Žiji, aniž žiji sobě
Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)
Žiji, aniž žiji sobě,
vyšší život je má víra:
umírám, že neumírám.
Lásce s Bohem ve spojení
životem jdu v ústrety;
Bůh je u mne v zajetí,
srdce zbavil zotročení;
že Bůh, ve mně Uvězněný,
vášeň budí, nezapírám:
umírám, že neumírám.
Život je jen času ztráta.
Člověk se zde nalézá
v kobce, v poutech z železa,
do kterých je duše jata.
Čekáním, až budou sňata,
je můj cit tak strašně týrán,
až zmírám, že neumírám.
Jaká z života je nouze,
kde netěší duši Pán!
Z lásky sladký pocit mám,
čekání hořkne mé touze;
Bože, prosím, zbav mě pouze
tíhy, které se tak vzpírám,
až zmírám, že neumírám.
Žiji jen, že smrt své ano
říct mi musí po té slotě;
o naději při životě
se smrtí mám postaráno;
smrti, do života bráno,
že tak otálíš, se sžírám,
až zmírám, že neumírám.
Živote, má láska ví,
že nejsem dost trpělivá;
netísni mě, vždyť ti zbývá
prohrou dojít k vítězství;
kéž se brzy dostaví
sladká smrt, jíž neodpírám:
já zmírám, že neumírám!
Onen život v Nebesích
bude teprve ten pravý;
a dokud smrt nezastaví
běh životů pozemských,
radovat se nelze z nich;
pro smrt jen své dny zde sbírám,
umírám, že neumírám.
A co více smím dát svého
Bohu ve mně, jistotě,
ne-li tebe, živote,
a víc těšit se pak z Něho?
Jenom Jej miluji s něhou,
jinému se neotvírám:
umírám, že neumírám.
Jsem-li ti tak vzdálená,
co je to pak za život,
plný trápení a psot,
nejhorší smrt, jakou znám?
Sama k sobě soucit mám,
že má bída tak mě svírá,
až zmírám, že neumírám.
Komentář: Báseň vznikla na základě profánního popěvku (viz úvodní motiv), který byl přepracován a lo divino ("na Božský způsob"). Jednotlivé strofy zde glosují pavlovsky laděné úvahy světice. Skladba vznikla se vší pravděpodobností ve stejné době jako báseň sv. Jana od Kříže na tentýž motiv, nejspíše kolem roku 1572.
