Bl. Anna od sv. Bartoloměje
Narodila se 1.10.1549 v Almendralu u Ubalde, blízko Avily ve Španělsku jako Anna García Manzanas. V deseti letech ztratila matku. Žila na venkově, pásala dobytek a toužila po životě zasvěceném Bohu. Již v mládí se jí dostalo mimořádných mystických Milostí. Když ji bratři chtěli provdat a pozvali vybraného nápadníka, dostavila se ušpiněná a v nejhorších zalátaných šatech. Prohlásila, že se nechce vdát, ale stát se řeholnicí.
V roce 1570 vstoupila k bosým karmelitkám v avilském klášteře sv. Josefa jako laická sestra. Převorkou v něm byla sv. Terezie od Ježíše, která si Annu velmi oblíbila a po dvou letech, 15. srpna, jí dovolila složit řeholní slib. Anna od sv. Bartoloměje pak Terezii dělala sekretářku a následovala ji jako věrná průvodkyně na cestách. Byly si natolik blízké, že týden před svou smrtí Terezie v Alba de Tormes vyjádřila přání zemřít v Annině blízkosti.
Od roku 1591 byla Anna členkou i konventu v Madridu a o čtyři roky později v Ocaña. V roce 1604 s ct. Annou od Ježíše a čtyřmi dalšími sestrami přišla do Paříže. Po příchodu do Francie přijala z poslušnosti černý závoj chórových sester a následujícího roku byla zvolena převorkou v Pontoise. Po třech letech, r. 1608, se jí stala v Tours a za další tři roky se vrátila do Paříže. Protože toužila být pod vedením bosých karmelitánů, bylo jí dovoleno odejít do Flander. Rok strávila v Mons v Belgii a v říjnu odešla zakládat klášter do Antverp. Tam setrvala 14 let, až do své smrti. Svými modlitbami účinně bojovala proti obsazení Antverp heretiky, kteří se o to s velkou nadějí dvakrát pokoušeli. Anna vždy hledala, milovala a plnila Boží Vůli s velkodušnou věrností. Hluboce prožívala Radostná i Bolestná Tajemství Ježíšova Života a dosahovala vrcholů láskyplného spojení s Ním i s celou Nejsvětější Trojicí. O tomto Milostiplném Obdarování se zmiňuje i v životopise, který z poslušnosti napsala. Byl vydán v roce 1969. Vyšly i duchovní spisky pro výchovu novicek, zbožná cvičení a dopisy. Místním panovnickým rodem i prostým lidem byla v Antverpách velmi vážená.
Zemřela o slavnosti Nejsvětější Trojice a po smrti byla oslavena zázraky, pro které ji Benedikt XV. 6.5. 1917 blahořečil.
