Bl. Marie od Andělů
Bl. Marie od Andělů (1661 - 1717)
Turín byl právě poznamenán válkou mezi frakcemi Madam Kristiny a příbuznými Tomáše a Mořice Savojských, které opakovaně podporovali Francouzi a Španělé. Nakonec se podařilo uzavřít dohodu a zachránit savojskou dynastii a stát. V roce 1638 nastoupil na trůn v Turíně Karel Emanuel II., který reformoval správu a zmodernizoval armádu. Ale Piemont zůstal pod protektorátem Francouzů, což zdržovalo politické iniciativy. Ve městě Turín vzkvétala víra zakořeněná v rodinách i ve farnostech a klášterech. Byla to doba, kdy se rodily nové řády a řeholní domy.
Ve stopách svatého Aloise
V tomto klimatu se 7. ledna 1661 narodila rodičům Janu Fontanellovi di Baldissero a Marii Taně di Santana jako poslední z jedenácti dětí dcera Marianna. Už jako maličká poznala, že její matka pochází ze stejné rodiny původem z Chieri, ve které se o století dříve narodila Marta Tana, matka sv. Aloise z Gonzagy (1568 – 1591). Tento mantovanský šlechtic následoval Krista tím, že jako chudý a poslušný panic vstoupil k jezuitům, zřekl se svého dědictví a šlechtických titulů, obětoval svůj život službě postiženým morem a zemřel ve věku 24 let. Již tehdy byl prohlášen za svatého. Marianna vyrůstala a měla před očima i v srdci Aloise z Gonzagy jako vzor a přímluvce. Napodobovala ho ve víře, v lásce a čistotě a v odevzdanosti Ježíši. Její formace byla hluboce křesťanská a byla obohacena něžnou úctou k Panně Marii a k svatému Josefu. Současně vnímala, co se děje v Turíně, kolik je zde utrpení, jak často vznikají války z dynastických a ekonomických důvodů. Její pohled byl ustavičně obrácen k Bohu i k dějinám své doby a chtěla je pozitivně ovlivnit alespoň silou své modlitby a oběti, a to není málo. Jako 14letá ztratila svého otce a uzrálo v ní Boží Volání, aby se mu zasvětila na Karmelu, kde ji uchvacoval ideál svaté Terezie z Avily a svatého Jana od Kříže. Právě v Savojsku byl 30. dubna 1639 založen klášter karmelitek svaté Kristíny, který ji silně přitahoval. S velkou pevností a rozhodností do něho vstoupila 19. listopadu 1675, oblékla řeholní roucho a stala se sestrou Marií od Andělů. V době noviciátu v ní rozkvetl nový duchovní život a zamilovala se vroucně do Ježíše. 26. prosince 1676 ve vánoční době, která je karmelitánské tradici velice drahá, složila své řeholní sliby.
Karmelitka ve středu zájmu
Měla teprve 15 let, ale pro zvláštní Boží Dar rychle postupovala na cestě svatosti. Na této své cestě se záhy potkala s utrpením. Přijímala všechny zkoušky s důvěrou, klidem a hrdinstvím jako očištění duše a života a zaměření na mystickou přeměnu v Ježíše. Její život modlitby a spojení s Pánem často přetéká na její spolusestry a na všechny, kteří často navštěvují klášter, kde vyhledávají její modlitbu a její radu. Sestra Marie je zcela ponořena do Boží Skutečnosti, ale přesto zná lidstvo a dějiny své doby. Již jako mladičká se těší pověsti svatosti. Těší se velké úctě u sester, které se jí svěřují jako andělovi poslanému od Boha. Váží si jí i občané Turína. V roce 1694 je zvolena převorkou. Má teprve 33 let a je třeba vyžádat apoštolský dispens, který dostala tentokrát i při třech dalších volbách. To bylo jasné znamení, jaké se těší autoritě. Když už nemohla být zvolena, stává se magistrou novicek a nejmladších sester, které v ní vidí svou matku a průvodkyni ke svatosti. Když se ujal v roce 1684 vlády Viktor Amedeo II., tlak Francie ještě zesílil. Král Ludvík XVI. se snaží ovládnou Piemont, aby posílil hegemonii Francie nad Itálií. Když se nároky Francie staly nesnesitelné, odpověděl Viktor Amedeo vypovězením války. Jeho zbraním štěstí nepřálo, ale vzrostla jeho prestiž a politická prozíravost. Mezitím se na Karmelu svaté Kristíny matka Marie od Andělů vroucně modlí a dosáhne toho, že válka skončí a Turín je osvobozen. Francouzský král vrací Piemontu svobodu. Marie připisuje vítězství svatému Josefu a dá provolat Snoubence Panny Marie za patrona města. U velkých i malých v Turíně roste obdiv a úcta k svaté řeholnici, a to především u královského rodu Savojů, kteří se stávají jejími důvěrnými přáteli. Ale ona si volí především pokorné a chudé. Je známá všem pro svou lásku k vlasti, k Církvi a k papeži, katolickému kněžství a pro svou ustavičnou modlitbu, mlčenlivé sebeobětování a sjednocení s Ukřižovaným. V roce 1702 se matka Marie od Andělů stává zakladatelkou nového Karmelu, který otevírá v Moncalieri a zasvěcuje svatému Josefovi. Je to pravá dcera svaté Terezie z Avily a jejího přesného zachovávání Svaté Řehole a rad a snaží se ji napodobit v jejím životě oběti za Církev a za obrácení světa k Ježíši. A znovu se objeví na scéně na mezinárodní úrovni, jak bychom dnes řekli, a to i přesto, že je hluboce ponořena do modlitby a skrytého života. V roce 1706 je Turín opět obsazen Francouzi, a to na čtyři měsíce. Zatímco Petr Micca se obětoval, aby zabránil Francouzům ve vstupu do města, Marie od Andělů se obrací k Panně Marii, aby vyprosila ochranu pro město: 7. září 1706 spojené síly pod vedením Evžena Savojského dosáhnou rozhodujícího vítězství nad Francouzi. Maria prožívá velkou radost, když se na návrší Superga buduje na poděkování svatyně Panny Marie podle slibu učiněného v době ohrožení. Měla vždy vroucí lásku k Panně Marii a vzývala ji pod mnoha krásnými tituly a mezi nimi zvláště titulem Těšitelky. Uctívá Ji modlitbou Růžence a následováním Jejích Ctností, především však apoštolskou horlivostí za Spásu duší. Na ten úmysl obětuje Bohu svá utrpení, která jí nikdy nescházejí, což je podle katolické víry znamení, že se těší Velké Přízni u Boha, který Své nejlepší přátele spojuje se Svým Ukřižovaným Synem, jak to se zvláštní horlivostí prožívala svatá Terezie. Když je potřeba, Marie – obdařená zvláštními Božími Dary – osvěcuje bratry dopisy plnými povzbuzení a rad jako pravá učitelka. Z těchto spisů vyzařuje autobiografický styl, její andělský život a její nauka. V tomto období plném lidské a duchovní zralosti prožívá mimořádné mystické ,ilosti, na které odpovídá bezvýhradnou velkodušností. Stává se skutečně „pro všechny vším“ v pokoře, oddanosti, v duchu služebnosti a pozornosti k potřebám sester, v láskyplné péči o jejich duchovní růst a ve věrnosti k řádovému charismatu s mimořádnou úctou ke svaté Terezii, která ji zahrnuje výjimečnou přízní.
„Nevycházej z města!“
Ale její svatost vyzařuje především z její horoucí lásky k duším. Její horlivost živená zkušeností modlitby a posilovaná velkodušným pokáním a vroucí láskou, se konkretizovala v dílech lásky pro ty, kteří potřebovali její pomoc a její modlitbu. Pověst o její svatosti záhy překročila bránu klauzury především pro časté návštěvy v klášteře, které zde konali členové královské rodiny. Přicházely za ní osoby všech stavů a společenských vrstev pro radu a s žádostí o přímluvu u Pána. Patřila k nim i vévodkyně a sám Viktor Amedeo II. V touze utéci před takovou známostí a v touze po novém Karmelu, který by mohl přijmout mladé, pro které už u svaté Kristíny nebylo místo, zahájila jednání s představenými a se dvorem. Po překonání nesčetných obtíží mohla 16. září otevřít klášter v Moncalieri, nemohla se tam však přestěhovat pro odpor Savojských, kteří vyvinuli velký nátlak na představené, aby zabránili jejímu odchodu z Turína. Odtud tedy pokračovala ve starostlivosti o karmelitky v Moncalieri, starala se o jejich duchovní formaci a bděla s mateřským srdcem nad dobrým chodem komunity. 16. prosince 1717 ve věku pouhých 56 let odešla na definitivní setkání s Bohem. Ani ne pět let po její smrti začal proces blahořečení. 5. května 1778 prohlásil papež Pius VI. její ctnosti za hrdinské. Pius IX. ji 25. dubna 1865 zapsal do seznamu blahoslavených. Svatý Jan Bosko napsal v roce 1866 její životopis, který šířil ve svých „Katolických čteních“, a představoval ji jako vzor svatosti a příklad křesťanské lásky k vlasti. Její svátek se slaví 16. prosince.
