KARMEL - Hora Matky Boží

Sv. Terezie od Ježíše (1515 - 1582)

Úvod

I. H. S.

Uložili mi a dali mi velkou volnost psát o mém způsobu modlitby a o Milostech, které mi Bůh udělil. Bylo by pro mne velkou útěchou, kdyby mi dali stejné dovolení podrobně a otevřeně vylíčit velké hříchy mého života. Nejen, že mě v této věci neuspokojili, nýbrž mě velmi omezili, proto pro Lásku Boží prosím každého, kdo mě bude číst, aby si stále uvědomoval, že můj život byl velmi špatný, takže jsem mezi svatými konvertity nenašla jediného, jímž bych se mohla utěšovat. Oni totiž, když byli Bohem povoláni, už Ho více neuráželi, zatímco já jsem byla stále horší, a jak se mi zdá, dělala jsem všechno možné, abych se vzpírala Milostem, které mi Bůh prokazoval, abych nebyla nucena sloužit Mu dokonaleji. Chápala jsem totiž velmi dobře, že ani nejsem s to uspokojit Ho v tom nejmenším, čím jsem Mu povinna (1). 
Budiž vždy veleben za to, že na mne čekal tak dlouhou dobu.
Z celého srdce Ho prosím, aby mi dal Milost napsat otevřeně a podle pravdy, co mi přikázali mí zpovědníci a co On Sám si přeje, jak mi to dal pochopit před mnoha dny, ačkoliv jsem se zatvrzele vzpírala uposlechnout.
Kéž je tento spis k Jeho Chvále a Oslavě a kéž napomáhá těm, kteří mě vedou, aby mě lépe poznali, a tak mohli přispět mé slabosti tím, že mi dají příležitost aspoň zčásti splácet velký dluh, který mám vůči Bohu.

Poznámky:
(1) Podle těchto tvrdých výrazů by se zdálo, že máme před sebou velkou hříšnici. To však není pravda. Mnoho zpovědníků, u nichž vykonala generální zpověď, souhlasně dosvědčovalo, že si po celý život uchovala křestní nevinnost. Tento jejich úsudek byl přijat a potvrzen církevním tribunálem (S. R. Rota), když napsal: Jakkoliv přehání svá pochybení, nedopustila se žádného smrtelného hříchu, nýbrž s velkou věrností střežila svatební šat Milosti, který přijala ve svatém křtu.
A že by se tedy světice mýlila, co se týká pravého stavu svědomí? Její vlastní příměr může objasnit celou věc: "Vezmu sklenici vody, zvednu ji do výše a pozoruji: nic není průzračnější. Při druhém pokusu vystavím tutéž vodu slunečním paprskům. Jaký rozdíl! Kalná, bělavá, jen se to v ní hemží jemných prachem." (Život 20,28)
Když sv. Terezie psala tento spis, dospěla už na vrcholky dokonalosti. Mnohokrát se nořila do nazírání Boha a Jeho Tajemství. Její duše byla proniknuta Božím Světlem a ve Sžíravém Světle Jeho Záblesků odhalovala a počítala své drobné nedokonalosti jednu po druhé, ať už ty, do nichž upadala v minulosti, či ty současné. A ty nabývaly v jejích očích drtivé podoby přečinů, neboť pro milující není nic nepatrné, co by se mohlo dotknout Milovaného. Proto se nelze divit, že užívá tak tvrdých výrazů, které by mohly oklamat toho, kdo by je nechápal cum grano salis. Snad chtěla vyjádřit, jak sebou pohrdá, avšak nechtěně dosvědčila přede všemi, jaké dokonalosti dosáhla.