KARMEL - Hora Matky Boží

Kateřina de Pazzi se narodila 2. dubna 1566 ve Florencii rodičům Camillovi a Marii de Pazzi. Už jako dvanáctiletá prožila v přítomnosti své matky první extázi. Když jí bylo čtrnáct, začala navštěvovat klášterní školu Sester svatého Jana a o slavnosti Nanebevstoupení Páně zde prožila intenzivní vytržení lásky. Již o dva roky později – po patnáctidenní zkušební době – směla 1. prosince 1582 vstoupit do kláštera karmelitek Santa Maria degli Angeli (Svatá Maria od Andělů) ve Florencii. Obláčka se konala 3. ledna 1583 a Kateřina dostala jméno Marie Magdaléna.

Začátkem března 1584 vážně onemocněla. Protože horečka, silný kašel a velké bolesti nezeslábly ani po dvou měsících, sestry se obávaly, že už se neuzdraví. Proto jí bylo dovoleno předčasně – 27. května 1584 – složit sliby. Bezprostředně po profesi následovala doba četných extází. Po čtyřicet dní prožívala Marie Magdaléna denně po Svatém Přijímání několikahodinová vytržení, během nichž s velkou intenzitou a hlubokým pohnutím nazírala Trpícího Krista a byla jí dána účast v Jeho Utrpení.

8. června 1585 začala další série extází, která trvala osm dní; po ní následovalo období těžkých duševních a duchovních zkoušek. Pět let byla Marie Magdaléna soužena prudkými vnitřními boji. Koncem roku 1587 dosáhlo její utrpení vrcholu. Prožívala takřka neodolatelná pokušení zradit své povolání, dokonce si vzít život. S největším vypětím se však pevně držela lásky a Boží Náruč ji vždy znovu zachytila, když už se zdálo, že pokušení vítězí.

3. září 1592 v mimořádně silné extázi lásky běhala po klášterních chodbách a zvonila na zvony, aby do celého světa volala: »Milujte Lásku!« V letech 1595-1598 byla formátorkou sester s časnými sliby a 1598-1604 novicmistrovou. Od roku 1604 až do své smrti vykonávala úřad podpřevorky. 24. června 1604 prožila svou poslední extázi. O něco později onemocněla a zbývající čas do její smrti 25. května 1607 byl naplněn jen a jen utrpením – tělesným i duchovním.

Zpočátku se Marii Magdaléně nedařilo vyhovět přání jejího zpovědníka, aby zachytila písemně, co viděla a zakoušela při svých extázích. Na obsah vytržení se zpětně dokázala rozpomenout jen velmi nedostatečně a pak nenacházela slova, aby odpovídajícím způsobem vyjádřila to, co probíhalo v jejím nitru často rychlým tempem, aniž by měla čas o tom přemýšlet. Přesto však máme z jejích extází a vytržení zachováno mnoho, a sice proto, že její spolusestry si během těchto stavů dělaly poznámky, které pak Marie »v období klidu« prošla a – kde to bylo nutné – opravila nebo doplnila. Pět rukopisných svazků popisuje různé extatické periody v jejím životě a představuje jakýsi deník jejího duchovního života.

Nejen Písmo skýtalo Marii Magdaléně orientaci a pevnou půdu pod nohama. Rovněž teologie sv. Tomáše Akvinského, spiritualita sv. Ignáce z Loyoly a díla jejích nejoblíbenějších autorů: sv. Augustina a sv. Kateřiny Sienské jí pomáhala lépe porozumět svým duchovním zkušenostem a odít je do slov. Vposledku nicméně nestačí ani slova ani gesta; jakkoli expresivně začínaly její extáze, během jejich trvání se pak téměř vždycky stále silněji projevovala tendence k eliptickému, posléze k nesrozumitelnému mluvení a nakonec k bezhlasému pohybování rty – k mlčení před tím, co zůstává nevyslovitelným tajemstvím.

Marie Magdaléna de Pazzi byla blahořečena v roce 1626 papežem Urbanem VIII. a v roce 1669 ji svatořečil Klement IX. Její svátek na Karmelu (a památka v Církvi) se slaví 25. května.