutnostem, tj. ke vnějším a vnitřním smyslům.

26 = čtvrtými.

27 = páté příbytky, vzhledem k tomu, co následuje, viz pozn. 29.

28 = ke vstupu do pátých příbytků.

29 O = suspensión de potencias; srov. 5H 1,3n. (+ pozn. 16 k uvedenému textu).

30 O = que; zde ovšem nejspíš v odporovacím smyslu.

31 = i když je povede různými cestami.

32 = i bez tohoto vypojení mohutností, tj. cestou nemystického sjednocení, srov. výše, č. 3, pozn. 17.

33 = tj. vlitým, mystickém sjednocením, jež světice označuje též jako „lahodné“, srov. výše, č. 3, pozn. 17.

34 Srov. 5H 1–2.

35 = při mystickém sjednocení.

36 = v nemystickém sjednocení spodobením vlastní vůle s Vůlí Boží.

37 = i nadále nemystickým způsobem jako dosud.

38 O = a mucho o más trabajo.

39 O = mas; zde ovšem zjevně ve slučovacím smyslu.

40 = nejsnazší k rozpoznání.

41 O = una propia estimación („úctou k sobě“); = přehnanou, nerealistickou úctou k sobě.

42 Zatímco předchozí a následující věta jsou formulovány v ženském rodu, toto souvětí je v rodu mužském.

43 = s Ježíšem Kristem.

44 = od uskutečnění tohoto ideálu.

45 = jsem tomu na vině jen já.

46 = k dosažení tohoto cíle není zapotřebí mystických Milostí.

47 O = que nos enseñase el camino („aby nás naučil cestě“).

48 O = discreción („v rozlišení“).

49 Srov. CV 32,4; 6H 5,2.

50 Terezie nejspíš naráží zejména na antické stoické filozofy, kteří byli známi svým vysokým mravním kreditem a v mnoha ohledech příkladným životem.

51 O (sg.) = en nuestra mano („v naší ruce“); = v naší moci.

52 = lze poměrně bezpečně poznat, zda milujeme své bližní.

53 = nakolik uskutečňujeme dvojí Přikázání lásky.

54 O = según es malo nuestro natural („vzhledem k tomu, jak je naše přirozenost špatná“); = na rozdíl od Boha (srov. Lk 18,19) je lidská přirozenost natolik omezená a následkem prvotního hříchu natolik porušená, že nejsme s to předvídat všechny důsledky svého jednání a tak zajistit, aby vše, co konáme, bylo opravdu objektivně dobré.

55 = totiž, zda opravdu milujeme své bližní.

56 = ve větším množství, koncentrovaně.

57 Jde o velmi moudrý postřeh světice, který vypovídá o jejím hlubokém realismu a schopnosti nahlížet věci pravdivě: pro náš pokrok v lásce k bližnímu má mnohem větší význam to, zda jsme schopni mu prokazovat drobné služby, než když ve vnitřní modlitbě sníme o tom, co velkého vykonáme pro Spásu duší, nejčastěji vnímaných velmi abstraktně. Takové plané úvahy, jak je zřejmé z toho, co Terezie uvádí dále, vedou jen k ješitnosti a pýše, nerozvíjejí v nás však schopnost konkrétně milovat, případně růst v ostatních ctnostech.

58 O = por hacernos entender („aby nám dal poznat“).

59 O = son libres de ella („jsou od ní svobodné, jsou jí prosté“).

60 = po skončení této zbožné, ale nerealistické meditace, v běžném, každodenním životě.

61 = totiž, aby byla – právem či neprávem – obviněna z nějaké byť drobné chyby.

62 O = a solas; = ve vnitřní modlitbě před Bohem.

63 Srov. rovněž dále, 5H 4,10.

64 = teologicky.

65 = rozumem a vůlí, případně pamětí.

66 = jako smyslovou mohutností; jak Terezie, tak i jiní mystikové jsou přesvědčeni, že Démon nám může škodit v nižších, smyslových mohutnostech (tedy i v obrazivosti, fantazii), nemá však přímý přístup k duchovním mohutnostem rozumu a vůle, případně i paměti.

67 = nesnažily byste se o nic jiného; srov. 3H 2,12.

68 = příliš zaměřené na to, aby zjistily, jak velkých pokroků ve vnitřní modlitbě dosáhly.

69 O = encapotados; = vnějškovým způsobem pohroužené do sebe. Takový způsob vnitřní modlitby nemá nic společného se skutečným usebráním, které je prvořadě pozorností k Přítomnému Kristu a nikoli zahloubáním do sebe, proto je Terezie nemůže vystát.

70 O = menear el pensamiento.

71 O = está allí („se nachází tam“); = v tomto vnějškovém pohroužení do sebe, srov. výše pozn. 69.

72 Tomuto Tereziinu vyjádření je třeba porozumět správně: nechce jím říci, že by nám nemocná sestra měla jen „posloužit“ jako příležitost k nadpřirozeně motivovanému jednání, aniž bychom byli plni lásky vůči ní samotné. Takové jednání by bylo jistě nepřijatelnou instrumentalizací druhé osoby. Spíše chce zdůraznit, abychom se ve svém projevování lásky k bližnímu nenechali vést pohnutkami jen přirozenými (např. sympatiemi), nýbrž nadpřirozenými.

73 Jelikož je pokora „kráčením v pravdě“ (srov. 6H 10,8), člověk, jenž si je vědom své skutečné ubohosti, jen těžce nese, když jej druzí chválí, poněvadž neznají pravý stav věcí.

74 Světice nenavádí k přetvářce, jako by tu reálné nedostatky nebyly, nýbrž k diskrétnosti, s níž usilujeme chránit dobrou pověst nejbližších, podobně jako Noemovi synové Šém a Jefet přikryli nahotu svého otce, srov. Gn 9,23.

75 Srov. zejména CE 11 a CV 7; a Z 5.

76 O = quiebra („trhlina“); = kdyby došlo k vážnému narušení bratrské/sesterské lásky v komunitách.

77 = dokud nedojde k úpadku v blíženské lásce.

78 = i kdybyste ve vnitřní modlitbě zakoušely kdovíco.

79 = ke sjednocení s Bohem.

80 O (zdrobnělina) = suspencioncilla; = náznak vypojení činnosti mohutností.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář