Duch nás chce vést a není Mu lhostejné, co děláme
Wilfrid Stinissen (1927 - 2013)
Bůh k nám promlouvá zvenku i zevnitř. Zvenku hovoří prostřednictvím Bible, která je Jeho Slovem, a prostřednictvím Církve, která Jeho Slovo tlumočí a zvěstuje. Církev je prodloužením Vtělení a Ježíš Sám Jí zaručil, že stojí za vším, co Církev říká: „Kdo slyší vás, slyší Mne, a kdo odmítá vás, odmítá Mne; kdo odmítá Mne, odmítá Toho, který Mě poslal" (Lk 10,16). Této Boží Vůli, která přichází zvenku, musíme dávat přednost.
Vyvstane-li rozpor mezi tím, co uvnitř pociťuji jako Boží Vůli, a tím, co jako Boží Vůli hlásá Církev, musím dát přednost tomu druhému. Nepochybně se musí každý člověk řídit svědomím, avšak křesťanskému svědomí přísluší dávat se poučit Biblí a Církví. Pro křesťana je Církev „Mater et Magistra": dává se Jí vést a utvářet. Bůh hovoří zevně rovněž prostřednictvím okolností a našich každodenních samozřejmých povinností.
Vedle těchto jasně vytyčených cest jsou však oblasti, kde kroky nejsou vyznačené tak přesně. Máš si koupit televizor nebo ne, či v případě, že už ho vlastníš: budeš se dívat na dnešní program nebo ne? Ani Bible, ani Církev ti v tom neporadí. Někdy tě okolnosti vedou určitým směrem, ale někdy ne. Zde jde o to naslouchat Bohu, který hovoří zevnitř. Věříme, že v sobě máme Ducha, který nás chce vést a jemuž není lhostejné, co děláme. Když prosíme o světlo a vedení v nějaké záležitosti, neodpoví nám: „Mně je to jedno, dělej si co chceš." Duch Svatý působí určitým směrem, nikoli pouze všeobecně a abstraktně tak, že například poukazuje na Zákon Lásky, nýbrž konkrétně. Přeje si, aby naše jednání bylo plodné, aby lampa byla postavena na svícen a svítila všem v domě (srov. Mt 5,15). (...)
Naslouchat Duchu, jenž hovoří z našeho nitra, je něco zcela jiného než zachovávat poslušnost vůči určitým pravidlům nebo vykonávat svou povinnost. Rozdíl nejlépe pochopíme, když pomyslíme na Ježíše. To, co Ježíš dělá, není jen uskutečňování detailního plánu, který má předem připravený v kapse. Jeho Láska k Otci je tak Velká, že ani na okamžik od Otce neodvrátí Zrak. Ježíš neustále zkoumá Svého Otce, aby věděl, co má dělat. Zde stojí všechno ve Znamení Lásky. Zde probíhá ustavičný Dialog s Otcem. „Chceš?" táže se Otec. „Ano, Otče", odpovídá Syn.
