Bl. Elie od sv. Klementa
Bl. Elie od sv. Klementa (1901 - 1927)
Narodila se 17.1.1901 v Bari v Itálii. Rodiče Josef Fracasso a Pasqua Cianci jí při sv. křtu dali jméno Teodora a vychovávali ji ve víře. Jako pětiletá měla ve snu vidění krásné Paní, která se procházela mezi liliemi. Matka považovala její sen za pozvání k celibátnímu životu a malá Teodora pak slíbila své Paní ze snu, že se stane řeholnicí.
Rodiče se rozhodli svěřit Teodoru sestrám kláštera Stimmatine, aby získala základní vzdělání s hlubší náboženskou výchovou. Ve třetí třídě se připravovala na první Sv. Přijímání a poslední noc, před pro ni významným 8. květnem 1911, k ní ve snu promluvila sv. Terezička z Lisieux s příslibem, že se stane řeholnicí jako ona.
Teodora se u sester dál učila v šicí dílně, kde se pracovalo i na výšivkách. Byla členkou dominikánského sdružení bl. Imeldy Lambertini, zaměřeného na Eucharistickou úctu a pak i členkou společenství sv. Tomáše Akvinského „Milizia Angelica“. Pro své kamarádky pořádala pravidelné „spolčo“. Společně se modlily, četly Evangelium a některé duchovně zaměřené knihy. Mezi nimi Následování Krista, Dějiny duše a mimo tuto Terezčinu autobiografii i jiné životopisy svatých. Své kamarádky vedla k důvěře v Pannu Marii a seznámila je se zbožností prvních sobot.
Jejím duchovním vůdcem byl dominikán o. Petr Fiorilo. Ten ji dovedl k terciářům svého řádu, kde dostala jméno Anežka a po ročním noviciátu 14.5.1915 složila řeholní sliby. Po půldruhém roce ji nový zpovědník, jezuita Sergej Di Gioia, přesměroval na Karmel sv. Josefa v Bari. Teodora Fracasso do tohoto kláštera vstoupila 8.4.1920 a ještě téhož roku 24.11. oblékla hábit a přijala jméno sestra Elie od sv. Klementa. Po časných slibech, které složila 4.12.1921, řekla: „Samotná, u nohou svého Ukřižovaného Pána, dlouho jsem se na Něj dívala a v tom pohledu jsem viděla, že to je celý můj život“. Milovala svého Ježíše a za mystického doprovodu sv. Terezky z Lisieux následovala její „malou cestu duchovního dětství“, k níž se cítila povolána.
Na jaře 1923 matka Angelika jmenovala sestru Elii učitelkou vyšívání chovanek v řádové škole. Byly zde i dcery barona, který si jejich umístění vyjednal u papeže. Elie nedělala rozdílu a se všemi jednala se stejně dobrotivou láskou a laskavostí. Ředitelce, kterou byla sestra Colomba od Nejsvětější Svátosti s autoritativní a přísnou povahu, se nelíbila dobrota sestry Elie a po dvou letech ji z této služby vyřadila.
Dne 11.2.1925 složila sestra Elie od sv. Klementa slavné řeholní sliby. Poté co byla zbavena práce s chovankami, trávila značnou část dne ve své cele, kde při prožívání lásky k Ježíši konala ruční práce. Převorka s ní jednala s laskavou úctou a pro rok 1927 ji jmenovala sakristiánkou. V lednu musela ulehnout se silnou chřipku, která ji značně oslabila. Současně začala mít silné bolesti hlavy, ale v síle lásky je snášela bez léků i bez nářků. Tři dny před Štědrým dnem jí značně stouply horečky a zhoršovaly další potíže. Lékař, který u ní byl před Božím Hodem, konstatoval pravděpodobnost meningitidy nebo encefalitidy a situaci nepovažoval za kritický stav. Ten až ráno zjistili další dva přivolaní lékaři, kteří ho označili za beznadějný. V pravé poledne 25.12. odevzdala svou duši Pánu podle své předpovědi: „Zemřu v den velkého svátku." Hned následující den se konal pohřeb a Mši Svatou při něm celebroval mons. August Curi, arcibiskup z Bari, za velké účasti věřících.
Za ctihodnou byla prohlášena 11.12.1987. Zázrak, potřebný pro její blahořečení, byl uznán 19.12.2005. Její beatifikace se uskutečnila v Bari 18.3.2006, během Eucharistické Bohoslužby v katedrále, za předsednictví arcibiskupa Francesco Cacucci z Bari-Bitonto.
